Poodří je oblast vklíněná mezi horské masívy Beskyd a Jeseníků. Z velké části je tvořena Ostravskou pánví, Beskydským podhůřím a Oderskými vrchy, kde pramení řeka Odra, která je páteří celého regionu. Je to kraj plný kontrastů, průmyslová zóna si zde prolíná krásnou s přírodou a historickými stavbami. Zasahuje do tří okresů – Ostrava, Frýdek-Místek a Nový Jičín. Systém meandrů řeky Odry, mokřadů a niv, který každý rok přirozeně obměňuje svou podobu, je důležitou zastávkou na tažných cestách evropského ptactva. I to byl jeden z důvodů, proč bylo Poodří v roce 1991 vyhlášeno ochranou zónou. Zhruba v 15. století začal vznikat další fenomén Poodří – hustá síť rybníků. Mnohé z nich jsou už dnes zaniklé, přesto se Poodří může pyšnit téměř šedesáti rybníky, většinou chovnými. Soustavy rybníků jsou u Polanky nad Odrou, Bartošovic na Moravě, Albrechtiček, Jistebníka a Studénky.Všudypřítomná je i historie, přeci jen, je to oblast o kterou sváděly Čechy a Polsko , potažmo Rakousko a Prusko neustálé boje. A i dnes, více jak půlstoletí po vzniku samostatného Českého státu je tato část historie patrná, a to zejména v pohraničních městech, jakými jsou Český Těšín, Karviná či Bohumín. Kde jsou dodnes k vidění dvojjazyčné nápisy. Velmi malebné je oblast kolem Nového Jičína, kde nás překvapí městečka s pohádkovými náměstíčky vtisknutá na úpatí Beskydské pahorkatiny. Ze všech jmenujme třeba Štramberk. V Poodří je k vidění celá řada krásných zámků. Za všechny jmenujme zámek v Bartošovicích, v Kuníně, a zámecké parky v Jeseníku nad odrou nebo v Trnávce. Chráněná krajinná oblast Poodří je protkána sítí turistických tras a naučných stezek. Jednou z nejhezčích je tzv. Stříbrný chodník. Tato stezka je zaměřena na obory geologie, botanika, archeologie, historie a ekologie. V regionu si na své přijdou i vyznavači cyklistiky. °"N,°"E

Židovský hřbitov se nachází na jihovýchodním okraji obce. Od hlavní silnice je potřeba odbočit na Bohdašice a před kostelem sejít uličkou vlevo dolů. Na konci obce se pak dát vpravo po polní cestě a po cca 100 m se hřbitov nachází vpravo od cesty. Hřbitov byl založen nejpozději v první čtvrtině 18. století a pohřbívalo se zde až do 30. let 20. století. Za druhé světové války byl hřbitov zpustošen nacisty. Po válce se pak při rekonstrukci hřbitova vrátily pouze starší náhrobky. Dnes je plocha hřbitova 1.097 m2 zaplněna z necelé poloviny asi 49 náhrobky pocházející z let 1742-1893, většinou barokního a klasicistního typu. Na hřbitově je pochován mimo jiné 105-letý Mathias Kraus.

Plzeňská synagoga je druhou největší synagogou v Evropě (za Budapeští) a třetí největší na světě (po New Yorku). Nachází se v centru města s hlavním průčelím orientovaným do sadů Pětatřicátníků. Svým zařazením mezi ostatní světové židovské památky si získala místní název "Velká synagoga v Plzni." Základní kámen byl položen 2. prosince 1888. Synagoga měla být vestavěna v gotickém slohu severského typu s vysokým průčelím a dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi. Tento projekt však tehdejší městská rada zamítla. Oficiální důvod byl, že věže jsou příliš vysoké a nevhodně soupeří s věží kostela sv. Bartoloměje. Radní odmítli i styl stavby, protože se jim zdál příliš podobný křesťanským kostelům. Nové plány předložil Emanuel Klotz v roce 1890. Věže byly sníženy o dvacet metrů. V tomto projektu se také objevily prvky románského stylu a upravené verze monumentalistické novorenesance. Vše bylo vyzdobeno orientálními ornamenty. Vzhled stavby se snaží zdůraznit skutečnost, že nejde o křesťanský chrám. Výstavba synagogy byla dokončena v roce 1893 a byla financována z dobrovolných finančních darů členů židovské obce. 2.září 1893 proběhlo slavnostní vysvěcení synagogy, která sloužila svým účelům až do Holocaustu. Tehdy měla být zničena, jako řada jiných synagog. Zachránila ji zřejmě poloha mezi domy a také potřeba skladovat konfiskovaný židovský majetek. Stala se velkým bazarem, kde se prodávalo vybavení z židovských domácností i jiných synagog. Na počátku a na konci 2.světové války byl chrám značně poškozen a po roce 1948 sloužil jako skladiště. Poslední bohoslužba se zde konala v roce 1973. Židovská komunita neměla dostatek finančních prostředků, v důsledku čehož synagoga léta chátrala. Po roce 1989 byla zahájena rozsáhlá a nákladná rekonstrukce díky příspěvku z Ministerstva kultury České republiky. Při příležitosti židovského svátku Tu BiŠvat byla synagóga otevřena pro veřejnost 11. 2. 1998. Velkolepá stavba dnes slouží jako koncertní a výstavní sál. V den židovského svátku Erev Roš HaŠana 20. září 1998 se v synagoze uskutečnila první bohoslužba po mnoha letech. Výraz stavby předznamenává, že jde o stavbu se vztahem k orientu. Korunou stavby jsou cibulovité kopule. Vyvrcholením věží jsou Davidovy hvězdy.Typově je synagoga trojlodní pseudohalou s vestavěnými emporami. Celková kapacita je 1300 návštěvníků. Synagoga má vstup z ulice umístěn na východní straně a západní průčelí má orientované do zahrad vnitrobloku. V čele synagogy je schránka na tóru - Aron ha kodeš. Před ní je řečniště rabína či kantora a o několik stupňů níže bima - řečniště pro čtení tóry. Po stranách je vstup do vedlejších, přípravných prostor. Vstupy jsou velmi zdobné a jsou součástí míst k sezení pro významné osoby. Z postranních chodeb je též vstup na schodiště, která vedou do patra na ženské empory. Mezi uliční frontou a hlavním vstupem je varhanní kůr. Při osvobozování Plzně americkou armádou došlo ke střelbě na věže, kde si němečtí vojáci udělali kulometné hnízdo. Škody byly na zdivu věže zřejmé až do roku 1995. Poslední střelu ponechali restaurátoři na samém vrcholu štítu synagogy, na kamenných deskách Desatera u přikázání "Nezabiješ!".

První zmínka o nejstarší městské památce pochází z roku 1233. V průběhu staletí prošel několika přestavbami. Založen jako gotický trojlodní s křížovou lodí. Roku 1600 k němu bylo přistavěno podvěží s malou vížkou a na ní umístěn nejstarší známý zvon Jiří. V letech 1722-1729 proběhla přestavba kostela podle projektu J.B.Santiniho, který původně gotickou stavbu zbarokizoval a rozšířil do dnešního půdorysu. Ke konci 19. století proběhla rozsáhlá celková rekonstrukce v pseudogotickém slohu, dokončená v roce 1895. Věž byla značně zvýšena a předpodvěžím zřízen pseudogotický portál. V letech 1936-1937 byl chrám restaurován a v 80. letech pokryt měděnou krytinou. V roce 2004 prošel kostel nákladnou opravou pláště věže a ve stejném roce věnovány unikátní varhany v hodnotě 4,5 mil. korun humpoleckým rodákem Stanislavem Kotyzou.Věž kostela (vysoká 53 m) dnes slouží také k vyhlídce na město a to z výšky 26 m kam vede 111 schodů. Přístupná je od června do září, většinou o víkendech, v době prázdnin pak denně. V mezipatrech se nachází výstavky o historii města.