V centru obce Sedliště stojí dřevěná kostel Všech Svatých. Současná stavba je již třetím dřevěným kostelíkem na tomto místě. První pocházel z roku 1305, který v roce 1447 nahradila druhá stavba a současný kostel byl vystavěn roku 1638, zřejmě za použití zdravých částí z předchozí stavby. Kostel má šindelovou střechu a kolem lodě se nachází zvenčí krytý ochoz. K tomu ještě ke stavbě přiléhá boční sakristie. Původně samostatná věž byla roku 1680 rozebrána a zakomponována do objektu. Uvnitř se nachází zpovědnice a kazatelna z roku 1680, varhany pocházejí z roku 1862. Kostel spolu s již nefunkčním hřbitovem obepíná dřevěný plot.

Ústí nad Labem je statutární město na severozápadě Čech, průmyslové centrum Ústeckého kraje s téměř 100 tisíci obyvateli. Rozlehlé město s historickými stavebními památkami, mohutnou Mariánskou skálou v samém centru leží na soutoku řek Býliny a Labe, v srdci Českého středohoří. Na sever od města se nacházejí Krušné hory a Labské pískovce s turisticky vyhledávanou oblastí Česko-Saského Švýcarska. Město je proslulé převážně svým průmyslovým charakterem se zaměřením na chemii a těžbu hnědého uhlí. Po útlumu těžby hnědého uhlí a omezení některých výrob se životní prostředí výrazně zlepšilo. Z původní zástavby i díky bombardování spojenců v dubnu 1944 se příliš nedochovalo. Město Ústí nad Labem vzniklo před více než tisíci lety. Do historie ale vstoupila nedaleká ves Stadice. Český kronikář Kosmas právě sem přisuzuje děj pověsti o založení české královské dynastie, rodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, v druhé polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové. Přesto jeho význam zůstával pouze regionální. Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a na začátku 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo prohraného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl. Třicetiletá válka přinesla městu velký úpadek. Město bylo několikrát pleněno. Nastala vleklá populační krize trvající déle než dvě století. V následujících dvou století zůstalo Ústí nad Labem jen malým zemědělským střediskem s počtem obyvatel nepřesahujícím 2 000 a to až do roku 1830, kdy v důsledku bouřlivého průmyslového rozvoje začala populace neobvykle narůstat. Ve 2. polovině 19. století, díky splavnění Labe, železniční křižovatce a bohatým zdrojům hnědého uhlí, se Ústí změnilo ze zaostalého provinčního města v důležitou průmyslovou, obchodní a dopravní metropoli severu Rakousko – uherské provincie. Středověké a renesanční městské hradby, jimiž bylo Ústí nad Labem obehnáno, byly v průběhu čtyřicátých let 19. století zbořeny a město se rozrůstá. Vyrůstají zde dva přístavy a město se stává největším přístavem monarchie co do počtu přepraveného zboží. Mimořádná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy nepříznivé, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocování sociálních a národnostních konfliktů mezi českou a německou populací.I přes devastaci města těžkým průmyslem a bombardování za Druhé světové války, si město zachovalo řadu památek. Kostel Nanebevzetí panny Marie byl postaven kolem r. 1318. V době husitských válek byla zničena jeho věž a trojlodí. S obnovou se začalo až po r. 1452. V 80. letech 19. století byl přestavěn v pozdněgotickém stylu. Bombardování města v dubnu 1945 vážně narušilo základy chrámové věže a od té doby je věž vychýlena od kolmé osy téměř o 2 m. Další sakrální památku je kostel sv. Vojtěcha. Barokní kostel s dominikánským klášterem postavil v letech 1715-1730 významný severočeský stavitel Octavio Broggio na místě stejnojmenné stavby z r. 1070. V roce 1972 zde byly instalovány druhé největší varhany v České republice. Svého zástupce má mezi sakrálními stavbami i protestantská víra. Novorománský kostel apoštola Pavla postavili r. 1906. Stavba je pozoruhodná ozdobnou cihlovou fasádou. Z původních tří kostelních zvonů zbyl pouze největší, s vyobrazením Martina Luthera. K dalším lákadlům patří Městské divadlo, postavené v novobarokním stylu, počátkem 20.století, muzeum města Ústí nad Labem a sluneční hodiny na Lidickém náměstí, které jsou součástí fontány. Z moderních staveb, které stojí za povšimnutí, patří zajímavý Mariánský most postavený v roce 1998. Dominantu města, tvoří rozsáhlá gotická hradní zřícenina Střekov. Situovaná na jihu města ad pravým břehem Labe na 100 m vysoké skále. Ve snaze zajistit bezpečnou plavbu po Labi, dohodl se český král Jan Lucemburský v roce 1316 s pražským měšťanem Peškem z Veitmile, že na skále vystaví nový hrad. V září 1319 přenesl král léno na děčínské Vartemberky.poté se majitelé rychle střídali. V letech 1479 až 1506 vlastnili Střekov bohatí í podnikatelé Glacové ze Starého Dvora, kteří jej přestavěli ve stylu pozdní gotiky. Od roku 1563 vlastní hrad Lobkoviczové. Od počátku 19. století dali Střekovu obraz romantické hradní zříceniny, jejímž obdivovatelem byl J. W. Goethe i hudební skladatel Richard Wagner, básník K. H. Mácha i malíř Ludwig Adrian Richter. V roce 1992 byl hrad vrácen v restituci Lobkowiczům.

Jan Pluh, feudální pán na Bečově a Slavkově hledal v 16. století způsob jak zajistit zásobování vodou hornická města Slavkov a Krásno. Oslovil přistěhovalce Rössmeissela. V roce 1531 byla zahájena práce na výstavbě a vše bylo hotovo v roce 1536. Dlouhý 21,2 km jen ke stavidlu „Na Dílcích“ u Krásna (nedaleko kamenné rozhledny). Šíře kanálu byla 2 m. Stavba byla svým provedením ojedinělá v celé střední Evropě. Stoka nyní zajistila vodu pro mlýny a tlukací mlaty. Lidská energie byla znásobena vodní energií a tak se hornictví mohlo více rozvíjet. Místo ruční práce se mohly rozjet rudné mlýny a pucherny na vodní pohon. Od roku 1547 se začalo plavit na kanále dřevo, proto byl kanál obložen kmeny. V roce 1631 měla stoka 13 stavidel a 35 mostů. I po skončení težby byl kanál nadále udržován. Poslední větší úpravy proběhly v roce 1908. Tehdy byl kanál rekonstruován, kamenné mostky byly nahrazeny betonovými. V období meziválečné i po druhé světové válce došlo k částečné devastaci kanálu, stejně tak překotná porevoluční privatizace a s tím nekontrolované stavby malých vodních elektráren. V současné době dochází k nápravě, v některých případech se vraci do původního technického stavu. V roce 2003 byla Dlouhá stoka zapsána na seznam kulturních památek.

Vrch Tábor (678 m) je dominantou okolí Lomnice nad Popelkou.  Původní název tohoto vrchu byl Chlum. Současný název vznikl v době husitského revolučního hnutí, kdy se tu shromažďoval lid podobojího vyznání. Nutno podotknout, že současné stavby stojící na jeho vrcholu, tedy rozhledna, penzion a restaurace, nejsou zdaleka prvními stavbami, které zde byly postaveny. Opravdu, vrchol Tábora, má dlouholetou tradici rozličných staveb. V průběhu staletí zde tak stály jak stavby církevní, tak vyhlídkové. Od roku 1349 zda byla kaple založena Valdštejny. V roce 1527 dal majitel panství Vilém z Valdštejna postavit na místě kaple kostelík. V době protireformace byl kostelík nahrazen honosnějším kostelem Proměnění Páně, o jehož stavbu se roku 1704 zasloužili jezuité. První rozhledny na Táboře se dočkali turisté v době zlatého věku vyhlídkových staveb, tedy v druhé polovině 19. století.  Za její stavbou stál lomnický okrašlovací spolek. V letech 1888 až 1897 zde tak stála jednoduchá, dřevěná věž. Byla vysoká 22 m a měla 5 pater. Na zastřešenou vyhlídkovou plošinu vedlo 118 schodů.  Práce vedl jilemnický stavitel J. Pošepný a stavba si vyžádala 1600 zlatých. V roce 1997 vlivem drsných klimatických podmínek dosloužila. Přípravy na stavbu další, tentokráte již bytelnější věže, se sice započaly takřka vzápětí, ale přípravy na její stavbu se protáhly na mnoho let. U zrodu druhé rozhledny stál jednatel okrašlovacího spolku a řídící učitel Josef Tichánek, který inicioval za účelem vybudování rozhledny veřejnou sbírku. Několik let se doslova scházela koruna ke koruně, až jednoho zářijového dne, roku 1911 byla na Táboře slavnostně otevřena půvabná cihlová rozhledna, za jejímž projektem stál lomnický stavitel Václav Slaba. 26 metrů vysoká rozhledna, byla tehdy právem považována za jednu z nejkrásnějších vyhlídkových staveb a také zároveň poskytovala přenádherný výhled po velké části naší země.  Bylo z ní vidět na 50 církevních staveb a tucet rozhleden. Náklady na její výstavbu byla na tehdejší dobu astronomické a činily 22 000 korun. Dalších 23 000 Kč spolkla stavba přilehlé turistické chaty, jež byla otevřena v roce 1913. Byla pojmenována po jednom ze zakladatelů spolku ing. Hornychovi.  Uznání se dostalo, za neutuchající zápal při shánění financí pro stavbu také učiteli Tichánkovi tím, že po něm rozhlednu pojmenovali.  Její celková výška činí 35 metrů a na vyhlídkový ochoz v 29 metrech nad zemí vede 145 schodů. Obě stavby téměř celé dvacáté století lákaly každoročně tisíce turistů na vrchol Tábora.  To se změnilo až s příchodem společenských změn v 90 letech. Tehdy byla uskutečněna privatizace, s níž byly spojovány velké plány na rozšíření chaty. Jenže práce byly brzy zastaveny a na místě pak dlouho stál rozestavěný objekt a vedle něj chátrající věž. Změna nastala teprve roku 2004, kdy objekty na Táboře koupili noví majitelé. Okamžitě se pustili do záchrany staveb a podařilo se jim pro to získat i finanční podporu z Evropské unie. V roce 2006 byl otevřen penzión, zbudovaný z původní chaty, a od května 2007 opět funguje i rozhledna. Když budete mít při její návštěvě štěstí na jasné počasí, budete se moci pokochat rozsáhlým kruhovým výhledem, zahrnujícím Český ráj, Polabí, Krkonoše, Jizerské a Lužické hory, Bezděz či Orlické hory. Ještě dovětek závěrem. Na jižním svahu tábora můžeme najít zbytky tzv. Allainovy věže, která je také považována za rozhlednu.