Renesanční zámek Bučovice s unikátními interiéry najdeme v mírné kotlině, přibližně uprostřed stejnojmenného městečka, asi 32 km od Brna. Za zámkem se rozléhá renesanční zahrada. Bučovický zámek je unikátem mezi našimi renesančními zámky, protože se nejedná o přestavbu původního hradu či tvrze, ale o realizaci originálního projektu italské pozdně renesanční stavby palazzo in forteca, asi stylově nejčistější severně od Alp. Historie zámku Zámek je klasickou ukázkou architektury pozdní renesance (manýrismu). Postaven byl v letech 1575 – 1583 podle jednotného projektu jako celý komplex včetně zámecké zahrady a předzámčí, to vše obehnané hradbou a vodním příkopem. Zámek nechal postavit Jan Šembera Černohorský z Boskovic, majitel bučovického panství, bohatý a učený šlechtic, který se rozhodl pro reprezentační sídlo místo staré tvrze. Stavba zámku započala v roce 1567 a dokončil ji roku 1582. Vybral si k tomu v té době bažinatou část městečka na jižní straně náměstí (na opačné straně původní tvrze). Autorem projektu byl Jacopo Strada, architekt a správce uměleckých sbírek na Habsburském císařském dvoře. Zámecký komplex byl projektován na půdorysu velkého obdélníku, chráněného zdí, nárožními věžemi a vodním příkopem. Tím získal bučovický zámek částečně charakter pevnosti. Stavbu zámku prováděl brněnský kameník Petr Gabri. Konec rozkvětu zámku Po smrti Jana Šembera se jeho dvě dcery, Anna a Kateřina, provdaly za bratry Lichtenštejny, a tím se staly Bučovice součástí lichtenštejnského majetku. Dne 22. června 1645 se zámek bráněný jen panskými úředníky, vrchnostenskými myslivci a hrstkou měšťanů ubránil velké přesile Švédských žoldnéřů, městečko však bylo vyplundrováno. Lichtrenštejni přestali na zámku sídlit již v roce 1685, od té doby zde sídlila jen panská správa a od roku 1720 ústřední účtárna všech Liechtenštejnských statků. Bohaté vybavení bylo odvezeno do Valtic a Lednic, vodní příkop zasypán, děla z bastionů odvezena do slévárny, odstraněna nádrž kašny a zámecká zahrada rozparcelována na zahrádky a sady pro panské úředníky. Tomuto účelu sloužilo bučovické sídlo až do roku 1924.     Po roce 1945 se stal zámek majetkem státu a sloužil jako depozitář zemědělsko - lesnického archívu až do roku 1958. Vzhledem k jeho vynikající renesanční architektuře bylo rozhodnuto zařadit jej mezi objekty s kulturním posláním. Po restauraci reprezentativních místností v přízemí západního křídla byly Bučovice zpřístupněny veřejnosti. V letech 1960 - 65 byla rekonstruována i zahrada do původní renesanční podoby. Její plochu člení pravoúhlé trávníky s ornamentálně zastřiženými zimostrázy, tvarovanými habry a symetricky vysázenými zeravy.   Zámecké expozice  Zámecká expozice ukazuje klenot renesanční architektury u nás - štukovou výzdobu od Hanse Monta a freskovou výzdobu od neznámého autora. Autorem štukové výzdoby kaple, dokončené roku 1637 je Bernardo Bianci. Na nádvoří stojí manýristická kašna navržená G. G. Tencallou, která je považována za jednu z nejkrásnějších ve střední Evropě. Za návštěvu určitě stojí interiéry nejkrásnějších zámeckých sálů v přízemí (Císařský, Venušin a Zaječí sál, sál Pěti smyslů) s unikátní štukovou a malířskou výzdobou. Unikátní fresky Zaječího sálu zachycující převrácený svět, v němž zajíci vyhráli nad lidmi a psi. Sály jsou dnes náznakově vybaveny dobovým mobiliářem. Zpřístupněna je také kaple v 1. patře objektu. V zámku je instalována i výstava dýmek a sídlí zde také pobočka Vyškovského muzea se zaměřením na dějiny Bučovicka. Tipy na výlet V Bučovicích najdete také židovský hřbitov nebo Muzeum Bučovice. Vydat se můžete třeba na rozhlednu Bukovanský mlýn, zámek Kyjov, Vlastivědné muzeum Kyjov, renesanční zámek Nové Zámky, barokní zámek Milotice, rozhlednu Johanka u Hýsel nebo pseudogotický zámek Bzenec. Zámek Slavkov u Brna, kde sídlí i Austerlitz muzeum, najdeme stejně jako synagogu u města Slavkov u Brna. Ubytovat se můžete ve Slavkově u Brna.

V centru obce Údlice se nachází kostel Povýšení sv. Kříže, vystavěný původně jako románský. Pozdně goticky upraven v roce 1579.

Osamělý dvůr s renesanční tvrzí Klokočín se nachází na katastrálním území obce Maletice a zároveň přibližně 2,5 km severozápadně od města Protivín. Okolo tvrze vedou tři značené trasy včetně naučné stezky s názvem Na břehu Blanice. Historie tvrzi Ves Klokočín s dvorem je poprvé zmiňována roku 1401, avšak tvrz pochází pravděpodobně až z období kolem poloviny 16. století za držby Protivínských z Pohnání. První písemná zmínka o ní je až z roku 1584, kdy ji již jako pustou Protivínští z Pohnání prodávají Švamberkům. Po roce 1595 se tvrz i se dvorem dočkala opravy od nového majitele Jindřicha Březského z Ploskovic, který ji však záhy i s dnes již zaniklou vsí a dvorem roku 1607 prodal. V roce 1615 Klokočín koupil Jan starší Vratislav z Mitrovic a připojil ho ke svému protivínskému panství. Od této chvíle přestala tvrz sloužit jako rezidence. V letech 1711–1918 byla tvrz v majetku Schwarzenbergů, později sloužila jako domov důchodců a potřebám JZD. V roce 1967 zde František Vláčil natáčel film Markéta Lazarová. Dnes je tvrz zrekonstruována soukromým majitelem a zpřístupněna v návštěvních hodinách. Tvrz Klokočín tvoří severozápadní část zástavby dvora, jehož ostatní stavby pocházejí až z 19., resp. 20. století. Tvrz je patrová obdélná, mírně zalomená budova s polovalbovou střechou. Část fasád dodnes tvoří renesanční sgrafitové kvádrování. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete Památník města Protivín. Ve Vodňanech můžete navštívit Městské muzeum a galerii. Vydat se můžete i na komplex tvrzí Kestřany nebo si prohlédnout kalvárii u Otavy. Ubytovat se můžete ve Vodňanech. M.K.

Zříceniny hradu Hartenštejna korunují výrazné osamělé návrší u Bochova na Karlovarsku.    Historie hradu Hrad vznikl někdy kolem poloviny 15. století, první zmínka o hradu je z roku z roku 1473. Z této listiny vyplývá, že majiteli (a tedy velmi pravděpodobně i zakladateli) byli páni z Plavna. Jeho stavba nebyla od počátku koncipována jako rezidenční objekt, ale jen a pouze jako mocenský opěrný bod rodu. Tomu také odpovídá jeho vzhled a místo, které bylo vybráno pro jeho stavbu. Výrazný homolovitý kopec totiž umožnil ideální přístupové cesty k hradu, která spirálovitě ovíjela návrší, takže z hradu mohla být v celé své délce účinně kontrolována. Při jeho stavbě byly využity všechny tehdejší vojenské novinky. Polookrouhlé dělové bašty a klíčové střílny poskytovaly při tehdejší úrovni vojenství dobré podmínky k obraně. Praxe však tuto skutečnost neověřila, protože hrad nebyl nikdy dobýván. Po roce 1554 přestal být obýván a v roce 1573 je označován již jako pustý. Po tomto roce byl ještě úsporně upraven dalším majitelem Adamem Štensdorfem ze Štensdorfu, avšak i on sídlil na blízkém Bochově. V roce 1609 byl připojen k Andělské Hoře a tím zcela nadobro zpustl. V prvé polovině 20. století byl hrad částečně vykopán a jeho jedna z věží byla nepříliš šťastně dostavěna. Dnes již tyto dřevěné části neexistují.    Dispozice hradu Vlastní jednodílný hrad nedosahoval velkých rozměrů. Měl čtyřúhelný, v podstatě téměř čtvercový obrys. Severní, jižní a východní stranu zajišťovaly protáhlé polookrouhlé bateriové věže umístěné uprostřed hradby. Zbývající západní stranu zaujala rozsáhlá víceboká část dispozice poblíž brány, která byla zajišťovaná drobnou polookrouhlou baštou. V nároží v sousedství jižní bateriové věže stála nepříliš rozsáhlá podsklepená budova. Vodu pro hrad zajišťovala dosud zachovaná studna při vstupu do východní věže. Hartenštejn je mimořádně kvalitní a doposud nedoceněnou ukázkou vyspělé dělostřelecké fortifikace z druhé poloviny 15. století. Svým řešením připomíná např. Bílou věž Pražského hradu, vystavěnou později Benediktem Rejtem. Z hradu zbyly zbytky věží, příkopy s valem, sklepy a zbytky dalších staveb. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete zámek Stružná nebo kostel Nejsvětější Trojice. U Karlových Varů najdete zámek Dalovice. Podívat se také můžete na viklan u Javorné. Ubytování najdete v Karlových Varech.