Rozhledna, jejíž návštěvu můžeme spojit i s příjemným posezením v přilehlé restauraci stojí v Litoměřicích na vrchu Mostná hora, který je dominantou severního okraje Litoměřic. Mostka, jak se vrcholu říká, je častým místem výletů zdejších občanů. Vyvýšenina své jméno získala podle těžby dřeva z jejích svahů pro stavbu dřevěného mostu přes řeku Labe. Vrch byl po odlesnění holý a jeho vzhled se změnil až koncem 80. let 19. století, kdy zde byl založen lesopark se stezkami, lavičkami a umělými potůčky.  Velmi rychle si ho občané Litoměřic oblíbili, ale při návštěvách jim chybělo místo kde by se mohli posilnit. A tak v roce 1910 nově založený „Spolek pro zvelebení města Litoměřice“ pod vedením vrchního rady Vilhelma Maiera rozhodl, že na Mostce vystaví výletní restauraci. Součástí restaurace měla být i dvacetimetrová vyhlídková věž.  Stavba projektu architekta Krause postupovala tak rychle, že již 6. listopadu 1910 mohla být romantická restaurace se čtyřbokou vyhlídkovou věží otevřena.  Jméno sice dostala podle císaře Františka Josefa I., ale občané Litoměřic ji neřekli jinak než Mostka. V roce 1934 musel být kvůli velkému zájmu objekt rozšířen o letní verandu s tanečním sálem. Po druhé světové válce patřil objekt městu, až do roku 1955 kdy se stal majetkem podniku Restaurace a jídelny. Po roce 1990 byl vrácen městu, které jej v nepříliš dobrém stavu prodalo. Nový majitel provedl v roce 1992 celkovou rekonstrukci podle původních plánů a objekt včetně rozhledny zpřístupnil. Věž rozhledny je 20 m vysoká, přičemž vyhlídková plošina je ve výšce 16 metrů.  Na kterou vystoupáme po 96 schodech. Nabízí výhled na bizarní krajinu Českého středohoří, zejména na Litoměřice, Terezínskou kotlinu a o něco dál i na horu Říp či hrad Hazmburk.

Oblastní muzeum v Litoměřicích sídlí v budově renesančně přestavěné Staré radnice. Kromě stálé expozice mohou návštěvníci v muzeu ve dvou výstavních sálech pravidelně shlédnout krátkodobé výstavy z vlastních sbírek, ale i výstavy zapůjčené z dalších muzeí. Součástí muzea je pobočka Máchův Památník – tzv. Máchova světnička, která je umístěna v nedalekém domě „Na Vikárce“. Muzeum své sbírky také trvale zapůjčuje do expozice Muzea českého granátu v Třebenicích a do Jandova městského muzea v Budyni nad Ohří. Stálá expozice I. patro - Geologický vývoj regionu, archeologie, doba románská, gotická, historický vývoj do r. 1700 II. patro - Doba barokní, řemesla, zemědělství, rybářství, historie do r. 1945

Libeňský přístav byl vybudován v letech 1891-1893 v souvislosti s budováním vltavské dopravní komunikace. Rozprostírá se na ploše cca 5 ha. Délka přístavu je cca 600 m a šířka dosahuje až 95 m. Přístav slouží i jako kotviště sportovních lodí.

V jihočeském Milevsku, v okrese Písek, stojí nejstarší klášter jižních Čech, který své osudy spojil s premonstráty. Premonstrátský klášter v Milevsku, dnes velmi cennou románskou památku, založil v roce 1184 velmož Jiří z Milevska. Místo založení byla zvolena starší osada s kostelem sv. Jiljí. První řeholníci pocházeli z kláštera v Želivu a prvním opatem se stal Jarloch, v pozdější době známý kronikář a jeden z pokračovatelů Kosmy. V době příchodu prvních premonstrátů do Milevska nestál ovšem ještě klášter v takovém rozsahu, jak narostl během staletí. Budovy sloužící k prozatímnímu ubytování řeholníků byly patrně dřevěné. Do konce 12. století je postihl velký požár a musely být vystavěny znovu. Tentokráte již v kamenné románské podobě, která se z velké části dochovala dodnes. Ještě ve druhé polovině 13. století došlo k prvním stavebním úpravám v gotickém slohu. Klášter dostal částečně pevnostní charakter a díky latinské škole v jeho prostorách, se stal významným centrem kultury a vzdělanosti jižních Čech.Etapa rozkvětu ukončily husitské války. Klášter byl, stejně jako mnoho dalších, vypálen a vypleněn. Řeholníci odešli včas na bezpečnější místa a vzali s sebou knihovnu, archiv i klášterní poklad. Po utichnutí válek se začali postupně vracet, ale obnova kláštera byla pomalá, brzdila ji hlavně skutečnost, že majetek kláštera byl zastaven králem Zikmundem šlechtě. Hlavně Oldřichu z Rožmberka. Po něm získali klášterní panství Švamberkové a klášter spěje ke svému zániku. Definitivní konec přišel v roce 1562 kdy už panství drželi Hodějovští z Hodějova. Tehdy zemřel poslední opat Jan Braun. Klášterní život v milevském konventu utichl více než na sto let.Změnu přinesla třicetiletá válka. Panství bylo Hodějovským zkonfiskováno a opat strahovského klášter Kašpar z Questenberka si vymohl správu milevského opatství. Strahovští premonstráti se tak stávají správci milevského majetku. Tato skutečnost později blokovala snaha milevských řeholníků o obnovu samostatného opatství. Strahov nechtěl ztratit milevský majetek a dovolil roku 1684 sice klášterní obnovu, ale již jen jako převorství závislé na Strahově. V 17. a 18. století byl klášter barokně upravován. Novou podobu dostalo, děkanství, latinská škola, konvent i klášterní kostel. Byl změněno i jeho zasvěcení na Navštívení Panny Marie. Za reforem Josefa II. bylo milevské opatství zrušeno. Ovšem majetek kláštera zůstal ve strahovských rukou. Z kostela navštívení P. Marie se stal farní kostel, který byl roku 1805 přeměněn na děkanský. Další využití našly klášterní budovy za 1. světové války, kdy byly využity jako vojenský lazaret a roku 1950 je zabral velkostatek. Dalšími uživateli se stali městský archiv, okresní muzeum a roku 1989 byl klášter vrácen strahovským premonstrátům. Ti zde zřídili noviciát a Řeholní dům. Lze si prohlédnout historické prostory bývalé prelatury, kde jsou muzejní expozice, dále rajskou zahradu s fragmenty křížové chodby a park.