Kostel Navštívení Panny Marie - Litohlavy, text v přípravě

Jeskyně Blanických rytířů nazývaná také jako Moravský Blaník se nachází při silnici spojující Rudku s Kunštátem. Nenápadná jeskyně zhmotňující legendu o sv. Václavu se ukrývá ve svahu vrchu Milenka. Její vznik je spjat se dvěma osobami, samouckým sochařem Stanislavem Rolínkem a zcestovalým řezníkem a uzenářem a později i starostou Kunštátu, Františkem Burianem. Stanislav Rolínek narozený roku 1902 byl plachým čalounickým tovaryšem, který trpěl tuberkolózou, ale byl velmi nadaný. Svým výtvorem sousoší Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého který vytesal jen pomocí hasičské sekyrky a nůžek na úpatí vrchu Velký Chlum nedaleko Boskovic na sebe upoutal pozornost. Ujal se ho právě František Burian, který zde nedaleko Rudky u Kunštátu zakoupil zdejší skalnaté pozemky na vrchu Milenka. Jako první dílo ale nevznikla jeskyně nýbrž dnes již neexistující největší socha prvního československého prezidenta T.G.Masaryka. Rolínek ji vytesal z jednoho kusu kamene během 6,5 měsíců!! Socha vážící asi 600 tun měla na výšku 10,5 m, přičemž jen hlava měla výšku 1,68 (zprvu ji tesal podle poštovní známky), klobouk v průměru 85 cm a rozpětí ramen činilo 3,5 m. Slavnostní odhalení proběhlo na 10. výročí vzniku samostatné republiky (28.10.1928) a zúčastnilo se ho desetitisíce lidí. Následný rok (1929) začíná vznikat jeskyně. Bohužel roku 1931 Rolínek umírá ve svých 29 letech. Stihl jen vytesat lva a sochu sv. Václava. Zbývající dodnes existující i neexistující sochy pak spolu se svými pomocníky vytváří František Burian. Do druhé světové války se ještě stihne osázet na 9.000 m2 různými dřevinami a postavit zděnou rozhlednu na vrchu Milenka. Pak přichází okupace německými vojsky a druhá světová válka. Burian se pokouší sochu Masaryka ukrýt. Obezdí ji a hlavu skryje jakousi provizorní dřevěnou chatkou. Bohužel marně, socha nakonec musí být roku 1941 rozřezána a když se nepodaří ukrýt ani její části, je téměř zcela zničena (zůstaly jen boty). Stejně tak musí být zničení legionáři v jeskyni. To už je na Buriana moc a nedožije se ani osvobození, roku 1943 umírá. Za komunistického režimu nebyla této památce věnována přílišná pozornost, tedy aspoň ta pozitivní. V roce 1962 musely být dokonce průvodkyní z ideologického hlediska zničeny trpaslíci v malé jeskňce, kterou tesal sám Burian. Po revoluci byla památka navrácena Burianově vnučce Zdeňce Popelkové a jeskyňka se sedmi trpaslíky byla obnovena. V současné době tak můžeme obdivovat asi zhruba 100 dlouhý jednoduchý labyrint vytesaný v pískovcovém podloží. Vchodu do jeskyně dominuje lev. Hned za vchodem sedí rytíř (strážce vrchu), následuje reliéf svatováclavské koruny střežená dvěma ozvrojenci. Při cestě do rytířského sálu se pak ještě prochází kolem sv. Václava na koni v nadživotní velikosti. Vrcholem jeskyně je pak zmíněný rytířský sál kde odpočívá 12 bojovníků. Za sálem byly ještě plánovány stáje, zbrojnice a chodba slavných, to se však již vzhledem k poměrům při okupaci nepodařilo vytvořit. Kromě toho je možno navštívit ještě síň legionářů (bohužel již bez sousoší) a jeskyňku sedmi trpaslíků se sněhurkou. Kolem jeskyně je možno navštívit ještě park a již zmíněnou Burianovu rozhlednu. Provoz jeskyně je celoroční.

Rod Buquoů vlastnil malou sošku Panny Marie foyenské (asi 20 cm vysoká), vyřezávanou z dubového dřeva. Hrabě Karel Buquoy byl vědec a cestovatel a sošku vozil vždy sebou. Když v roce 1684 plul z Říma do Španělska, zastihla loď prudká bouře. Hrabě ve velikém nebezpečí se modlil a slíbil, že bude-li zachráněn postaví na svém českém panství kostel jako projev vděčnosti. Bouře se uklidnila a všichni se zachánili. Jeho slib splnil syn Filip Emanuel Buquoy. V roce 1692 položil základní kámen ke kostelu Jména Panny Marie, ale se stavbou bylo započato až roku 1699, dokončena byla roku 1702 a vysvěcena o dva roky později. Uprostřed stojí hlavní oltář, zmenšená napodobenina Berniniho papežského oltáře u sv. Petra v Římě. Oltář je celý vyřezávaný, dílo řezbáře Wauschera z Lince. Nad ním je zavěšen svatostánek v podobě lucerny, který symbolicky drží na čtyřech bohatých girlandách čtyři andělé. V dolní části svatostánku je uložena Nejsvětější Svátost, nad ní v zasklené schránce je malá soška Panny Marie. Sakristie, kůr a kazatelna byly přistavěny později. Mimo kostel stojí zvonice z roku 1939. Původní tři zvony byly v roce 1942 sejmuty a použity na válečné účely. Po válce byl do zvonice zavěšen zvon ze Svaté Hory pocházející z roku 1661. V roce 1974 byly pořízeny další dva zvony. Naproti kostelu stojí bývalý lovecký zámek, který nechal v letech 1709-1710 postavit bratr Emanuela Buquoye hrabě Albert. Štít zámku zdobí jejich erb. Od roku 1714 sloužil zámek jako fara a později také jako škola pro okolní obce. Dnes je zde klášter Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka.

Skalní hrad Sloup se nachází na osamělém pískovcovém suku ve stejnojmenné obci. Historie hradu Nepřístupná pískovcová skála vysoká zhruba 35 m a 100 m dlouhá, skýtala pravděpodobně útočiště již lidem pravěkých kultur. Koncem 13. století protnula zdejší hluboké hvozdy obchodní stezka vedoucí z Lipé do Žitavy. S tím byl vybudován tento skalní hrad, jehož posádka měla za úkol střežit obchodní stezku. Zanedlouho se dostává do držení Berků z Dubé. Za husitských válek se držitel hradu, český zemen Mikeš Pancíř ze Smojna, podílel spolu s dalšími šlechtici na bojích s Horní Lužicí. V roce 1445 musel hrad opustit. Od roku 1471 spravují panství opět Berkové z Dubé. V 16. století je hrad opuštěn, tehdejší majitel Adama Berka si postavil pod hradem pohodlný panský dům. V roce 1639 zapálilo švédské vojsko dřevěné stavby na hradě a tím ztratil navždy svoji původní podobu. V roce 1690 zahajuje hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova rozsáhlou přestvbu hradu na velkolepou poustevnu. V pískovcovém bloku byly s velkou přesností vytesány monumentální a přitom malebné prostory. Vznikla prostorná kaple, systém teras, východní dvůr s kostelní věží a další. Většina prací byla dokončena do konce 17. století. Za dobu trvání poustevny (1690-1785) se zde vystřídalo na 6 poustevníků. Nejznámější z poustevníků byl Samuel, který vybrušoval ručně skleněné čočky. V roce 1829 byla upravená poustevna do podoby romantického výletního místa zpřístupněna veřejnosti. Co zde dnes najdeme: Černou kuchyni poustevníků s cihlovým komínem nad ohništěm. Jižní terasu s výklenky, ve kterých se nacházela zastavení křížové cesty. Středověké vězení ve tvaru džbánu, původně sýpka či vodní nádrž. Kapli  z konce 17. století se západní kruchtou a věží (lucernou), která se klene nad kaplí. Umělé jeskyně tzv. grotty, které byly v minulosti bohatě zdobené soškami poustevníků. Rytířské schody, které byly kdysi jedinou přístupovou cestou na hrad. Jednu z nejzajímavějších poustevníckých komnat, která měla dřevěné obložení a barevnou úpravu. Špalety okna zde zdobí reliéfy (lev, mříž, lvice, žába) v sousední místnosti jsou pak pozůstatky kalvárie. A samozřejmě další skalní místnosti. Hradní areál Sloup je přístupný v sezoně.   Tipy na výlet Vydat se můžete do romantického skalnatého údolí nedaleko Svojkova. Navštívit můžete také zámek Sloup nebo lesní divadlo. Poblíž se nachází i zřícenina hradu Svojkov. Ubytování najdete v České Lípě.