Chmelařské Muzeum v Žatci je největší expozicí svého druhu na světě. Na ploše 4.000 m2 předestírá rozvoj tohoto odvětví od jeho prvopočátků v raném středověku až do dnešních dnů.  Vedle zajímavých sbírek se návštěvníci seznámí s vlastním objektem, který je technickou památkou a příkladem industriální účelové architektury z konce 19. století ve městě proslulém nejkvalitnějším chmelem na světě. Dozvíte se, proč se nejlepší chmel na světě sklízí právě na Žatecku a proč se musel již od středověku chránit před nekvalitními napodobeninami. To vše doplněno dobovými fotografiemi a písemnými doklady o pěstování chmele a o vaření piva. K vidění je i pozoruhodné nářadí, mechanizační prostředky a historické stroje.K prohlídce samozřejmě musí patřit i degustace piva vyrobeného ze žateckého chmele.   Stálá expozice Dějiny chmelařství v českých zemích od pravěku po současnost Kabinet chmelových známek.

Baťův mrakodrap nebo také správní budova č. 21 stojící na okraji baťových závodů byl postaven v letech 1936-1939 jako ústředí obuvnické firmy Baťa. Sedmnácti etážová budova má železobetonovou konstrukci tvořící spirálově armované kruhové sloupy, příčné průvlaky a podélné stropní trámy. Konstrukční výška podlaží činí 4,5 m. Skelet budovy byl vybudován za pouhých 160 dní pomocí standartního ocelového bednění a čtyř věžových jeřábů. Náklady činili v tehdejší měně 12 milonů korun. Budova byla vybavena na tehdejší dobu na vysoké úrovni zónovou klimatizací se samočinou regulací, výtahy s odstuňovanou rychlostí, potrubní poštou, telefonními ústřednami Siemenes a rozhlasem. V budově se nacházely 4 rychlovýtahy (3,5 m/s), Baťův výtah (1,75 m/s) doplněné páternosterem, nákladním výtahem a výtahem pro hosty. Celou budovou vede hlavní schodiště se 439 schody. V osmé etáži se nacházely reprezentativní ředitelské prostory. Dispozice ostatních běžných etáží byla střídmá, účelová, zdůrazňující efektivitu. Velkoprostorové uspořádané kanceláře pro cca 200 lidí. Raritou byl Baťův výtah tvořící vlastně takovou pojízdnou kancelář o rozměru 5x5 metrů vybavená klimatizací, tekoucí teplou a studenou vodou, telefonní ústřednou. Po zřízení samosprávních krajů na počátku 21. století byla budova v letech 2003-2004 velmi dobře rekonstruována pro potřeby úřadu Zlínského kraje. Pokud to šlo bylo zachováno a obnoveno vše co pocházelo z původní stavby. V šestnácté etáži byla částečně obnovena střešní zahrada. Střední část je zastavěna zasedacím sálem krajského zastupitelstva a přilehlou kavárnou. Z průchozí šatny lze nahlédnout do garáže tzv. kočky, což je pojízdný mycí koš na mytí oken celé budovy. Zařízení je po renovaci opět funkční. Poslední sedmnáctá etáž je veřejnosti nepřístupná. Nachází se zde technologické prostory včetně zrekonstruované strojovny Baťova výtahu s původním a funkčním strojem Otis New York. Skupinové prohlídky včetně funkčního unikátního baťova výtahu zajišťuje blízké obuvnické muzeum.

Lékárna Lovosická.

Trvalou slávu Karlovu mostu přineslo baroko, mezi léty 17007 až 1714 sedm tehdejších nejvýznamnějších pražských sochařských dílen proměnilo kamenná zábradlí mostu v jedinečnou a monumentální galerii soch a sousoší, která zajistila jejich autorům slávu a proslulost. Na zábradlí je rozmístěno 30 soch. Ve 14. století tu byl umístěn první kříž, do roku 1503 byla postavena také původní socha Bruncvíka. Nejstarší dodnes stojící sochou v původní podobě je sv. Jan Nepomucký z roku 1683, poslední bylo umístěno sousoší sv. Cyrila a Metoděje v roce 1928. Sochy a sousoší, které byly později zničeny během povodní, nebo válečných konfliktů byly sice restaurovány, ale většinou nahrazeny kopiemi soudobých umělců. Originály jsou umístěny např. v Lapidáriu Národního muzea či v Gorlici na Vyšehradě. Většina soch je z pískovce, sv. Filip Benicius je z mramoru a sv. Kříž, tedy sousoší Kalvárie a Jan Nepomucký jsou z bronzu.