Muchovo muzeum zve k prohlídce děl velkého českého umělce Alfonse Muchy (1860-1939), nejznámějšího ze zakladatelů secese. Obsáhlý výběr jeho prací, zapůjčených Muchovou nadací, sestávající z litografií, olejomaleb, kreseb, pastelů, soch, fotografií a osobních předmětů, poskytuje jedinečný pohled do světa slavného autora plakátů pro Sarah Bernhardtovou, legendární pařížskou herečku konce 19. století.   Popis expozice Expozice nabízí souhrnný pohled na životní dílo Alfonse Muchy (1860-1939), kromě jeho Slovanské epopeje. Těžiště expozice je zaměřeno na pařížské období (1887-1904), které je světově nejproslulejší. Zde se prezentuje ucelená kolekce plakátů, v čele s nejvýznamnějšími plakáty pro Sarah Bernhardt, soubor charakteristických dekorativních panó, početná ukázka z Documents décoratifs (1902), ukázka z pařížských skicáků. Další dekorativní předměty, plastika a ukázky z knižní tvorby jsou uloženy ve vitrínách. Zvláštní skupiny jsou vytvořeny z plakátů vzniklých později v Čechách (1910-1939), z kreseb a olejomaleb. Není zanedbán ani vztah Muchy k Praze. V závěru expozice je náznak Muchova ateliéru s originálním nábytkem, fotografie jeho rodiny a souborem ateliérových fotografií pořízených Muchou v Paříži. Součástí expozice je také půlhodinový dokument o životě a díle Alfonse Muchy. Součástí musea je obchod s dárkovými předměty (reprodukce plakátů, pohlednice, sklo, šperky, šátky, atd.)    

Dětský ostrov leží při levém břehu Vltavy mezi Jiráskovým mostem a mostem Legií. Původně patřil maltézskému klášteru a až do současnosti vystřídal řadu majitelů. Severní část ostrova byla v letech 1924 – 1928 upravena podle návrhu F. Sandera a zdobí jí socha Vltavy od J.Pekárka. Mezi ostrovem a Janáčkovým nábřežím je plavební komora Smíchov. Současný název ostrova je odvozen od dětského hřiště, které zde bylo postaveno v šedesátých letech 20. století. Ostrov dříve měnil názvy podle majitelů. Jmenoval se Maltézský, Funkovský, Hykyšův, či Židovský. Dětský ostrov je v jižní části spojen s Janáčkovým nábřežím lávkou a v jeho těsném sousedství leží také Petržílkovský ostrov.

Kaple sv. Barbory postavená ve stylu moravského manýrismu stojí asi 3 km severozápadně od Buchlovic. Původní kaple zde zřejmě stála už ve 13. století, prní písemná zmínka o ní je z roku 1412. Během let chátrala a v posledních letech své existence už také nepostačovala kapacitně. V roce 1672 byla postavená nová prostornější kaple v pozdním moravském manýrismu v období mezi renesancí a barokem. Stavba vznikla nákladem tehdejšího majitele panství Hanuše Zikmunda Petřvaldského. Jako autor je uváděn císařský architekt Giovanni Pietro Tencalla, ale také Jan Křtitel Ern. V roce 1896 musela projít náročnou opravou poté co ji 25.6.1896 poškodil úder blesku. Shořely všechny střechy a padající zvon prorazil stropní klenbu nad hlavním oltářem. V roce 1910 byla rozšířena Josefem Schaniakem. Ve zdejší přilehlé poustevně žil ještě počátkem 40. let 20. století poslední poustevník Rudolf Šorm. V interiéru se nachází hlavní oltář z přelomu 17. a 18. století, který sem byl přenesen ze zrušeného velehradského kláštera. Postraní oltáře jsou barokní sv. Zikmunda a sv. Ludmily. Dále pak zlacená barokní kazatelna, obrazy s portréty členů rodiny Berchtoldů a náhrobky. Nejstarší náhrobek je z roku 1580, patří Anně Švíkové z Lukonos. Nejcennějším náhrobe patří Zikmundu II. a Josefíně Berchtoldovým, zdobí jej terakotový reliéf Madony s Ježíškem. Pod kaplí jsou uloženy ostatky majitelů panství Petřvaldů, Berchtoldů a také mniši řádu sv. Františka, kteří se o zdejší kapli starali. Ve spodní části kaple se dochovaly gotické kamenické části z původní kaple. V sousedství kaple měl začátkem 18. století vzniknout klášter trinitářů. Za tímto účelem sem dokonce přicestoval jejich zřízenec. Bohužel zde zakrátko onemocněl a zemřel. Zřejmě možná to bylo příčinou proč nakonec nebyl klášter postaven. Dochovaly se pouze základy objevené při archeologickém průzkumu a zbytky klenutého sklepa v jihozápadní části svahu.V současné době se sem konají poutě dvakrát ročně na svátek Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie.

Zaniklé cisterciácké opatství Panny Marie, jehož stavební pozůstatky lze v nevýrazných fragmentech ještě dnes vidět, se nacházejí v obci Klášter, ležící přibližně 1,5 km severně od města Nepomuk. Prostor klášteřiště je částečně volně přístupný. Cisterciácké opatství v Nepomuku bylo založenou nedlouho před rokem 1146 a bylo čtvrtou  ebrašškou filiací. Za zakladatele jsou označováni český král Vladislav II. a jeho bratr Jindřich, který zde byl i pohřben. V písemných pramenech je nepomucký konvent poprvé doložen až roku 1177. V roce 1252, za opata Berchtolda, se nepomucký klášter stal mateřským konventem nově vznikajícího kláštera ve Ždáru nad Sázavou. Nepomucký klášter finančně velmi prosperoval zásluhou těžby stříbra a zlata na jeho pozemcích. V roce 1380 obyvatele kláštera postihla morová rána. Další téměř smrtelnou událostí pro klášter bylo zpustošení jeho budov husity v dubnu roku 1420. Mniši se zachránili jen díky tomu, že se v roce 1418 téměř všichni přestěhovali do Ebrachu. Do poloviny 16. století nepočetný konvent živořil, v roce 1558 jeho majetek do dědičného držení získal Adam ze Šternberka a tím klášter zanikl definitivně. Podobu klášterních objektů, vystavěných v románském a později gotickém slohu, neznáme. Na místě bývalého klášteřiště se v průběhu staletí rozrostla obec Klášter, jejíž stavby pozřely ruiny klášterních budov. Jedná se především o domy čp. 8, 9, 39 a 55, mlýn a hřbitovní zeď v jihovýchodní části obce.   M.K.