Dekorativní vila s mnoha detaily, postavená pro židovského právníka Dr. Julia Eisnera byla postavena v roce 1903. Vila nese prvky figurální secese a obsahuje kousky černého uhlí, což mělo symbolizovat bohatství jejího majitele.

Vodňanský židovský hřbitov je situovaný asi 800 m jihozápadně od centra osady Pražák, jinak cca 3 km jihozápadně od centra Vodňan. Z osady Pražák k němu vede červená značená cesta. Zakladatelem a majitelem byla židovská náboženská obec ve Vodňanech, která pro něj zakoupila v listopadu 1839 pozemek od městské obce. Hřbitov sloužil k pohřbům z Vodňan a okolí až do dubna 1942. V té době byli vodňanští židé deportováni do Českých Budějovic a později do Terezína, kde z nich naprostá většina zahynula. Po roce 1945 patřil hřbitov židovské náboženské obci v Plzni, nyní je ve vlastnictví židovské obce v Praze. V letech 1992-1998 prošel hřbitov opravou. Dnes se na ploše 1695 m2 nachází okolo 150 náhrobků převážně klasicistního a moderního typu. Z márnice zůstalo zachováno jen obvodové zdivo. Hřbitov je veřejnosti volně přístupný.

Náměstí Republiky leží na rozhraní Starého a Nového města. V těchto místech vedly městské hradby a vedla tudy cesta na východ, na Kutnou Horu. Začínala zde také Královská cesta. Náměstí neslo název Hybernské náměstí, Kapucínské náměstí. V letech 1870 – 1916 se nazývalo Josefské náměstí, pak do roku 1919 náměstí Františka Josefa I. Název z roku 1919, náměstí Republiky, souvisí se vznikem samostatného Československa v roce 1918. V části německé okupace, v letech 1940 – 1945 bylo přejmenováno na Hybernské náměstí. Náměstí Republiky dnes tvoří důležitou městkou křižovatku mezi Starým a Novým Městem, Josefovem, Holešovicemi, Malou Stranou a Karlínem.  Náměstí Republiky, se původně nazývalo Hybernské, později Josefské podle kapucínského kostela a kláštera sv. Josefa, který tvoří střed jeho východní strany. Klášter byl založen v roce 1630 a krátce nato postaven kostel. Je to jednoduchá stavba bez ozdob, která se nijak neliší od jiných kapucínských staveb. Napravo od kostela je klášterní dům z roku 1833, postavený náhradou za původní klášter ze 17. století, zrušený v roce 1795 a posléze zbořený. Na jeho místě byly v letech 1857-61 postaveny pseudorománské kasárny. Josefský rynek býval místem poutí, stanovištěm cirkusů, zvěřinců a různých atrakcí. 

Dnes již zaniklý hrad Poděhusy stával nad Netolickým potokem nedaleko vsi Podeřiště a přibližně 2,5 km severovýchodně od města Netolice. Nedaleko nepatrných pozůstatků hradu vede místní naučná stezka a cyklistická značka. Historie hradu Se jménem Poděhusy se v pramenech setkáváme často a to z toho důvodu, že se tak nazývalo více lokalit. K těmto Poděhusám (vsi a snad už i hradu) se váže zmínka z roku 1262. V ní jsou zmíněny Poděhusy jako majetek Hedviky ze Šaumburka, vdovy po Vokovi z Rožmberka, který přechází na jejího syna Jindřicha. Z roku 1380 pochází již konkrétní zmínka o hradu, kdy jej jako zástavu držel Vilém z Újezda. Již v roce 1387 byl hrad zpět v rukou Rožmberků a Vilém zde nadále působil jako purkrabí. Zánik hradu patrně zapříčinilo vojsko pod vedením Jana Žižky z Trocnova v roce 1421. K roku 1481 je hrad nazýván pustým. Podoba hradu Hrad Poděhusy byl nevelké rozlohy a lichoběžného půdorysu. Na třech stranách byl chráněn příkopy, jejichž existence je dnes jediným viditelným důkazem, že zde hrad stával. Ze zděných konstrukcí se již nic nedochovalo, a proto je těžké bez archeologického průzkumu říci, jak hrad v době své existence vypadal. Hradní areál je volně přístupný. Odsud se můžete vydat na výlet do Arecheoparku Netolice, na zámek Kratochvíle nebo kostel Lomec. Ubytovat se můžete v nedalekých Netolicích. M.K.