Na přelomu roku 2004 a 2005 byla postavena severozápadně od obce Jakubčovice dřevěná rozhledna. Vlastní dřevěná konstrukce rozhledny stojí na čtyřech batonových pilotech, které jsou obloženy kamenem (slezská droba) pocházející z nedalekého lomu. Na rozhlednu pak bylo spotřebováno celkem 30 kubíků modřínového dřeva a náklady se vyšplhaly na 1 milion korun. Celková výška stavby činí 15,5 metru, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 13 metrů a vede na ní 61 schodů. Rozhledna poskytuje kruhový výhled na Opavsko, Jeseníky a Beskydy.

Ulice Pod viaduktem je na západním konci pro automobilový provoz slepá. S ulici Jeremiášova je spojena schodištěm.

Jméno vsi je odvozeno od slova vrše, nástroje na chytání ryb, neboť podle historických pramenů oplýval rybami potok Botič, který zde nedaleko teče. Nejstarším doloženým vlastníkem je vyšehradská kapitula, té patřily Vršovice až do začátku 13. století. K roku 1328 se zde uvádí dvůr s vinicí, který koupil řád německých rytířů. Vršovickému údolí se také říkalo Viniční údolí a to podle velkého množství vinic, které zde byly založeny za Karla IV. Od hustistkých bouří se majitelé Vršovic docela střídali, byli mezi nimi Granovští z Granova, Trčkové z Lípy, Šternberkové, Párové, Jakub Wimmer a další. V roce 1902 byly Vršovice povýšeny na město. Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti od Nového Města si obec dlouho podržela vesnický ráz. Nejstarší továrna byla postavena až roku 1889, vyráběla prádlo. V roce 1902 pak následovala Waldesova továrna dodnes slavná svými patentními knoflíky. V roce 1922 se staly Vršovice součástí Velké Prahy. V druhé polovině 40. let a v 50. letech 20. století probíhala intenzivní výstavba především ve východní části Vršovic, kde vzniklo sídliště. V roce 1953 byl otevřen nový stadion Slavie, který v poslední době prošel velkou rekonstrukcí a v roce 2008 byl otevřen nový velký reprezentativní stadion. V letech 1972-1977 bylo na pozemcích někdejších vozatajských kasáren naproti Waldesově továrně postaveno nové sídliště Vlasta. Mezi nejvýznamnější památky Vršovic patří kostel sv. Mikuláše, jehož historie sahá až do doby románské, moderní kostel sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha a tzv. Rangherka, častěji zvaná spíše jako vršovický zámeček.

Do dnešní oblasti Police nad Metují přišel na počátku 13. století rajhradský mnich Jurik, který zde postavil poustevnu. Po jeho smrti sem přišel břevnovský mnich Vitalis a s několika dalšími bratry vystavěl dřevěnou kapli Panny Marie. V roce 1213 si vyprosil břevnovský opat Kuno u krále Přemysla Otakara I. dárování polického újezdu. Snad již za jeho působení zde vzniklo probošství, doložené v roce 1260. V letech 1255-94 proběhla výstavba kamenného klášterního kostela Panny Marie jehož součástí je dodnes dochovaný raně gotický portál. Na konci 13. století započal opat Bavor z Nečtin s výstavbou dormitáře a refektáře, postaven byl i třetí díl ambitu s obytnými prostory pro probošta, dokončen byl také kostel. V roce 1300 bylo probošství přepadeno a proto byl areál v roce 1306 obehnán zdí. Po založení broumovského kláštera začíná význam tohoto polického upadat. Za husitských bouří bylo probošství vypáleno a pobořeno. Z kostela zůstaly jen boční zdi a presbyterium. Další škody utrpěl při bojích o český trůn v druhé polovině 15. století. Po smrti krále Jiřího z Poděbrad získal Polici jeho syn kníže Jindřich Münsterberský. V roce 1488 vykoupil celé území opat Pavel. Po celé 16. století ohrožovaly klášter požáry. Při stavovském povstání se dostal pod správu direktorů, ale po bitvě na Bílé hoře se vrátil zpět břevnovským benediktinům. V roce 1709 bylo započato s přestavbou kláštera za účasti Pavla Ignáce Bayera. Autory dalších úprav byly Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác. K dalším přestavbám dochází v letech 1753-1757 (konvent) a v letech 1767-1772 (průčelní křídlo prelatury). Za reforem Josefa II. byl v roce 1786 klášter zrušen a majetek přešel do Náboženského fondu. Již v roce 1809 bylo panství a klášterní budovy opět navráceny benediktinům v jejichž vlastnictví zůstaly až do roku 1948. Pak zde bylo muzeum Policka, městská knihovna nebo i pohřební služba. Část kláštera byla přeměněna na byty pro občany města. V roce 2006 byl polický klášter vrácen řádu benediktinů, ale využití budov zatím (2010) zůstalo stejné. Konventní budovy jsou jednopatrové a obíhají kolem dvou obdélných budov. Místnosti jsou většinou plochostropé, největší „Laudonův sál“ pojmenovaný podle generála Giedona Ernsta Laudona (jenž v roce 1758 v klášteře pobýval) je zaklenut valeně s lunetami. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je raně gotická trojlodní bazilika s pětiboce uzavřeným protáhlým presbyteriem. Stavěn byl v letech 1253-78 a dokončen v roce 1294. V letech 1894-95 byly provedeny novogotické úpravy týkající se zejména vnitřního zařízení a výmalby interiéru. Na jižní stěně presbyteria se dochovalo sedile s freskou Kristovy hlavy z doby kolem roku 1300. Na severní stěně pak hrotitý portál se zkoseným ostěním. Hlavní loď má barokně gotickou křížovou klenbu z roku 1716, boční lodi klenbu původní gotickou křížovou.