Katastr Bubeneč je součástí městské části Praha 6.Osada Bubeneč, se původně nazývala Přední Ovenec. Část Troji nesla podobný název, Zadní Ovenec. První dochované zmínky o Bubenči pocházejí z roku 1197. Název Bubeneč je nejspíš založen na německé výslovnosti (Bubentsch), českého Vovenec nebo od názvu blízké obce Bubny. Bývalá obec Bubny je dnes součást katastru Holešovice. Nacházela se na předmostí dnešního Hlávkova mostu a zahrnovala i dnešní Letenské sady. Součástí dnešního Bubenče je i celý Císařský ostrov, Stromovka (Královská obora) a Výstaviště. Právě Výstaviště je mnoha Pražany pokládáno za území Holešovic.Status města Bubeneč získal 26.10.1904. Současně byl Bubenči přidělen i městský znak. Privilegium k jeho používání ale Bubeneč obdržel až 17.2.1905. Součástí Prahy se Bubeneč stal 1. ledna 1922 na základě zákona č. 114/1920 Sb. o vzniku Velké Prahy, a v jejím rámci se stal součástí obvodu Praha XIX. Od roku 1960 je území Bubenče rozděleno mezi městské části Praha 6 (větší část) a Praha 7.Bubeneč je také místem, kde lze najít mnoho zajímavých objektů. Vedle již zmíněného Císařského ostrova, Stromovky a Výstaviště, jsou to sochy, památníky, pamětní desky. Součástí Bubenče je i Malá Říčka. Navštívit Bubeneč rozhodně stojí za to. Výhodou v současné době je, že je zde i železniční stanice Bubeneč. Z centra, z Masarykova nádraží je to do Bubenče pár minut.

Zřícenina hradu Lichnice leží na okraji Železných hor v Pardubickém kraj, v okrese Chrudim. Příhodné přírodní podmínky Příběh Lichnice a jejích majitelů je v mnohém příznačný pro osud podobných staveb u nás. Než si ho začneme vyprávět, nutno podotknout, že toto místo bylo pro založení této menší pevnosti jako stvořené. Matka příroda dala obráncům hradu bonus v podobě dvou roklí – zvaných Lovětínská a Peklo. Tyto rokle vytvořily ostroh, který si někdy ve druhé polovině 12. století zvolil jako místo pro své hradiště jakýsi Smil. Historie hradu Smil ovšem nebyl jen ledajaký velmož. Byl to předek později velmi mocného rodu Ronovců. Nyní ovšem ještě mnoho peněz nemá, a proto si staví pouhé opevněné hradiště. Ovšem má v rukávu trumf, v letech 1193 – 1197 totiž pobývá ve vyhnanství v Sasku. To by ještě taková výhra nebyla, ovšem společníkem mu tam není nikdo jiný než budoucí král Přemysl Otakar I. Ten, když se roku 1197 po zmatcích a rodových půtkách stane králem, na svého věrného přítele nezapomene. Udělí mu, společně s jeho syny, úřady v Žitavsku a Budišínsku. Poměrně lehce získaný majetek využívá Smilův vnuk, shodou okolností nositel stejného jména a na místě původního hradiště vystaví v polovině 13. století kamenný hrad. Pojmenoval ho tehdy častým německým názvem Lichtenburk – což je vlastně česky Světlice. Z německého Lichtenburk se časem vyvinul český název Lichnice. Smil začal používat přídomek z Lichtenburku a dal tím základ významnému rodu, který v příštích letech sehrál nejednu významnou úlohu v životě Českého království. On sám byl věrný přívrženec krále Přemysla Otakara II. a zúčastnil se s ním vítězné bitvy u Kressenbrunu proti Uhrům. Za jeho života také začala kolonizace zdejšího kraje. Po jeho smrti se vlády nad Lichnicí ujal syn Oldřich. Jeho syn Jindřich směnil Lichnici ve 30. letech 14. století s Janem Lucemburským za Litické panství a hrad se tak stal královským zbožím. Hrad byl pak často zastavován a opět vykupován. Několikrát se jeho majiteli stali páni z Lipé. Dokonce tu jeden čas pobýval i Karel IV.  Hrad za husitských válek Za husitských válek doplatil hrad na kolísání svých pánů mezi sympatiemi k husitství a podporu Zikmundovi. Lichnici v roce 1421 dobyli orebité a svěřili ji Janu Městeckému z Opočna, který vzápětí přešel na stranu protihusitskou. Proto se Lichnice stala na dlouhý čas obleženým místem, které sirotci roku 1429 bez boje získali. Hradu nebyl souzen klid ani za bojů o moc mezi Jiřím z Poděbrad a šlechtou a zapojil se i do boje proti Matyáši Korvínovi. Období stabilizace nastalo v 16. století za Trčků z Lípy. Ti se významně zapsali do stavebního vývoje hradu a zlepšili jeho pevnostní systém. Také začali s pozvolnou přeměnou na pohodlnější sídlo a za jejich vlády také vzniklo městečko Podhradí. Když se na přelomu 16. a 17. století jeho další majitelé vystěhovali do pohodlnějšího třemošnického zámku, a Lichnice dokonce roku 1610 vyhořela, nebyla již obnovena. Další její osud byl velmi rychlý a smutný. Roku 1646 ji dobyli za třicetileté války Švédové a v roce 1648 se jí stal osudným rozkaz císaře Ferdinanda III., kterým nařídil pobořit hrady, aby se nestaly ohnisky odporu či opěrnými body nepřítele. Hradby byly pobořeny a v průběhu 18. a 19. století se Lichnice stala zdrojem levného stavebního materiálu. Od roku 1933 začaly probíhat záchranné a konzervační práce. Dispozice hradu Půdorys hradu má tvar rovnoramenného trojúhelníka, jeho základna, obrácená k severu, má délku asi 60 m, délka areálu je přes 90 m. V SV části hradu, vklíněna do hradní zdi, stojí mohutná raně gotická válcová věž o průměru 12 m. Vzhledem k její světlosti snad byla alespoň zčásti obytná. Zachovala se z ní jen spodní část. V jižním úhlu hradního trojúhelníku, na nejlépe chráněném místě, stál hradní palác, chráněný štítovou zdí silnou přes 7 m. Z původní stavby jsou jen trosky obvodových zdí. Zde bývala i hradní studna, znovu vykopaná při opravách. Trosky další obytné budovy pozdně gotického původu, se zachovaly v SZ části areálu. Jiná obytná křídla z doby Trčků z Lípy byla přistavěna k severní a západní hradební zdi. Ohradní zeď obíhala kolem celého hradu, hrad chránil navíc ještě parkán, mimo to široký příkop a vysoký val při východní a západní straně. V SV části předhradí chránil hrad barbakan z 16. století. Až hrad navštívíte nezapomeňte se zastavit u památného dubu, jehož stáří je delší než 700 let. Tipy na výlet U Licoměřic stojí malá soukromá rozhledna Na kopečku. Rozhledna je volně přístupná. V Třemošnici najdete městskou galerii. Vydat se můžete i na gotickou tvrz Semteš, romantický zámek Žleby nebo zříceninu tvrze Svojšice a zříceninu hradu Oheb. Ubytovat se můžete přímo v Třemošnici nebo v Chrudimi.

Zámek Milešov, okres Litoměřice.

Židovský hřbitov se nachází v poli vlevo od silnice vedoucí z Rousínova na Slabce, asi kilometr jižně od Rousínova. Z této silnice vede ke hřbitovu malá polní cesta. Hřbitov byl založen roku 1858. Dnes nevelký hřbitov (asi 777 m2) působí prázdným dojmem. Na asi z jedné třetiny zaplněném hřbitove se dochovalo asi 48 náhrobků, většinou jsou však poškozené. Hřbitov má obvodou zeď, vstup je volný přes bývalou márnici, ze které zbylo jen obvodové zdivo.