V centru obce Sedliště stojí dřevěná kostel Všech Svatých. Současná stavba je již třetím dřevěným kostelíkem na tomto místě. První pocházel z roku 1305, který v roce 1447 nahradila druhá stavba a současný kostel byl vystavěn roku 1638, zřejmě za použití zdravých částí z předchozí stavby. Kostel má šindelovou střechu a kolem lodě se nachází zvenčí krytý ochoz. K tomu ještě ke stavbě přiléhá boční sakristie. Původně samostatná věž byla roku 1680 rozebrána a zakomponována do objektu. Uvnitř se nachází zpovědnice a kazatelna z roku 1680, varhany pocházejí z roku 1862. Kostel spolu s již nefunkčním hřbitovem obepíná dřevěný plot.

Bezručovy sady vybudované na přelomu 19. a 20. století, vymezené ulicemi Kladskou, Korunní, U vodárny, Slovenskou a Francouzskou. Rozhloha parku o 3 ha byl vybudován po roce 1895 v části zahrady, které se říkalo Šafránka. Na Francouzské třídě, tehdy ještě Palackého se velmi záhy objevila tramvaj. Jezdila tudy již v 19. století a s jejím provozem úzce souvisí drobná funkcionalistická stavba v Nitranské ulici na Vinohradech. Budova s cihelným zdivem byla postavena podle plánů architekta Ludvíka Kysely v roce 1923 jako transformační stanice EP hl. m. Prahy. Na její fasádě je umístěna busta českého elektrotechnika, vynálezce a podnikatele Fr. Křižíka.

Komorní hůrka patří k nejmladším sopkám Českého masivu. Vznikla na rozhraní třetihor a čtvrtohor ve třetí a konečné vulkanické fázi svrchního pleistocenu před 115.000 – 15.000 lety. Sopka vznikla na dně vysychajícho slaného jezera. Navršená sopka vznikla jedním výbuchem se strombolskou aktivitou, při níž je v krátkých i delších intervalech z kráteru vymršťována žhavá láva a vypálené horniny z podloží. Vznik sopky podnítila erupce plynů, která navršila mnohametrové vrstvy strusky zejména východním směrem od jícnu sopky a dnešního vrcholu. Na závěr sopečné činnosti vyplnila sopečná čedičová hornina sopouch a kráter a překryla také část struskovitého materiálu na jihozápadní straně kopce. Je jednou z nejprobádanějších sopek, známou v celém vědeckém světě. O její slávu se zasloužily desítky vědců, které jí věnují pozornost již více jak 200 let. V letech 1834-37 podnikl hrabě Kašpar Štenberg nákladné průzkumné práce. Systémem asi 300 m dlouhých důlních chodeb se podařilo nalézt přívodní sopečný jícen vyplněný čedičem a zjistit omezení čedičového tělesa. Tím byl podán nezvratný důkaz o sopečném původu Komorní Hůrky.

Jihlava je statutární město, na rozhraní Čech a Moravy, centrum kraje Vysočina. Jihlava leží na řece Jihlavě a má téměř 50 tis. obyvatel. Historické město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí, leží uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté krajiny Českomoravské vrchoviny. Na konci 12. století je na návrší nad řekou Jihlavou historicky doložena slovanská vesnice s kostelíkem sv. Jana Křtitele. Kraj se díky nálezu stříbrných rud začíná neobyčejně rychle kolonizovat. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Malá vesnice jejich náporu a potřebám nestačila a proto se začalo na protějším břehu řeky budovat nové město. Horní město Jihlava bylo založeno někdy kolem roku 1240. Bohatství plynoucí z dolování dovolilo velkorysosti v jeho založení. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby - farní kostel sv. Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270 a je charakteristický pro všechny města založené v této době. Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Bylo chráněno mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, ve městě se již od roku 1249 razily mince.Na konci 13.století prožívala Jihlava zlaté časy. Stavělo se, dolovalo se, městu rostl počet obyvatel a Jihlava zaujala přední místo i v oblasti právní - poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst. Po dlouhá staletí byla Jihlava také sídlem vrchního horního soudu.Význam těžby stříbra poklesl koncem 14. století. Hospodářský vývoj města však již v té době nebyl odkázán jen na nerostné bohatství, ale zajišťoval ho obchod a řemeslná výroba - zejména soukenictví se na několik století stává rozhodujícím hospodářským odvětvím. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Další rozvoj města je opět spojen se soukenictvím. Císařovna Marie Terezie do města pozvala nizozemské soukeníky, jejichž zkušenosti vedly ke zdokonalení výroby. Soukenictvím se živily tisíce lidí ve městě a okolí, ve druhé polovině 18. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii. Město se v té době výrazně mění, vymaňuje se z těsného okruhu hradeb, bourají se městské brány s úzkými průjezdy. Do roku 1945 byla Jihlava druhou největší německou jazykovou enklávou na území českých zemí. Celá městská památková rezervace je jedinečnou kombinací gotické, renesanční, barokní a klasicistní architektury. Jihlava má jedno z největších náměstí ve střední Evropě. Z dalších dochovaných památek určitě stojí za zmínku městská brána Matky Boží. Je typickým symbolem města a jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Vznik se datuje spolu s výstavbou opevnění – na počátku 2. poloviny 13. století. V šestnáctém století prochází brána prochází gotickými i renesančními úpravami, až se vyvine do dnešní podoby. Jihlavské podzemí tvoří další významnou památku města. Jeho celková rozloha je 50 000 m² a délka přibližně 25 km, což jej činí druhým největším podzemním labyrintem v ČR. Katakomby jsou raženy ve skále pod celým městem a místy i v několika podlažích pod sebou. Jednotlivé chodby jsou raženy v hloubce od 2–14 metrů. Velmi známá je také místní zoologická zahrada.