Kostel je nepřehlédnutelnou dominantou obce a zároveň jednou z nejvýznamnějších památek Hustopečska. Původně zde kostel stál již kolem roku 1350. Kostelnímu arálu vévodí 45 m vysoká mohutná věž, výjimečná svým odloučením od kaple, s jejímž průčelím bývala kdysi spojena dřevěným mostem. Věž byla vybudována v letech 1511-1517 a v roce 1573 opravena kvůli poškození bleskem. Stejný incident se odehrál na počátku 19. století a tehdy si vynutil její rozsáhlou rekonstrukci. Protože věž hrozila zhroucením byla snížena a architektura její horní části podstatně zjednodušena. Původně byla každá hrana zvonice vybavena jehlanovitou vížkou, kterých bylo celkem 12. Věž je vybavena třemi zvony, nejstarší z roku 1456, nejtěžší z roku 1606 váží asi 6 tun. Původně gotická kostelní loď s presbytářem nabízí řadu pozoruhodných detailů. Krásnou síťovou stropní klenbu, kamennou křtitelnici (1493), kazatelnu (1522), balustrádu zdobenou působivým ornamentem (tzv. plaménkovou kružbou), pozdně gotický portál s tudorským prohnutým obloukem zvaným „oslý hřbet“, sochu Ukřižovaného, po jehož boku se ďábel a anděl rozhodují nad hříšníkem, a majestátní varhany z roku 1885.

První známé uzdravení, které proslavilo zdejší svatomikulášskou studánku, se stalo roku 1664. Vysokomýtský nožíř Jan Nečesaný, měl velké bolesti v obou rukou. Byl ve snu vyzván, aby se vypravil ke zdejší studánce a tam si omýval ruce vodou. Když tak učinil, skutečně se uzdravil a mohl zase vykonávat svoje řemeslo. Ve stejném roce uzdravila voda ze studánky chromého vraclavského faráře Mikuláše. Jako svůj dík nechal postavit u studánky malou kapli zasvěcenou svému osobnímu patronu sv. Mikuláši. Ta byla roku 1666 přestavěna a rozšířena děkanem Samuelem Hatašem. Protože ani tato stavba nedostačovala rozhodl vysokomýtský děkan Václav Rak kapli podstatně přestavět. Tato přestavba byla započata roku 1685 a o tři roky později byla slavnostně vysvěcena. Pověst o zázračné vodě se šířila a tak při poutní kapli byly založeny malé lázně s jedním kotlem, kde se ohřívala voda. V roce 1711 jedna lázeň již nepostačovala velkému zájmu pacientů a proto byla nedaleko vystavěna nová. V roce 1708 byl proveden rozbor vody, při kterém bylo zjištěno, že obsahuje sanytr a suptylnou síru a má moc hojit rány a vysušovat otoky. Podobně vodu hondnotil i chrudimský lékař Václav Baltazar Petržilka v roce 1721. Její použití dále rozšířil také proti vodnatelnosti, očním neduhům, svrabu, ledvinovým kamenům a dokonce i proti francouzské zlé nemoci (in lue venera). Ke konci 17. a v první polovině 18. století byly lázně známé tak, že hosté přijížděli z Prahy, Brna a jiných vzdálenějších míst. Vděční pacienti věnovali do kaple obrazy, sošky a jiné například votivní dary ze stříbra v podobě uzdravených údů těla se jmény a datem uzdravení. Tyto dary byly z kaple odstraněny za císaře Josefa II. V roce 1724 byl nad kaplí položen základní kámen pro stavbu nového barokního kostela sv. Mikuláše podle návrhu architekta Carla Antonia Canevalleho. Stavba byla dokončena roku 1730 a vysvěcena 21.5.1730 vysokomýtským děkanem Františkem Scherzerem z Kleinmühlu. Studánka s léčivou vodou byla umístěna do jednoduše sklenuté kaple pod chármovou předsíní. Na konci 18. století začala sláva lázní upadat a v druhé polovině 19. století téměř zanikla. V letech 1976-1986 proběhla náročná rekonstrukce objektů areálu a byly zde zřízeny expoziční prostory. Původní interiér chrámu se nedochoval a v současné době jsou zde umístěny unikátní polychromované dřevěné plastiky v mírně nadživotní velikosti od neznámého tvůrce, z doby kolem roku 1740. Soubor sousoší původně pocházel z kapliček lemující poutní cestu z města Králíky ke klášteru v Hedči. Ve stráni nad kaplí byla v roce 1692 vystavěna poustevna s dřevěnou věžičkou (zvonicí) s bicími hodinami, zvaná fráterka. Jejím prvním obyvatelem byl člen řádu sv. Františka Jiří Rambousek. Poustevník u sv. Mikuláše vedl knihu, do které zapisoval ty, kteří se uzdravili. Kromě toho měl zde na skladě léčivé byliny, pilule z české lékárny v Hradci Králové a další předměty určené pro lázeňské hosty. Roku 1782 za císaře Josefa II. byly poustevny zrušeny a s nimi i tato svatomikulášská. Arál poutního místa ve Vraclavi je volně přístupný, vstup do kostela, poustevny a přilehlého bývalého lázeňského objektu kde se nachází malá expozice umožní průvodce.

Krátká historie hrádku Hrádek Lacembok byl založen patrně někdy na konci 13. století nebo počátkem 14. století příslušníky rodu z Lukavice. Roku 1373 se jako majitel uvádí Bohuchval z Hrádku. Jeho potomci vlastnili hrad až do konce 15. století. V té době byl hrad již opuštěn a brzy zanikl. Zřícenina pak zřejmě posloužila jako stavební materiál pro stavbu panského dvora. Dispozice hradu Zakladatel hradu si pro stavbu vyhlédl skalnatou stráň nad údolím potoka. Nákladnými pracemi nechal na třech stranách od okolí hrad oddělit příkopy a valy. K jižní straně přiléhalo níže položené předhradí, kde se nacházely jen dřevěné objekty. Vlastní hrad byl rozdělen na dvě nejstejně vysoké části. Nižší část tvořila parkán, kde se v její západní části nacházela obdélná cisterna o rozměrech 1,5 x 2 m a hluboká 3,5 m. Parkán byl obehnán kamennou hradbou navazující na ohrazení vyšší části hradního jádra. Horní část hradu zaujímající plochu cca 20 x 20 m byla o zhruba 3 m výše než níže položené jádro. Tady patrně stálo obydlí hradního pána, palác. Kromě toho zde možná ještě stála věžovitá stavba. Na severní straně byla bezpečnost hradu posílena samostatným opevněním. Vyrovnaná plošina musela nést věžovitý, v horních patrech snad jen roubený objekt. Toto opevnění zabraňovalo vniknout nepříteli do vytesaného příkopu. Toto opevnění bylo spojeno s horním hradem pomocí lávky. Do dnešní doby se dochovaly jen nepatrné fragmenty obvodových zdí a hlavně již zmíněná vysekaná cisterna do níž vede od západu vysekaná chodbička široká zhruba 1,5 m a dlouhá 2 m. S cisternou je spojena otvorem velkým jen 40 x 40 cm. Pravděpodobně byl otvor opatřen stavidlem a chodba umožňovala vypouštění vody z cisterny v případě, že se zkazila. Areál bývalého hradu Lacembok je volně přístupný. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat do Blížejova, kde je k vidění tvrz Lštění, prohlédnout si zříceninu hradu Netřeb u Kanic, navštívit Muzeum techniky a řemesel v Kolovči nebo renesanční zámek a gotický hrad Horšovský Týn. Ubytování najdete v Horšovském Týně.

Židovský hřbitov se nachází přibližně 500 m jihovýchodním směrem od centra obce Zlonice. Od silnice na Beřovice k němu vede polní cesta dlouhá cca 100-150 m. Hřbitov byl založen patrně v 17. století a naposledy byl rozšířen do dnešní velikosti v roce 1892. Na ploše 1.709 m2 se dochovalo na 120 náhrobků z období od druhé poloviny 18. století do roku 1937. V 90. letech 20. století proběhla rekonstrukce hřbitova. Ohradní kamenná zeď je v dobrém stavu a hřbitov je uzamčen.