Původně zde stávala vojenská strážnice, která se roku 1784 i s vojáky zřítila do vody. Zpráva o této události je vysekána do Staroměstské mostecké věže. Místo vojenské strážnice si vyhlédl roku 1720 hrabě Špork k postavení oslavné sochy císaře Karla VI., kterou si objednal od sochaře Brauna. Ovšem pro nesouhlas úředníků a nezájem císaře k jejímu zhotovení nedošlo. Proto tu stojí socha od Emanuela Maxe z roku 1857. Silák Kryštof pocházel z Kanánu. Sloužil Bohu tím, že přenášel na ramenou pocestné na druhý břeh divoké říčky. Jednou takto přenesl samotného Krista, který na sebe vzal podobu malého dítěte, právě tento výjev zobrazuje sousoší. Sv. Kryštof je patronem cestujících, lodníků, plavců, ochránce proti bouřím a vodě.

Kašna se sochou sv. Jiří je umístěna na III. nádvoří Pražského hradu. Čtvercový půdorys kašny je za kruhovým závradlím. Tvoří ho kovový prstenec umístěný na kamenných pilířích.

Národní park České Švýcarsko je nejmladším ze čtyř národních parků České republiky. Leží v okrese Děčín, v Ústeckém kraji, mezi obcemi Hřensko a Chřibská, při státní hranici se Německem. V Německu se rozkládá jeho pokračování v podobě Saského Švýcarska.Malebná krajina, kterou vytváří skalní města, bizarní skalní útvary, převisy, vyhlídky, skalní brány, hradní zříceniny, soutěsky, skalní mosty a hluboké lesy, je velmi vyhledávanou turistickou oblastí jíž od 19.století. Kdy také dostala své jméno. O tento romantický název se zasloužili hlavně švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří působili na Akademii v Drážďanech a malovali krajinu podél Labe, která jim připomínala jejich domovinu. Ovšem příběh tohoto území začal už před mnoha milióny lety, kdy se v této oblasti rozprostíralo mělké moře. Právě z jeho písečného dna se po ústupu moře zrodil tento podivuhodný svět pískovce. V Českém Švýcarsku se nikdy nerozkládalo větší panství, územím jen procházely odedávna obchodní stezky, k jejichž ochraně bylo vybudováno množství skalních hrádků. Ty v některých obdobích sloužily též jako sídla lupičů. v 19.století pak kraj objevili romantičtí umělci a stal se oblíbeným výletním místem.Národní park lemuje celkem devět obcí, jejichž početné stavební památky vytvářejí s členitou krajinou harmonický celek. Jsou zde k vidění ukázky lidové architektury tvořené především roubenými chalupami a hrázděnými štíty nebo patry. Návštěvníci naleznou ubytování a možnosti rekreace s občerstvením v obcích Doubice, Hřensko, Chřibská, Janov, Jetřichovice, Krásná Lípa, Růžová, Srbská Kamenice a Staré Křečany. Turisticky nejatraktivnější obcí je Hřensko, otevírající přístup na světově proslulou Pravčickou bránu a do Tiché a Divoké soutěsky. Pravčická brána je přírodní skalní most, který má rozpětí 30 metrů, šířku 8 metrů a klene se ve výšce 16 metrů nad zemí. je největším svého druhu ve Střední Evropě. Krásnou přírodní scenérii kaňonu řeky Kamenice je možno obdivovat plavbách na pramicích Divokou a Tichou soutěskou. Plavení turistů zde má velmi dlouhou tradici. Provoz na 500 metrů dlouhé Tiché soutěsce byl zahájen v roce 1890. O 8 let později, v roce 1898, byla zprovozněna i Divoká soutěska. Ta měří jen 250 metrů a ve srovnání s Tichou soutěskou působí klidnějším dojmem. Řeka Kamenice je průzračně čistá a pohledy z pramic nabízejí pohledy na čarokrásné skalní útvary. Z dalších zajímavostí Českého Švýcarska určitě stojí za zmínku i Jetřichovické skály s jedinečnými vyhlídkami nazvanými Mariina skála, Rudolfův kámen a Vilemínina stěna. Zřícenina hradu Šaunštejna u Krásné Lípy nebo nedaleko ležící Malá Pravčická brána. Nádherné scenérie ovšem nabízí cela plocha Českého Švýcarska, která je protkána množstvím značených turistických cest, které vedou krásnými lesy a spojují další jedinečné přírodní útvary, skalní hrady, rozhledny a historicky cenná místa. Mezi velmi oblíbené trasy, kterou si navíc v zimě můžeme zpestřit návštěvou kouzelné ledové Jeskyně víl, patří velmi příjemná cesta Kyjovským údolím podél meandrující Křinice až do dnes již zaniklé osady Zadní Doubice, kde je možno překročit státní hranici se SRN a napojit se na propracovanou síť turistických cest i cyklostezek v NP Saské Švýcarsko.Na své si zde přijdou všichni milovníci aktivní dovolené i romantické duše. O všechny je výborně postaráno v četných penzionech, restauracích a spojení mezi jednotlivými středisky zajišťují turistické autobusy.

Docházíme k parku Klamovka, tady kdysi býval stejnojmenná usedlost se zahradou. Koupili ji a zvelebili na sklonku 50. let 18. století šlechtická rodina Clam-Gallasů. Vznikl tady pěkný romantický park s četnými stavbičkami, který se zveřejněním přiblížil parku městskému. Leží ve výšce 230-250 m.n.m. na výměře 5,2 ha. Letovisko které mělo rokokovou podobu rozšířil hrabě v roce 1787 o vinici. K romantickým stavbám patřil pavilon kombinovaný se skleníkem, který si podržel rokokovou podobu do dnešní doby. Dále je tu chrámek noci s grottou. Drobná kaplička má v kupoli zasazena barevná sklíčka, jimiž venku prosvítá světlo a vzbuzuje tím iluzi hvězdné oblohy. Generál Edward Clam-Gallas tu nechal postavit kamený pomníček svému vojenskému koni Kassilovi. Byla to z kamene vytesaná nádoba na vysokém soklu, na něm byl v reliéfu portrét nebožtíka a jeho postroj. Další pomníček v podobě kapličky s reliéfem ptáčka dala postavit v září 1798 kněžna Kristina Colloredo-Mansfeldová na hrobečku svého miláčka z tropických krajin. Byl to vzácný ptáček z čeledi rajek přivezený z Brazílie. Exotický ptáček však dokázal vzdorovat drsnému středoevropskému počasí jen krátce. Zato jeho pomníček zde vydržel až do roku 1929, kdy podlehl krumpáčům stavebních dělníků. Další typické stavby jako divadélko, lázně a klece pro divokou zvěř se také nedochovaly. Poté co byla zahrada otevřena veřejnosti stala se oblíbeným výletním místem Pražanů a oblíbeným místem byla také výletní restaurace. Její obliba byla taková, že tehdejšímu majiteli Klamovky, košířskému starostovi Matěji Hlaváčkovi se zprvu vyplatilo vést  na vlastní náklady od Anděla na Klamovku tramvaj. Posléze však Hlaváček upadl do dluhů a spáchal sebevraždu. Tramvaj odkoupila od dědiců společnost Elektrické podniky hl. m. Prahy dnes DP Praha a připojila ji ke své síti. Konečný vzhled dostala Klamovka ve 30. letech 20. Století, kdy restaurační budovu v parku zakoupila TJ Sokol, která ji přestavěla na sokolovnu. Dnes po rekonstrukci v 90. letech zde dnes sídlí DDM hl. m. Prahy, Klub Klamovka.