Vchynicko-tetovský kanál měl za úkol dopravit těžené dřevo v této oblasti Šumavy do řeky Otavy. Tento kanál vyprojektoval stejně jako Schwarzenberský plavební kanál ing. Josef Rosenauer. S výstavbou bylo započato v polovině roku 1799. Kanál obcházel nesplavné koryto Vydry. Na jaře roku 1800 na stavbě pracovalo 203 tesařů, 108 zedníků a okolo 1000 nádeníků což mělo za následek dostatek pracovních příležitostí pro tento kraj. Na výstavbu kanálu následovaly i další práce aby byla zajištěna plavební cesta do Prahy. Znamenalo to proražení kamenných prahů v korytě řeky Křemelné, odstranění kamenů v Otavě a úpravě koryta Vltavy. Oficiální povolení k plavbě bylo uděleno 3.9.1801.Vlastní kanál dlouhý 17,8 km se sestával ze tří částí spojených kamennými skluzy a závěrečného skluzu do Křemelné. Začíná u hradlového mostu před obcí Modrava a končí trubním skluzem nedaleko obce Srní. Kanál překonává na celou svoji délku výškový rozdíl 243 m, spád má ale někde okolo 2-3 promile což umožňovalo rychlost plavení 4 km/hod. To byla bezpečná rychlost nejen pro kanál, ale i pro plavené dřevo. Dostatek vody pro plávku zajišťoval systém 8 nádržek nazývané také „Švele“, které byly budovány na horních tocích potoků. I když dokázaly akumulovat celkem 90.000 m3 vody plavilo se jen v průměru 30 dní v roce většinou v měsících dubna a května. Dnes se již vodní nádrže nevyužívají. Dřevo které se v kanelé plavilo mělo délku cca 75-100 cm, takže šlo spíše jen o dřevo určené jako palivové. Kanál nebyl uzpůsoben pro plavení dlouhých kmenů. Ty byly nadále sváženy volskými potahy k řece Otavě. Plavební cesta i kanál sice pomohla k vyššímu zhodnocení dřeva, zaroveň znamenala další neřízenou těžbu a drancování lesa. Jeho výsledkem bylo rozsáhlé odlesnění panství, kterého se zděsil i sám kníže Schwarzenberg. Asi po 40 letech klesla poptávka po dříví, které více nahradilo uhlí z povrchových těžeb. Nového oživení plavby nastalo po noci 26.10.1870, kdy vichřice a následná kůrovcová kalamita zlikvidovala poslední zbytky pralesa na Šumavě. K plavení dřeva přestal kanál nadobro sloužit v roce 1958. Za celou dobu přepravil 4.000.000 m3 dřeva. Od roku 1942 je využíváno 9 km plavebního kanálu (od rechlí po Mosau) pro účely vodní elektrárny. Z lokality Mosau, z tzv. vtokového objektu je voda sváděna potrubím o délce 3.218 m do akumulační nádrže Sedlo. K překonání údolíček s výškovým rozdílem pouhých 10 m byly využity dvě shybky. Ze Sedla putuje voda do vyrovnávací komory tzv. vodního zámku a odtud padá tlakovým potrubím o délce 900 m s výškovým rozdílem 216 m do vodní elektrárny Vydra na Čeňkově pile. Na plavebním kanále se nachází celkem osm historických obloukových mostků, které také chrání tento kanál. Stavěly se z místního kamene, hlavně žuly. Nejdůležitějším kamenem těchto mostků je ten úplně prostřední tzv. vrcholový klenák, ten drží most pohromadě, bez něj by se zřítil.

Areál Pohansko se nachází v blízkosti Lednicko – valtického areálu, který je od roku 1996 součástí světového a kulturního dědictví UNESCO. Zámeček však není jeho přímou součástí.  Pohansko se nachází asi 3 km jižně od města Břeclavi. Velkomoravské hradiště                     V letech 1810 - 1811 nechali Lichtenštejnové vybudovat v rámci úprav na svém panství v lužních lesích na levém břehu Dyje monumentální empírovou jednopodlažní budovu loveckého zámku vynikající architektonické hodnoty. Při stavbě Pohanska majitelé netušili, že se staví na místě, které kdysi obývali staří Slované. Na území Pohanska se v 9. století rozkládalo nejrozsáhlejší raně středověké opevnění v Česku. Uvnitř velkomožského dvorce byl kostel a pohřebiště, stávaly tam domky, chlévy, stodoly i sýpky. Archeologický výzkum se zde provádí od roku 1958 a dodnes je možné najít nějaký vzácný kus z historie. Nejzajímavější kusy jsou buď vystaveny na zámečku, nebo jsou přímo zrekonstruovány na původním místě nálezu. Keramické výrobky, dřevěná vědra, zemědělské a řemeslnické náčiní, jezdecká výstroj, zbraně, zlaté a stříbrné šperky jsou součástí expozice Slovanský památník. Staroslověnská svatyně a velkomoravská polozemnice stojí v areálu muzea v přírodě stejně jako kdysi, před tisíci lety. Empírová krása                             Průčelí zámečku je členěno korintskými sloupy, balkón průčelí a část křídla přízemního traktu zdobí reliéfy s antickými motivy. Výzdoba Pohanska je věnována bohyni lovu Dianě, podílel se na ní sochař Joseph Klieber. Architektonický návrh objektu pochází z dílny samotného vynálezce tužky Josefa Hardmutha (mj. autor Minaretu a Janova hradu). Zámeček je překrásná empírová stavba, návštěvníky však láká především kvůli unikátnímu archeologickému muzeu v přírodě. Zámeček je pod správou Městského muzea a galerie v Břeclavi. Tipy na výlet V nedaleké Břeclavi najdete také zámek, kostel navštívení Panny Marie, kostel sv. Václava, synagogu a židovský hřbitov. Nedaleko odsud se nachází také zámek Valtice, zámek Lednice nebo zámeček Belveder.  Ubytovat se můžete v Břeclavi.

Největší nestátní vojenské muzeum v České republice Muzeum je zaměřeno na vozidla a bojovou techniku, výzbroj a výstroj ČR armády do roku 1938, protihitlerovské koalice a německé branné moci v posledních dnech II. světové války na demarkační linii doplněné výzbrojí a výstrojí ČSLA.  Vnitřní expozice s řadou multimediálních prvků, dioramat a trojrozměrných exponátů mapují období let 1938 až 1945 v Československu. Najdete zde expozice výzbroje a výstroje československé prvorepublikové armády, pohraničního opevnění, jednotlivých armád podílejících se na bojích na demarkační linii, holocaustu a II. odboje na Rokycansku. Vnější expozice  tvoří více než 150 ks vojenské techniky s roky výroby od roku 1929 až po současnost (většinou v plně pojízdném stavu) – automobilní technika z období II. světové války, poválečné výzbroje ČSLA, ženijní, spojovací a protiletadlová technika, rozsáhlé expozice obrněných transportérů, tanků a dělostřelectva. Novinkou je Naučná stezka Československého stálého opevnění a opevnění Železné opony.  Pro rodiny s dětmi bylo v areálu Muzea v roce 2011 otevřeno nové dětské hřiště.  

Hřbitovní kostel sv. Vojtěcha můžeme najít na konci Ledečské ulice nedaleko centra města. Byl vystavěn na konci 16. století jako pozdně gotický. Jeho štít je renesanční, stejně tak klenba nacházející se v interiéru.