Cheb je okresní město na západě Čech v Karlovarském kraji. Město Cheb leží na řece Ohři. V minulosti byl centrem oblasti Chebsko, které ale ne vždy bylo součástí Českého státu. Definitivně se jím stalo až v roce 1322. za vlády Jana Lucemburského. Chebské hradiště bylo osídleno již v 9. století Slovany. První zmínky o Chebu pocházejí z roku 1061 v souvislosti se stavbou kamenného hradu. Nechal jej postavit německý král Jindřich IV. jako součást opevnění hranice své říše. Ve středověku se Cheb stal městem, kde se dařilo řemeslníkům i obchodníkům. Poloha na pomezí Čech a Německa byla výhodná obchodně, horší už to však bylo s bezpečností. Velký průlom ve vývoji přineslo 12. století, kdy se Cheb dostal do rukou panujícího rodu německé říše Hohenštaufů. Nejznámější i nejvýznamnější z nich, císař Friedrich Barbarossa, učinil město opěrným bodem své mocenské politiky vůči českým zemím. Rostoucí císařská moc se odrazila ve stavbě velkolepé románské císařské rezidence, tzv. falce, která měla reprezentovat novou feudální moc. V době kdy se stal Cheb definitivní součástí Českého státu byl již městem a získal výsadní postavení samosprávného území s vlastním sněmem. Cheb se výrazně zapsal do dějin 25. února 1634 kdy zde byl během třicetileté války zavražděn generalissimus císařských vojsk, vévoda Albrecht z Valdštejna. Od druhé poloviny 17. století nastal prudký rozvoj města, které se postupně stalo významným turistickým cílem. Inspirovali se zde takoví velikáni jako Friderik Schiller či Johann Wolfgang Goethe.Cheb má velmi pěkné a zachovalé historické centrum. Dodnes se z císařské falce  Chebského hradu, zachovalo hradní opevnění s románskými pětidílnými okny, Černá věž a románsko-gotická kaple sv. Erharda a Uršuly. Dále je k vidění řada sakrálních staveb. Gotický kostel sv. Mikuláše a Alžběty, z původní románské stavby kolem 1220 jsou zachovány obě věže. Kostel byl goticky přestavěn v letech 1456 - 1476 na trojlodní halu, poškozené vrcholky věží byly barokně přestavěny roku 1746. Nejznámější historickou památkou v Chebu je Špalíček, malebná skupina jedenácti středověkých kupeckých domů na náměstí rozdělených Kramářskou uličkou. Dále je zde bývalý františkánský klášter, gotická stavba s kostelem a křížovou chodbou ze 13.-14. století a bývalý kostel sv. Kláry (dnes koncertní síň), barokní stavba z let 1708 - 1711, patrně od K. Dienzenhofera. Už v roce 1873 bylo ve městě založeno muzeum. Bylo založeno v Pachelbelově domě, tedy tam kde došlo k zavraždění Albrechta z Valdštejna.  To nabízí návštěvníkům nejen prohlídku místnosti, kde byl Albrecht z Valdštejna zavražděn, ale i uměleckořemeslné sbírky, výstavu chebského lidového nábytku a Valdštejnskou obrazárnu. Okolí Chebu nabízí i velmi krásnou přírodu a nestoje také atraktivní pro svou blízkost k třem hlavním lázeňským střediskům kraje.

Dnešní poutní areál s kostelem Nanebevzetí Panny Marie stojí na místě staršího farního kostela s tvrzí Vítka Vítkovce z počátku 13. století. Za husitských válek byl kostel několikrát poničen a roku 1440 obnoven za přispění táborského měšťana Petra Růže. V letech 1469-1679 patřily Klokoty městu Táboru. V roce 1679 koupil Klokoty Didacus á Convero, který začal uvažovat o přestavbě, neboť obliba místa již vzrostla natolik, že přestala dostačovat kapacita kostela. Ta probíhala s přestávkami v průběhu poloviny 18. století. Roku 1743 byl dokončen celý ambit a dvůr tak uzavřen. V roce 1744 byl kostela poškozen pruskými vojáky a došlo na další úpravy. K vysvěcení nového kostela došlo v roce 1756. Roku 1816 byla v rezidenci zřízena škola. Od roku 1936 až do vyhnání v roce 1950 vykonávali zdější správu Bratři z kongregace Těšitelů Božského srdce z Gethseman. Za doby komunistického režimu zde byl nějaký čas Domov důchodců. V roce 1994 převzala zdejší správu poutního místa kongregace oblátů Neposkvrněného Početí Panny Marie. Areál se skladá z kostela a ambitu s kaplemi a rezidencí. Kostel je jednolodní stavba s trojboce uzavřeným presbyteriem, s bočními sakristiemi s oratořemi. Po stranách lodi jsou trojboce uzavřené kaple. Boční kaple jsou zaklenuty valeně s lunetami. Loď je plochostropá  a nachází se zde freska s námětem ze života Panny Marie od V. Bartůňka z roku 1892. Hlavní oltář je ze zlaceného stříbra z roku 1743 od F. Seitze. Na něm je umístěn obraz P. Marie Klokotské. Kostel nepravidelně obíhá ambit. Na východní straně se nachází vstupní brána, na jihu pak rezidence (jednopatrová budova členěná pilastry). V rozích ambitu stojí polygonální kaple, uprostřed západní strany ještě kaple výklenková. Kaple P.Marie Růžencové (JV) a kaple sv. Anny (SV) jsou sklenuty kupolí s lucernou. Kaple sv. Vavřince (SZ) a kaple sv. Vojtěcha (JZ) jsou sklenuty kupolí s výsečemi zdobenými akantovými arabeskami. Výklenková kaple je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému a je sklenuta valeně se štukovou výzdobou tvořenou akantovými arabeskami s andílky a květinovými rohy hojnosti.

Rozhledna Vartovna stojí na stejnojmenném kopci (651 m.n.m.) kousek západním směrem od obce Seninka. Přípravy na rozhlednu podle projektu ing. arch. Ivana Bergmana započaly v roce 2007 a na konci roku 2009 byla rozhledna hotova. Věž je 37 m vysoká s krytou vyhlídkovou plošinou ve výšce 35 m. Náklady na rozhlednu dosáhly 8 mil. korun. Základ tvoří kamenná podezdívka s místností pro obsluhu. Název Vartovna dostal vrch zřejmě na počátku 18. století, kdy na Valašsko vtrhli uherští povstalci. Na kopcích tak byly portášské hlídky, aby zapálením ohňů varovaly vrchnost před nebezpečím. Rozhledna je přístupná v době sezonním období. Na vrchol vede několik značených tras. Nejbližší parkování je při Švehlově hájence, nebo pak v Jasenné či Pozděchově.

Nemocnice Na Bulovce byla budována od roku 1909, kdy zde byl postaven první, infekční pavilón. K největšímu rozvoji došlo v letech 1927 – 1936. Podle projektu J. Rosolka, V. Martínka, M. Petrů a K. Roštíka byla postavena většina budov dnešního nemocničního areálu. K dalšímu významnějšímu rozvoji došlo v 80. letech 20. století. Naši pouť zakončíme u nemocnice na Bulovce. Areál je směsicí staveb budovaných postupně od roku 1908, které nesou znaky prakticky všech vývojových typů české architektury 20. století. Za druhé světové války zažila nemocnice mimořádně těžké chvíle, když v chirurgickém pavilonu zemřel 4.6.1942 na následky atentátu pod Bulovkou zastupující říšský protektor a generál SS policie Reinhard Heydrich. V místě atentátu cestující tramvaje, která právě jela kolem, pomalu začali probírat z šoku. Mladá blondýnka v raněném poznala Heydricha a ujala se shánění odvozu do nemocnice. Jeden z pasažérů, policista mimo službu, zastavil přijíždějící pekařskou dodávku. Řidič se však zdráhal mít se situací cokoliv společného. Heydrich dál ležel na kapotě svého vozu. Někdo z přítomných proto zastavil další auto – dodávku přepravující leštidlo na podlahy. Bylo krátce po jedenácté když raněného dovezli do nemocnice na Bulovce. Haydrich požadoval chirurga z Berlína, nakonec dospěl ke kompromisu, že se jí zúčastní přední nacistický specialista profesor Holbaum z německé kliniky v Praze. Gestapo dostalo zprávu krátce před polednem. Případ byl oznámen Karlu Hermannu Frankovi, který na Bulovku dorazil krátce před prezidentem Háchou. Příslušníci SS přemístili z oddělení chirurgie veškeré pacienty a jako ochranu proti odstřelovačům nechali zabílit všechna okna. Na střeše nemocnice instalovaly kulomety a u všech nemocničních vchodů rozmístily hlídky SS. Krátce po poledni se dostala zpráva k Hitlerovy. Ve 12.30 telefonoval na Bulovku a pověřil zprávou Franka. Příkře odsoudil Heydrichovu nedbalost a hazard a neprodleně zaslal pancéřový automobil. Za dopadení pachatelů byla vypsána odměna 1.000.000 říšských marek. Několik dní po operaci se však Heydrichův stav výrazně zhoršil. Objevil se zánět podbřišnice a v rychlém sledu otrava krve. K zástavě otravy krve použil chirurg SS rannou verzi sulfonamidu. Tento přípravek však nedosahoval ani zdaleka takové účinnosti jako nacistům dosud nedostupný penicilin. Ve 4 hodiny 30 minut časně zrána 4.6.1942 Heydrich zemřel.