Medvědí hora se nachází na modré značce stoupající od vodní nádrže Lipno směrem na Kapličky.Svůj název dostala podle medvědů, kteří zde žili. V roce 1737 byl vydán zákaz „střílet tlapaté medvědy, aby nebyla poškozena kožešina“. Byly tak od té doby chytáni pouze do želez, a to vždy jen po několika letech. Chráněné území Medvědí hora bylo vyhlášeno v roce 1992 na ochranu rozsáhlého lesního komplexu. Podloží je tvořeno žulou, které vystupuje na obou vrcholech Medvědí hory mohutnými mrazovými sruby a na ostatní ploše četnými balvanitými sutěmi. Přímo z hlavního vrcholu Mědvědí hory (934 m.n.m.) kam vede značená odbočka je omezený výhled. Lepší výhled pak poskytuje vyhlídka z jednoho mrazového srubu který se nachází na okružní odbočkové značce zhruba 100 m pod Medvědí horou směrem na Lipno. Tato vyhlídka ačkoliv je neudržovaná (pozor tedy při výstupu) poskytuje dobrý výhled na Lipenské jezero.

Malebná zřícenina hradu Brníčko stojí na samostatné a výrazné vyvýšenině přibližně půl kilometru jižně od stejnojmenné obce a je volně přístupná. Historie hradu Poprvé je hrad v písemných pramenech nepřímo zmiňován v predikátu Jimrama a Micháče z Brníčka v roce 1356. To už měl hrad za sebou přibližně 20 let existence. Zanedlouho se hrad dostal do rukou moravského markraběte Jošta, který jej roku 1387 dal do zástavy Bernartovi ze Slavoňova. Po Bernartově smrti zdědili zástavní právo na hrad Jan a Hynek ze Šumvaldu, první z nich jmenovaný roku 1408 od Jošta hrad zakoupil. Někdy ke konci husitských válek získal Brníčko Jan Tunkl a začal se po něm psát „z Brníčka“. Jeho potomci vlastnili hrad až do roku 1510, kdy jej Jindřich Tunkl z Brníčka prodal Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy.  Trčkové z Lípy již na hradě nesídlili, měli v Zábřehu pohodlnější sídlo a to i proto, že byl hrad dobyt a pobořen v době válečného konfliktu mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Roku 1513, kdy jej kupuje Ladislav z Boskovi, je již pustým. Podoba hradu Před vlastním hradním jádrem příchozí nejprve minul bolverk ledvinovitého tvaru (důsledek opevňování hradu v 15. století) a předhradí, následně vstoupil na rozšířený obezděný val, až došel k dřevěnému mostu, který podpíral kamenný pilíř. Hradní jádro vcelku pravidelného kruhového půdorysu bylo obehnáno dvojitými příkopy a valy. Dle typologie lze Brníčko zahrnout mezi hrady s plášťovou zdí, tedy bezvěžový typ. Zalamovaná, 2 metry silná hradba, na nejslabší jižní straně hradu v 15. století posílená třemi masivními pilíři, byla základním obranným prvkem hradu. K severovýchodní straně hradby přiléhal trojprostorový palác, později na jižní straně rozšířený. Další, blíže prozatím nedatovaná budova, stávala na jihozápadní straně hradního jádra. Dodnes se dochovaly vysoké zdi severovýchodního paláce, tři mohutné pilíře opevnění, pilíř, který kdysi podpíral dřevěný most, valy a příkopy a skromnější střepy zdí ostatních součástí hradu. Tipy na výlet V nedalekém Zábřehu najdete Muzeum Zábřeh, Farní muzeum. Navštívit můžete také Lázně Bludov nebo zámek Bludov. Po okolí se můžete rozhlédnout z rozhledny Háj u Šumperka. Ubytovat se můžete v Zábřehu. M.K.

Pověstná hora Vladař (693 m.n.m.) zakončuje východní křídlo Doupovských hor.¨ Má rozsáhlou náhorní planinu s malým přírodním jezírkem. Po jeho obvodu se dochovaly zbytky mohutných starobylých valů. Snad zde již bylo hradiště z doby mladší bronzové, ale přesné archeologické průzkumy zde neproběhly.Více známé je obsazení vrcholu husitských vojevůdcem Janem Žižkou poté co byl odmrštěn křižáckou přesilou od bran dříve spřátelených Žlutic. Po tři dny se zde úspěšně bránil útokům nepřátel. Listopadové nevlídné počasí ho nakonec donutilo se probít přes útočníky a uniknout do spřáteleného Žatce. Kromě toho na vrcholu najdeme i pozůstatky švédského opevnění z roku 1639. Vrchol kopce je z velké části porostlý křovinami a neposkytuje příliš dobrý výhled, přesto když obejdete náhorní plošinu po jejím obvodu na některých místech se otvírá docela hezký pohled do okolí.

Kostel je nepřehlédnutelnou dominantou obce a zároveň jednou z nejvýznamnějších památek Hustopečska. Původně zde kostel stál již kolem roku 1350. Kostelnímu arálu vévodí 45 m vysoká mohutná věž, výjimečná svým odloučením od kaple, s jejímž průčelím bývala kdysi spojena dřevěným mostem. Věž byla vybudována v letech 1511-1517 a v roce 1573 opravena kvůli poškození bleskem. Stejný incident se odehrál na počátku 19. století a tehdy si vynutil její rozsáhlou rekonstrukci. Protože věž hrozila zhroucením byla snížena a architektura její horní části podstatně zjednodušena. Původně byla každá hrana zvonice vybavena jehlanovitou vížkou, kterých bylo celkem 12. Věž je vybavena třemi zvony, nejstarší z roku 1456, nejtěžší z roku 1606 váží asi 6 tun. Původně gotická kostelní loď s presbytářem nabízí řadu pozoruhodných detailů. Krásnou síťovou stropní klenbu, kamennou křtitelnici (1493), kazatelnu (1522), balustrádu zdobenou působivým ornamentem (tzv. plaménkovou kružbou), pozdně gotický portál s tudorským prohnutým obloukem zvaným „oslý hřbet“, sochu Ukřižovaného, po jehož boku se ďábel a anděl rozhodují nad hříšníkem, a majestátní varhany z roku 1885.