Městská část Praha - Nedvězí je součástí správního obvodu Praha 22.

Současné dochované opevnění pochází z barokní období výstavby zahájené po roce 1652. Úpravy doznal i hrad, jehož středověké opevnění bylo obehnáno novým cihelným pláštěm. Roku 1673 byly vybudovány v opevnění kasematy, jejichž střechu tvoří hlinitý násep tlumící případné dopady dělostřeleckých granátů. Po velkém požáru v roce 1809 bylo město do té doby považované za vojenskou pevnost prohlášeno za otevřené. S rozrůstající zástavbou padla velká část opevnění. Největší ucelená část se zachovala na západním okraji ve svahu nad řekou. Další menší části můžeme vidět v oblasti Kasárního náměstí a v zahradě bývalého františkánského kláštera (vstup z hradební ulice). V jihozápadním dochovaném bastionu se nachází archeologická expozice.

Polabské muzeum v Poděbradech, datuje svůj vznik na konec 19.století, do doby příprav na velkou celonárodní Národopisnou výstavu českoslovanskou. Ta se konala roku 1895. Materiál sebraný v Poděbradech, se společně s dary ze soukromé sbírky lékárníka Jana Hellicha, stal základem sbírek poděbradského muzea. Právě Jan Hellich stál v čele muzejního spolku až do své smrti roku 1931. V roce 1906 byla pro potřeby muzea vyhrazena budova staré školy u kostela. Zde se muzeum nachází i v současnosti.Muzeum nabízí expozice pravěkých a středověkých dějin středního Polabí, místní přírody a historie poděbradského lázeňství.  Součástí je i chráněný středověký špitál zvaný Kunhuta. Stálá expozice Archeologie - nejstarší historie osidlování Polabí; Příroda Polabí - živočichové a rostliny typických polabských biotopů; Lázeňství - nová expozice vývoje lázeňství v Poděbradech; Středověk - období středověku na nymburském okrese. Polabské muzeum spravuje následující muzea Památník krále Jiřího z Poděbrad (Zámek Poděbrady) Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem (muzeum v přírodě - skanzen) Vlastivědné muzeum Nymburk Muzeum Bedřicha Hrozného Lysá nad Labem Galerie Melantrich Rožďalovice a Pamětní síně rodáků a přátel Rožďalovic v Rožďalovicích Městské muzeum Sadská

Rozhledna na Růžovém vrchu u obce Hory Sv. Kateřiny je ukázkovým příkladem rozhledny, která vstala z mrtvých. Najdeme ji kousek od Litvínova, směrem do Krušných hor, na samých hranicích se Saskem. Obec Sv. Kateřiny má bohatou hornickou tradici. Od 16. století se zde těžila měď, zinek a stříbro. V 19. století, po vyčerpání ložisek, začal region ekonomicky upadat. Oživení mohl přinést rozvoj turistiky. Místní Okrašlovací spolek se proto rozhodl, že na okraji obce, postaví rozhlednu, která by jako magnet přitáhla návštěvníky. Nápad se zrodil roku 1898, tedy v tom samém roce, kdy se celá monarchie připravovala na 50 let panování císaře Františka Josefa I. Proto bylo rozhodnuto, že věž ponese mocnářovo jméno. Šestnáctimetrová kamenná válcová věž byla slavnostně otevřena 17. srpna 1902 a návštěvníci mohli zároveň využít služeb i nedaleké restaurace a ubytovny, dodnes známé jako Koliba. Rozhledna se stala velmi rychle oblíbeným výletním místem a také prodělala řadu změn. Změnil se tvar, vzhled i jméno. Po roce 1918 byla přejmenována na Jahnovu rozhlednu. Ludwig Jahn (1778 – 1852) byl zakladatelem německého tělovýchovného hnutí. Pokud se dnes někdo pozastavuje nad tím, proč byl pro název věže zvolen název, tak důvod, byl prostý. V té době měla obec hora Svaté Kateřiny takřka pouze obyvatelstvo německé národnosti. Ve stejné době dostala věž také prosklený dřevěný vyhlídkový ochoz. V tomto stavu vydržela do 80. let minulého století. Tehdy byla rekonstruována a dřevěná nástavba byla snesena a na jejím místě se objevil pouze ochoz s kovovým zábradlím.  Věž byla také omítnuta a polská firma, jež rekonstrukci prováděla, zvěčnila do bílé omítky své jméno, což vzhled věže značně zhyzdilo. Rekonstrukce chátrající rozhledně příliš nepomohla, schodiště bylo v katastrofálním stavu, proto byl přístup na rozhlednu zakázán. Blýskat na lepší časy se začalo až v roce 2001. Obec Hora Svaté Kateřiny získala na opravu věže finanční podporu od ministerstva pro místní rozvoj, a evropského programu Phare. Při rekonstrukci zmizela z věže omítka, a naopak byl vkusně přistavěn dřevěný vyhlídkový ochoz, citlivě doplněný krytým dřevěným vstupním prostorem. Ke slavnostnímu znovuotevření došlo 22. června 2002. Celková výše rozhledny se tak zvýšila na 21 metrů a na vyhlídkový ochoz vede 87 schodů.  Na rozhledně jsou umístěné vysílače a také webová kamera. Na záměry z ní se můžete podívat zde. Věž je přístupná o víkendech a svátcích a rozhled, který nabízí, je ovlivněn tím, že okolní kopce mají vyšší nadmořskou výšku.