Hroznětínský židovský hřbitov se nachází na severním okraji obce, ve svahu na úpatí zalesněného vrcholu a při potoku Bystřice. Jeden z nejstarších židovských hřbitovů ve střední Evropě byl založen v 15. století a později několikrát rozšiřován do dnešní plochy 4.468 m2. Za druhé světové války a po ní byl devastován. V posledních letech byl však rekonstruován. Velká část náhrobků se nachází v zadní části a v místech kde se terén více svažuje. Přední a vyvýšená část je téměř holá. Nejstarší náhrobky pocházejí z druhé poloviny 17. století. Celkem zde najdeme na tři stovky náhrobků. Hřbitov dnes ohrazuje opravená zeď z lomového kamene a doplněná kovanou bránou. Hřbitov je uzamčen, klíč lze zapůjčit na OÚ. Přístup je z cyklostezky vedoucí z hlavní silnice kolem pily. Asi 50 m od hlavní silnice se přejde železniční trať a pak kousek po lesní cestě mírně do vršku.

Zámek Jevišovice patří mezi dominanty stejnojmenného města.      Historie zámku a místa Krajina okolo malého městečka byla osídlena již v pravěku. Archeologové zde našli zbytky pravěkého hradiště a nazvali osídlenou oblast Jevišovickou kulturou. První zmínka o Jevišovicích pochází z roku 1289, kdy byl majitelem panství Boček z Kunštátu. Páni z Kunštátu vybudovali místo zdejšího zbořeného hradu nový gotický na skalním ostrohu na břehu řeky Jevišovky v polovině 15. století. Manželka Hynka Brtnického z Valdštejna, Kateřina z Kunštátu, se pustila do přestavby dosavadního sídla. Koncem 16. století byl nový hrad přebudován v renesanční čtyřkřídlý zámek s čestným dvorem a arkádami. V roce 1649 koupil zámek i s panstvím Ludvík Raduit de Souches, známý obránce Brna proti Švédům. Ten se také pustil do opravy a přestavby jevišovického zámku v barokním slohu. Všechny práce, včetně vybudování nové kaple sv. Ludvíka, byly ukončeny v roce 1686. V roce 1743 se majitelem zámku stává rod Ugarte, kterému Jevišovice patřily až do roku 1879. V roce 1916 koupil panství rytíř Vilém Offengeim z Potexinu, po roce 1932 jej vlastní poslední soukromý majitel hrabě Eduard Larisch-Mönnich. Po roce 1945 se stal Starý zámek majetkem státu a od roku 1974 je spravován Moravským zemským muzeem v Brně. Podoba zámku Jevišovice jsou výrazný zámecký komplex jedno a dvoupatrových budov situovaných kolem obdélníkového nádvoří. Ve vstupním traktu se nachází hranolová věž, na nádvoří můžeme vidět zbytek renesanční arkády. Z původního hradu se nám dochovaly gotická a renesanční okenní ostění, v přízemí a patře též gotické a renesanční klenby. Expozice zámku Expozice zámku seznamuje návštěvníky s jeho historií a dokumentuje průběh rekonstrukčních prací. První tematický celek je věnován prehistorickému osídlení Jevišovicka, v popředí jsou hlavně bohaté nálezy z období neolitu a eneolitu, tzv. kultura jevišovická. Středověk je zde představován zejména dobou husitskou. Mnohé exponáty nám dokládají také úroveň místních řemesel a prezentují život v tehdejší společnosti. Expozici uzavírá výstava věnována vývoji obce a okolí v 19. a na počátku 20. století, kde je znázorněn i průběh stavby blízké přehrady, nejstarší ve střední Evropě. Prezentované exponáty pocházejí ze sbírek Etnografického ústavu Moravského zemského muzea. Mezi zajímavé a pozoruhodné kousky patří malované truhly, lavice, vyřezávané židle, šatní skříně i výtvarně působivý nábytek. V zámecké kapli jevišovického Starého zámku je umístěno na 40 kusů klávesových hudebních nástrojů ze sbírek hudebního oddělení Moravského zemského muzea. Návštěvník spatří strunné, klávesové a vzduchové nástroje, ale i klavír, na nějž hrával Janáčkův učitel Pavel Křížkovský. Mezi zdejší kuriozity lze počítat i dva malé cestovní klavírky používané bohatými urozenými dívkami. Ale největší raritou jsou určitě terpodion, hudební nástroj z roku 1816 poháněný mechanikou ve stylu šlapacího šicího stroje, či klavirorganum (varhanový klavír) z počátku 19. století. Ve sklepních prostorách Starého zámku čeká na návštěvníka výstava pravěkých jeskynních maleb. Expozice znázorňuje repliky jeskynních maleb mladopaleolitických lovců tzv. franko-kantabrijského stylu, skalních maleb a rytin z centrální Sahary a repliky skalních maleb severní Austrálie. Zámek spravuje Moravské zemské muzeum. Tipy na výlet V nedalekých Hlubokých Mašůvkách je k vidění barokní kostel Navštívení Panny Marie nebo zřícenina hradu Lepikus. Navštívit můžete také zámek Plaveč, rotundu Nanebevzetí Panny Marie nebo vodní nádrž Jevišovice. Ve Znojmě a jeho okolí naleznete Památník Prokopa Diviše, dominikánský klášter, kapucínský klášter s kostelem sv. Jana Křtitele, rotunda sv. Kateřiny a Jihomoravské muzeum, Znojemský hrad a barokní zámek Znojmo. Ubytovat se můžete ve Znojmě.

Vyhlídka Mlynářův kámen se nachází nad řekou Labe nedaleko obce Dolní Zálezly, při Dubickém vrchu. Je to vysunutá čedičová skála s umístěným kovovým křížem. Je odsud výhled do údolí Labe a na protější kopečky Českého Středohoří. Na kameni pod křížem je vepsána německá báseň: „Mír, miluj nádhernou přírodu, miluj jejího spasitele, miluj svého bližního jako sebe samého“. Zřejmě zde i bývalo pravěké signalizační místo. Místo je přístupné značenou odbočkou.

Délka toku: cca 36,2 km. Na území Prahy cca 31,5 kmPovodí: cca 140 km2.Rokytka pramení u Říčan v nadmořské výšce 453 m. Na území Prahy vtéká v Nedvězí, kde protéká přírodní památkou Mýto. Do Vltavy se vlévá v Libni u Libeňského ostrova. Průměrný průtok u ústí je 0,39 m3/s.Rokytka patří mezi velké pražské potoky. Na mnoha místech svého toku je přemostěna. Těsně před ústím, na Elznicově náměstí, dokonce mostem širokým 99,3 m. Protéká řadou rybníků, včetně největšího pražského rybníka, kterým je Počernický rybník a chráněnými územími. Jejíim největším přítokem je Říčanský potok. Do Rokytky také ústí 82 kanalizačních svodů.Slovo rokytka, které dalo jejímu jménu základ je starobylé pojmenování vrby, jež roste podél potoků a řek. První zmínky o Rokytce jsou dochovány již z 11. století. Jmenovala se také Rokytnice.Protéká katastry Nedvězí, Královice, Hájek u Uhříněvsi, Koloděje, Běchovice, Dolní Počernice, Hostavice, Kyje, Hloubítín, Hrdlořezy, Vysočany a Libeň.