Nádrže a kanály začaly vznikat díky rostoucí spotřebě vody pro pohon důlních strojů. Stejný důvod byl i pro vznik Blatenského příkopu (kanálu) u Horní Blatné v letech 1540-1554, autorem zdejší stavby byl Stephan Lenk. Blatenský příkop začíná asi dva kilometry západně od Božího Daru při silnici vedoucí z této obce do Horní Blatné. Svéděl vodu k báňským provozům a ústil do Blatenského potoka při Horní Blatné. Stavba je dlouhá 20 km, široká až 2 m a po obou stranách ji tvoří náspy až dva metry vysoké osázené na mnoha místech smrky, doplněn stavidly, hrázemi a přepady pro jeho regulaci. Napájen potokem Černá a vodou z božídarskými rašeliništi. V zimě aby nezamrzla voda byl zakrýván větvemi a dřevěnými prkny. Svůj význam ztratil po ukončení těžby v 19. století a zarůstal. V současné době je funkční a snaha o zachování této technické památky.

Náměstí Klárov patří mezi nejrušnější dopravní křižovatky spojující Malou Stranu, Staré Město, Hradčany a Holešovice. Území Klárova patří podle archeologických poznatků mezi nejstarší zastavěné lokality na levém břehu Vltavy. Dochované jsou názvy osady Na pískách a Na písku. A to podle naplavenin Vltavy a potoka Brusnice, který v těchto místech ústil do Vltavy korytem a nikoliv štolou jako v současnosti, po stavbě Chotkovy ulice. Pojmenování Klárov bylo úředně zavedeno v roce 1922.

Sirotčí hrádek, zvaný též Rassenstein, je jednou z nejkrásnějších a nejromantičtějších hradních zřícenin u nás. Najdeme jej v severovýchodním výběžku Stolové hory v Pavlovských vrších, nad vsí Klentnice, asi 3 kilometry od Mikulova. Historie hradu Svou histori začal psát hrad na počátku 14. století, kdy jej vystavěli příslušníci švábského rodu Wehingenů, respektive jejich boční větěv, kterou založil rytíř Siegfried Sirotek. Hlavní rod sídlil na tvrzi v nedalekém Nejdku. Smrtí Siegfrieda r. 1305 rod vymřel, a hrad se tudíž tímto stal královským majetkem. R. 1305 ho Václav III. daroval Ortlíbu řečenému Hendík. V neklidné době po zavraždění Václava III. v Olomouci r. 1306 jej uchvátili Lichtenštejnové, o čemž svědčí zmínka z r. 1310, kdy byl hrad připojen k jejich mikulovskému panství. Při dělbě lichtenštejnských statků v r. 1504 ho obdržel spolu s Děvičkami nejstarší syn Kryštof. V držení Lichtenštejnů zůstal hrad až do r. 1575, kdy přešel do vlastnictví Ditrichštejnů. Tehdy byl již ale s největší pravděpodobností pustý a opuštěný. Tato domněnka je písemně potvrzena roku 1590. Dispozice hradu Hrad byl vybudován na dvou ostrých vápencových skaliscích, oddělených hlubokou roklí. Odtud zřejmě pramení i jeho jméno Rassenstein (tj. Ostrý kámen). Skály byly obklopeny valovým opevněním, možná doplněným palisádou, které tak vytvářelo jakési předhradí s hospodářským zázemím. Na přístupnější jižní části stával nepravidelný, přibližně trojúhelníkový blokový palác, do kterého se vstupovalo přístavkem na jižní straně. Na východní straně byla do skály vyhloubena cisterna. Palácové zdivo se dochovalo do výšky asi 8 metrů. Palác byl se severní částí hradu na protilehlém útesu spojen zřejmě mostem nad nejužší částí rokle. Nelze ale ani vyloučit, že jako spojnice mohla sloužit věžovitá stavba se schodištěm, jejíž zbytky dodnes přiléhají k severní skále na její severní straně. Na tomto druhém zhruba obdélníkovém skalisku se dochovaly pouze základy obvodových zdí a spodní část hranolové věže. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Tipy na výlet Nedaleko odsud se nachází zřícenina Dívčí hrady. Výlet si můžete udělat také do Dolních Věstonic za Věstonickou Venuší nebo do Muzea Dolní Věstonice. V Mikulově najdete barokní zámek, Regionální muzeum, synagogu a židovský hřbitov nebo poutní kostel sv. Šebestiána na Svatém kopečku.  Bohatý výběr ubytování najdete v Mikulově.

Budova původní renesanční radnice se nachází na rohu náměstí Přemyslovců. Poté co přestal vyhovovat pro zasedání městské rady gotický dům na náměstí, bylo rozhodnuto vystavět novou radnici. Nová renesanční stavba byla vystavěna v letech 1524-1526 a zcela dokončena v roce 1546. Za třicetileté války byla poničena Sasy a následně i Švédy. Roku 1686 navíc vyhořela a byla jen provizorně opravena. Původní stavba měla honosnou renesanční výdobu a hlavní věž se dvěma zvony a hodinami. V prvním patře pak ze stavby vystupoval arkýř či pavlač. Po dalším požáru roku 1838 byla nevhodně klasicistně upravena. Část této nevhodné úpravy byla napravena při rekonstrukci v letech 1936-1939. Od roku 2005 po další rekonstrukci slouží pro potřeby městského úřadu. Do dnešní doby se dochovala štuková výzdoba za mázhauzem. V exteriéru původní renesanční městský znak, bohatý renesanční portál, část oken s profilovaným ostěním, reliéf mužské hlavy s vousem a další drobné doplňky.