Kostel sv. Ludmily stojí v těsném sousedství kostela sv. Kateřiny. Kostel byl vystavěn jako barokní v 80. letech 17. století na místě zřejmě starší gotické stavby. Jednolodní kostel barokní podoby s trojboce ukončeným presbytářem má plochou klenbu. Zařízení pochází z 17-18. století. Hlavní oltář je kamenný s obrazem kde sv. Ludmila spolu s knězem Kaichem vyučuje sv. Václava. U pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem na němž měla být údajně zavražděna sv. Ludmila. Kromě toho se v interiéru nachází dřevěná vyřezávaná kazatelna, dřevěný oltář převezený z Mořiny s obrazem sv. Stanislava.

Židovské osídlení je sice v Písku doloženo již ve 14. století, ale mělo jen jepičí život. Již v roce 1425 byli Židé z města vypovězeni a v následujících staletí se zde usidlovala pouze jednotlivé rodiny. To se změnilo během židovské emancipace v polovině 19. století. Velký příliv židovského obyvatelstva znamenal, že zde na konci 19. století žilo až několik set Židů. Vzrůstající počet židovských obyvatel přinesl potřebu postavení synagogy. Jako místo byla zvolena Soukenická ulice a roku 1872 byla v orientálním slohu s novorománskými prvky synagoga postavena. K bohoslužbám sloužila do druhé světové války, po ní byla jako mnoho jiných využita pro hospodářské účely.  V jejich prostorách našel skladiště Velkoobchod s oděvním zbožím. Pro účely skladu byl hlavní sál rozdělen stropem na dvě patra. V roce 1995 byla synagoga vrácena do vlastnictví Židovské obce v Praze. Proběhla její rekonstrukce a je znovu přístupná veřejnosti.

Přírodní útvar Havraní skály se nachází zhruba 2,5 km severovýchodně od Nového Boru.Sestává se ze sedmi pískovcových skalních věží, vyčnívajících ze zhruba 300 m dlouhého hřbítku. Místy vrcholky skal dosahují až 20 m, vystupují nad okolní stromy a poskytují tak výhled. Vrcholová plošina nejvyšší skály byla v roce 1829 zpřístupněna vytesaným schodištěm, které je dnes ve špatném stavu. Podle pověstí měla ještě v 17. století sloužit jako popraviště Sloupského hradu. Z vrcholku lze spatřit okolí Sloupu, Špičák u České Lípy, Vlhošť, Ronov, Klíč aj. Některé skáli jsou příležitostně využívány horolezci. Asi 250 m od hlavní skupiny stojí osamělá skála, zvaná Ropucha, na jejímž vrcholu se nachází malý kříž.Podle pověsti představují Havraní skály zkamenělého průvodce zlého rytíře, jenž tu pronásledoval nevinnou dívku.

Trvalou slávu Karlovu mostu přineslo baroko, mezi léty 17007 až 1714 sedm tehdejších nejvýznamnějších pražských sochařských dílen proměnilo kamenná zábradlí mostu v jedinečnou a monumentální galerii soch a sousoší, která zajistila jejich autorům slávu a proslulost. Na zábradlí je rozmístěno 30 soch. Ve 14. století tu byl umístěn první kříž, do roku 1503 byla postavena také původní socha Bruncvíka. Nejstarší dodnes stojící sochou v původní podobě je sv. Jan Nepomucký z roku 1683, poslední bylo umístěno sousoší sv. Cyrila a Metoděje v roce 1928. Sochy a sousoší, které byly později zničeny během povodní, nebo válečných konfliktů byly sice restaurovány, ale většinou nahrazeny kopiemi soudobých umělců. Originály jsou umístěny např. v Lapidáriu Národního muzea či v Gorlici na Vyšehradě. Většina soch je z pískovce, sv. Filip Benicius je z mramoru a sv. Kříž, tedy sousoší Kalvárie a Jan Nepomucký jsou z bronzu.