Nová Bystřice je nevelké městečko s přibližně 3 tis. obyvatel ležící v okrese Jindřichův Hradec při hranici s Rakouskem. Je zde konečná stanice úzkorozchodné železnice z Jindřichova Hradce, otevřené v roce 1897. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.Původní obec ležela asi 1 km od dnešního městečka při obchodní cestě a je připomínána již roku 1188. Oblast byla kolonizována johanitskými rytíři jako součást raabského hrabství. Oblast připadla české koruně až roku 1282 kdy se stala majetkem mocného jihočeského rodu Vítkovců, konkrétně Sezemy z Landštejna, kteří zde vystavěli hrad. Když se roku 1348 Vilém z Landštejna stal rádcem Karla IV., moravským hejtmanem a pražským purkrabím, zažívala Bystřice značný rozkvět. Již roku 1341 byla povýšena na město. V letech 1381 - 1575 vlastnil Bystřici rod Krajířů z Krajku. Pro jejich katolictví bylo město i s hradem roku 1420 vypáleno husity v takové míře, že muselo být téměř celé nově vybudováno. Z té doby také pochází nynější označení Nová Bytřice. Krajíři vymřeli po meči roku 1575 a panství 40 let vlastnili Lobkovicové a Kinští. Roku 1615 se Bystřicko dostává do rukou Slavatů. Mezi lety 1870-1939 se řada zdejších rodin v souvislosti s industrializací vystěhovala z venkova do Vídně či do Ameriky a ve zdejším kraje rapidně klesl počet obyvatel. Za komunismu Bystřice díky své poloze kousek od rakouských hranic neprožívala šťastné období. To přišlo až po roce 1989 kdy nastal velký rozkvět města, spojený s turismem. V centru obce je protáhlé náměstí s barokní kašnou a mariánským sloupem Nejsvětější Trojice, který byl zřízen r. 1679 jako poděkování, že přestal mor. Zámek v blízkosti náměstí býval původně gotický hrad, který byl počátkem 17. století přestavěn na renesanční zámek a později byl ještě barokně rozšířen. Nejstarší dodnes zachovalou částí zámku jsou spodní sklepy. Původně gotický kostel svatého Petra a Pavla v 17. století vyhořel a byl přestavěn do dnešní barokní podoby. Nástěnné malby v kostele pocházejí z první poloviny 14. století. Další sakrální stavbou města je renesanční kostelík sv. Kateřiny z roku 1585. Na jižní straně města jsou zachovány zbytky městského opevnění. Velkou atrakcí je úzkorozchodná trať procházející krajinou České Kanady z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Na trati byl zahájen provoz 1. 11. 1897, je dlouhá 33 km, rozchod kolejnic 762 mm. K jízdě se používají dva druhy vlakových souprav: novější z roku 1958 a starší vozy tažené parní lokomotivou z roku 1907.

Městské opevnění Českých Budějovic se začalo budovat zároveň se založením města a postupem času bylo zdokonalováno. Jižní a západní stranu navíc chránily řeky Malše a Vltava, na východní a severní straně to byl umělý kanál, tzv. mlýnská stoka. Součástí opevnění byl i Krumlovský rybník, který již zanikl. Ve 14. století bylo městské opevnění vylepšeno výstavbou obranných věží, vyhloubením příkopů a zesílením hradeb. Gotické hradby byly místy dvojité se čtyřbokými věžemi a baštami. Za třicetileté války (kolem roku 1638) doplnilo opevnění předsunuté bastiony a raveliny. V roce 1641 poškodil opevnění požár, shořelo na 13 věží. Zánik městské opevnění odstartovala výstavba koněspřežné dráhy. V roce 1827 v souvislosti s jeho výstavbou byla proražena hradba. Následně s rozvíjející výstavbou a komunikací byly hradby i brány bourány. Jako poslední padla v roce 1867 brána Pražská a o pár let později (1872) i menší Rybářská branka. Přístup do města zajišťovalo několik bran a branek. Na severu na konci dnešní Krajinské ulice to byla brána Pražská. Z jihovýchodní strany na konci ulice Karla IV. při Senovážném náměstí brána Svinenská. V blízkosti dnešního divadla to byla brána Krumlovská. Při dominikánském klášteru v ulici Hroznová se nacházela menší Rybářská branka. Do dnešní doby se zachovalo jihozápadní a severní úsek hradebního pásu. Každý z nich má i zachovanou věž. Jihozápadní úsek se táhne od Biskupské ulice až k budově gymnázia. V blízkosti Biskupské ulice se v hradebním pásu dochovala věž zvaná Železná pana. Svůj název patrně dostala podle mučícího nástroje, který se v ní nacházel. Věž v jádru pochází ze 14. století, dnešní vzhled má z roku 1612. Přízemní vstup byl proražen až koncem 19. století. Ze dvorku je patrný bývalý ochoz. O kousek dál vykukuje za hradebním pásem půlkruhová bašta zvaná Otakarova věž, patřící k nejstarší fázi městského opevnění. Další část severního úseku se nachází při ulici Hradební. Při ulici Mlýnské stojí druhá dochovaná věž Rabenštejnská. Pochází rovněž ze 14. století a její dnešní vzhled je výsledkem goticko-renesanční přestavby v roce 1551. Interiér Rabenštejnské věže je přístupný veřejnosti. Naproti věži je vidět nejužší dům ve městě vzniklý přestavbou opevnění. Dalšími dochovanými památkami městského opevnění je krátký hradební úsek při dominikánském klášteře s menší věží jejíž součástí je Solná branka. V domě čp. 401 v Široké ulici se dochoval dřevěný srub určený pro strážné hradeb.

Orlické hory jsou pohoří v severovýchodních Čechách, při hranici s polským Kladskem. Tvoří asi 50 km dlouhý hřbet od Olešnice v Orlických horách k Heřmanicím. Rozkládají se v okresech Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a Náchod v Královohradeckém kraji. Název pohoří je odvozen od řeky Orlice, která tudy po česko-polské hranici protéká. Nejvyšším vrcholem je Velká Deštná, 1115 m n. m. Řada dalších vrcholů přesahuje 1000 m. n. m. Hřeben hor tvoří od severu Vrchmezí (1084 m), Šerlich (1027 m), Malá Deštná (1090 m), Jelenka (1097 m), Koruna (1099 m), Homole (1001 m), Tetřevec (1043 m), Kunštátská kaple (1035 m) a Anenský vrch (995 m). Sever odvodňuje řeka Metuje a její přítoky, jih Tichá a Divoká Orlice. a Divoké Orlici byla v roce 1939 vybudována přehradní nádrž Pastviny, která kromě zadržování povodňové vody slouží k rekreaci. Koho láká pohyb, najde v Orlických horách a Podorlicku nepřeberné množství příležitostí. Na běžkách, kole či pěšky můžeme poznat stále atraktivní Jiráskovu horskou cestu. Celá oblast je protkána cyklotrasami a k dispozici jsou zde i stále více oblíbené cyklobusy. Velmi vyhledávaná jsou zimní střediska, jednak pro své příznivé ceny, a také pro menší počet lyžařů. Mezi nejvyhledávanější patří Deštné, Rokytnice, Říčky, Bartošovice, Olešnice v Orlických horách, Sedloňov, Orlické Záhoří či Zdobnici. Velmi populární turistická Masarykova chata na Šerlichu. Téměř každý si v tomto regionu přijde na své. Toho koho omrzí přírodní krásy v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory (vyhlášené roku 1969) i Přírodním parku Orlice se může vydat po stopách historie. Stačí navštívit zámky (Častolovice, Opočno, Doudleby nad Orlicí, Kostelec nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou) nebo hrady (Potštejn) zdejšího kraje, které mají bohatou historii a interiéry. Vyznavači sakrální turistiky mohou putovat po desítkách kostelů, kapliček (Kunštátská kaple, Anenská kaple), poutních míst (Neratov, Homole, Rokole), jejichž četnost a krása svědčí o dlouhé tradici zbožnosti tohoto kraje. Turisté se mohou vydat až do hlubokého středověku a ve skanzenu Villa Nova Uhřínov si můžou zkusit, jaký život kdysi měli jejich předci. Milovníci vojenské historie budou jistě nadšeni pevností Hanička a nezapomenou si projít celou soustavu předválečného opevnění, jehož linie kopíruje celý hlavní hřeben Orlických hor.

Liberňský most přes Vltavu. Libeňský most přes Vltavu a Libeňský ostrov spojuje Libeň s Holešovicemi.Byl vybudován na místě provizorního dřevěného mostu z roku 1903 v letech 1924 – 1928. Provedení Libeňského mostu. Most je betonový, obloukové konstrukce. Na holešovické straně má pět kleneb o rozpětí 28 – 42,8 m a na libeňské jednu o rozpětí 48 m. Most je dlouhý 780 m a 21 m široký. Je určen pro automobilovou a tramvajovou dopravu a pro pěší. Spojuje s oběma břehy také Libeňský ostrov. Název Libeňského mostu. Až do roku 1938 se nazýval Baxův most, po českém politikovi JUDr. Karlu Baxovi. V roce 1940 byl přejmenován na Libeňský most, v roce 1945 opět na Baxův most. V letech 1952 – 1962 se jmenoval Stalingradský most a v roce 1962 byl přejmenován opět na současný název Libeňský most.