Kostel sv. Bartoloměje se nachází uprostřed obce Kočí, asi 4 km východně od Chrudimi. Značená cesta sem nevede. Původně gotický kostel byl založen královnou Žofií, druhou manželkou Václava IV. roku 1397. Byl filiálním k hlavnímu chrudimskému kostelu. Roku 1467 zakoupen k němu dvůr s pozemky. U kostela byl v roce 1505 vysvěcen roubený hřbitov, určen pro Kočí, Topol a Vestec. Za třicetileté války byl kostel patrně z části zničen. V současné době je kostel v dobrém stavu a přístupný na požádání. Vstupní část do kostela tvoří 18 m dlouhý barokní dřevěný most na pilířích z roku 1721. Věž kostela je pětiboká, do výše zúžená, ve výšce 29 m zakončená osmibokým jehlanem. Ve veži se nacházejí dva starobylé zvony Bartoloměj (1496) a Vavřinec (1562). Vstup do lodi dlouhé 9 m a široké 7 m je gotickým portálkem. Strop lodi je plochý, dřevěný, datovaný do roku 1678. Nachází se na něm pestrý dekor z květů, tulipánů, zvonků, růží a jiřin. Triumfální oblouk je doplněn malbami ze 16 století – Kalvárie, sv. Vojtěch a sv. Gotthard. Prebytář je sklenut gotickou křížovou klenbou s původním portálkem.Hlavní novogotický oltář pochází z roku 1882 a nahradil barokní z roku 1682, jehož části jsou uloženy v Chrudimském muzeu. Boční dřevěné oltáříky jsou barokní z roku 1676 a 1681. Interiér dále doplňuje dřevěná kazatelna s postavami evangelistů (1680), obrazy ze 16. a 17. století, varhany z roku 1678.

Muzeum Antonína Dvořáka tvoří součást Českého muzea hudby, jež náleží do celku Národního muzea. Muzeum od svého vzniku v roce 1932 sídlí v Praze, v barokním letohrádku zvaném Amerika. Letohrádek je významné dílo architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera z počátku 18. století. Expozice seznamuje návštěvníka se životem a dílem významného  představitele novodobé české hudby.  Obsahuje dokumenty k jednotlivým fázím skladatelova vývoje a řadu zajímavých předmětů osobního charakteru.   Z historie Muzeum A. Dvořáka (1841-1904) založil roku 1932 Spolek pro postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka v Praze. Základem sbírek se staly různé předměty z původní skladatelovy pracovny: viola, klavír, několik kusů zařízení včetně psacího stolu, talár z promoce v Cambridge, pamětní věnce a jiné trofeje. Ty spolku darovala skladatelova choť Anna Dvořáková. Ve 30. a 40 letech se v Muzeu Antonína Dvořáka pořádaly pouze příležitostné výstavy, neboť historický objekt nedisponoval potřebným zázemím. To se změnilo v roce 1956, kdy Muzeum Antonína Dvořáka přešlo do rukou státu. První stálá expozice zde byla slavnostně otevřena roku 1961. O patnáct let později se stalo Muzeum A. Dvořáka součástí Českého muzea hudby v rámci Národního muzea.Muzeum představuje důležité centrum dvořákovského bádání, spolupodílí se na různých typech vědecké činnosti, pořádá koncerty, přednášky a výstavy. Popis expozice Stálá, celoročně přístupná expozice mapuje detailně Dvořákův život, dílo i jeho koncertní a pedagogickou činnost. Jsou zde prezentovány ukázky rukopisů, korespondence, dokumentů, fotografií a osobních památek, obrazů, nástrojů a bytového zařízení. Muzeum disponuje unikátním souborem mistrových notových rukopisů a korespondence. Dále uchovává podstatnou část Dvořákova notového archivu a knihovny. Bohatý fond tiskové dokumentace ukazuje nejen skladatelovy dobové úspěchy, ale svědčí také o neustále vzrůstající popularitě jeho díla až do současnosti. Významný sbírkový celek představuje též rozsáhlá pozůstalost předního dvořákovského badatele Jarmila Burghausera. V malé prodejně lze zakoupit různé suvenýry, nototisky i četné nahrávky Dvořákových skladeb. Dvořákova Nelahozeves Mezi tradiční aktivity Muzea Antonína Dvořáka náleží pietní vzpomínková slavnost u skladatelova hrobu na Vyšehradském hřbitově v předvečer Dvořákova úmrtí (1. 5. 1904) a slavnostní matiné předcházející datu Mistrova narození ( 8.9.1841), známé jako Dvořákova Nelahozeves, které se koná v Památníku Antonína Dvořáka v Nelahozevsi.   Na co se můžete těšit Barokní letohrádek AMERIKA v Praze na Karlově, postaven 1717–1720 podle projektu K. I. Dienzenhoffera Expozice Antonín Dvořák (1841–1904) – skladatelův klavír, nábytek, předměty z osobního majetku Zahrada muzea s plastikami z dílny Matyáše Brauna V sále muzea oblíbené koncerty  

Zámek Tachov.

Vrch Hostýn (736 m) u městečka Bystřice pod Hostýnem, ve Zlínském kraji, je známý jako poutní místo na jehož vrcholu stojí bazilika Nanebevzetí P. Marie, jež byla postavena v letech 1721-1748. Od roku 1898 zde stojí i kamenná rozhledna. Za její stavbou stál spolek Matice svatohostýnské, v čele s P. Cibulkou. Protože ve stejné době kdy se započalo s výstavbou rozhledny pobýval v Bystřici pod Hostýnem na vojenských manévrech císař František Josef I. 1 září 1897 navštívil vrchol Hostýna, podepsal zakládající listinu rozhledny a dotkl se základního kamene, jež byl posvěcen a vsazen do zdi věže. Rozhledna na počest této události začala nést jeho jméno. Samotné otevření rozhledny 10. září 1998 už takovou slávou nebylo, v té době totiž monarchie oplakávala zesnulou choť císaře Alžbětu. V přízemí rozhledny se nachází kaple sv. Kříže. Věž rozhledny tvoří dvě válcové stavby. Součástí větší je kaple a rozhledna a je vysoká 12 metrů. Nad střechou otevřené vyhlídkové plošiny bývala dříve štíhlá dřevěná věžička s druhým vyhlídkovým ochozem a pozlaceným obrazem P. Marie Hostýnské. Díky této nástavbě byla celá rozhledna vysoká 27 metrů. V roce 1915 byla z bezpečnostních důvodů snesena a k rozhlížení zbyla jen hlavní terasa zakrytá střechou. Střecha byla z věže odebrána v 60. letech a ochoz byl opatřen okny a zakryt plochou střechou. V letech 1957 až 1971 byla stavba pro veřejnost uzavřena a na jejím vrcholu bylo zařízení pro přenos televizního signálu. Pro vyhlížení byla znovu otevřena v roce 1987 a v letech 2003 až 2003 proběhla její celková rekonstrukce. Ovšem od roku 1994 vévodí Hostýnu nová dominanta, 32 metrů vysoká větrná elektrárna.