Zajímavý až exoticky působící kostel ve zdejší oblasti je kostel Panny Marie, nacházející se na konci obce Dubí při silnici vedoucí na Cínovec. Iniciátorem kostela postaveného roku 1898 ze sbírek věřících byl hrabě Clary, architektem pak P. Bigaglio. Kostel zaujme nejen svoji architekturou ve stylu benátské gotiky, ale také použitým stavebním materiálem, kterým je bílý a červený mramor.Jde o trojlodní baziliku s vyšší hlavní lodí. Hlavní loď má výšku 13,9 m a šířku 7,2 m, boční lodě pak mají výšku 8 m. Celkově je kostel dlouhý 50 m a široký 17,2. Ve věži vysoké 33 m se nacházejí dva zvony. Kostel slouží nejen k bohoslužbám, ale i ke kulturním účelům.

Mariánské lázně jsou město v Karlovarském kraji, které má téměř 15 tisíc obyvatel. Mariánské Lázně jsou jednak nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst, ale také jsou druhými největšími českými lázněmi, s velkým bohatstvím minerálních pramenů. Přímo v areálu jich vyvěrá 40 a v nejbližším okolí téměř 100.Světoznámé lázně byly založené počátkem 19. století mnichy z premonstrátského kláštera v blízké Teplé, kterým území současných lázní patřilo. Jeho opat K.K. Reitenberg prosadil z popudu klášterního lékaře J.J.Nehra roku 1808 výstavbu prvních lázní. V roce 1866 byly Mariánské Lázně povýšeny na město a počátkem 20.století již patřily mezi nejvýznamnější evropská lázeňská střediska. V Mariánských Lázních se setkáváme s přehlídkou stavebních slohů. Městská památková zóna je charakterizovaná především klasicistní a novohistorickou architekturou. Výstavba vyvrcholila na přelomu století slohem novorenesančním, postavením Nových lázní a Společenského domu Casino. Stavební rozmach města ukončila 1. světová válka. Pestré jsou sakrální stavby pro lázeňské hosty. Jejich výčet je dokladem kosmopolitnosti města. Osmiboký novobyzantský kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází z let 1844–1848. Pravoslavný kostel z roku 1901 je postaven v tradičním ruském stylu. Anglikánská kaple je z roku 1879. Divadlo s klasicistními prvky bylo dokončeno roku 1866. Hlavní lázeňskou promenádou a významnou stavební památkou je pseudobarokní litinová kolonáda z roku 1889. K pitným kúrám jsou zde přivedeny prameny Křížový, Karolinin a Rudolfův. Před kolonádou se velké pozornosti těší zpívající fontána, která má každou lichou hodinu hudební produkci doplněnou ve 21 a 22 hodin scénickým osvětlením. Nejznámějšími dalšími prameny jsou Ferdinandův, Lesní a Ambrožův.Ve městě a okolí existuje rozsáhlá sadová a lesoparková úprava s dalšími prameny, lákající nás ke kratším i delším vycházkám. V lázních pobývala řada významných osobností jejichž výčet je dalším důkazem světového věhlasu lázní (např. císař František Josef I., britský král Eduard VII., J. W. Goethe, N. V. Gogol, M. Gorkij, M Twain, W. R. Wagner, F. F. Chopin, A. Nobel apod.).

Mohutná stavba zámku Postoloprty stojí jižně od náměstí za kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Zámek je trojkřídlá dvoupatrová barokní budova se spojovacím jižním křídlem, které se v přízemí otevírá do nádvoří pilířovou arkádou. Směrem do náměstí je zámecký areál uzavřen cennou klasicistní kovovou branou s mříží z roku 1787.       Historie zámku           Ves Postoloprty je poprvé zmiňována v roce 1125. Pozdější město vzniklo při bývalém benediktinském mužském klášteře Porta Apostolorum, odkud má i své jméno. Za vlády Jiřího z Poděbrad se ves dostala do vlastnictví rodu z Veitmile a Šebestián z Veitmile zde nechal roku 1514 postavit tvrz. Roku 1600 bylo zdejší panství prodáno Štefanovi Jiřímu ze Šternberka. Ten začal na místě původní tvrze stavět velkolepé zámecké sídlo. Jeho syn Jan Rudolf ze Šternberka prodal roku 1637 Postoloprty i se zámkem Václavu Michnovi z Vacínova, po němž jej zdědil jeho synovec Zikmund Norbert. Po jeho smrti byl zámek již zdevastovaný a poničený třicetiletou válkou, a takový jej koupil roku 1669 Jiří Ludvík ze Sinzendorfu. Sinzendorf poté začal s velkorysou přestavbou sídla, kdy nechal postavit vysokou čtyřhrannou věž. Po smrti Jiřího prodal zámek jeho syn Ferdinandovi ze Schwarzenberku. Nový majitel začal zámek v letech 1706 – 1718 přestavovat podle návrhu arch. P. I. Bayera v barokním slohu. V roce 1752 byla opravena zámecká fasáda, stržena vysoká zeď obepínající zámek a zasypány všechny příkopy kolem stavby. Na stavu zámku se podepsala i sedmiletá válka a také roku 1768 objekt vyhořel. Jan ze Schwarzenberka ihned přistoupil ke generální opravě zámku, která trvala až do roku 1790, neboť opravované sídlo opět zpustošila pruská vojska ve válce o rakouské dědictví. V majetku Schwarzenberků zůstal postoloprtský zámek až do roku 1945, kdy přešel do státního vlastnictví. Později sloužil jako depozitář Státní knihovny ČSR v Praze. V současnosti je tento opuštěný a zchátralý zámek v soukromém vlastnictví a není veřejnosti přístupný. Tipy na výlet V nedalekých Lounech si můžete prohlédnout kostel sv. Petra, krásnou budovu bývalého špitálu, Jiráskovy mlýny nebo synagogu. Nedaleko od Loun najdete také Archeoskanzen Březno nebo zámek Nový Hrad u Jimlína. Ubytovat se můžete v Lounech.    

Biskupská kupa (889 m) je zdaleka viditelná hraniční hora, která se tyčí nad městečkem Zlaté hory. Biskupská kupa se jí říká proto, že měla ukazovat kde bylo rozhraní biskupství Olomouckého a Krakovského. Historie vyhlídkových staveb na jejím vrcholu je značně pestrá. Už kolem roku 1875 nanosil na Biskupskou kupu místní hodinář Antonín Wolf kameny, z nichž vytvořil vyvýšený bod. O pár let později místní sekce Moravskoslezského sudetského horského spolku rozhodla zde postavit dřevěnou rozhlednu. Světlo světa spatřila v roce 1890 a vžilo se pro ní jméno pyramida. Měla totiž podobou třináctimetrového komolého jehlanu. Kousek od rozhledny byla pro turisty postavena dřevěná chat, nesoucí jméno Rudolfova. Rozhledna vydržela jen do roku 1896, kdy ji strhnula vichřice. Tato smutná událost odstartovala okamžité snahy o její znovu vystavění, tentokráte již v kamenné podobě. Stavitelem se stal zednický mistr Werner z Janovic, dostala jméno po císaři Františku Josefovi I. a první turisté se mohli po kraji rozhlédnout 26. srpna 1898. Je to mohutná, 19 metrů vysoká oválná věž, s vyhlídkovou plošinou ve výšce 17 metrů. V průběhu válečných konfliktů sloužila vojákům, nejčastěji jako pozorovatelna. Po válce zájem o ní upadal a neudržovala se. Časem byla díky blízkosti k hranicím uzavřena a na její ochoz byl umístěn televizní vysílač. Rudolfova chata zanikla úplně. Rozhledna se dočkala znovuotevření až v roce 1996 a o dva roky později, sto let od uvedení do provozu, i generální rekonstrukce. V současnosti se o věž stará Klub přátel Zlatých Hor a pověřenou osobou je pan Petřík. Je otevřena celoročně o víkendech, v letní sezóně každý den. Výhled sice komplikují vzrostlé stromy, ale lze z ní vidět celý masív Jeseníků.