Ledová jeskyně se nachází na severním svahu Suchého vrchu asi 1 km severozápadně od Hamru u Naděje. Jeskyně je známa místním již od nepaměti a to jako Ledová díra, turisticky začala být využívána od 70 let. 19. století kdy byla do údolí vybudována úzká serpentinová stezka. Sestup do jeskyně byl dříve možný jen po větvích hrubě otesaného kmene, později sem byl umístěn žebřík. Na přelomu 19. a 20. století byla do vchodu instalována mříž a v nedalekém mlýně v Hamru byl za poplatek k dispozici klíč. Po roce 1945 byl přístup do jeskyně opět volný, ale její výzdoba tak začala být poškozována. V roce 1980 byla na dva roky speleology uzavřena a prováděl se zde průzkum. Po jeho skončení byl přístup opět volný, stále však docházelo k ničení ledové výzdoby a tak byl v roce 1988 vchod opět uzamčen a klíč k vyzvednutí na Správě CHKO Lužické hory. V roce 1995 byla jeskyně ohrožena mohutným sesuvem balvanů v suti nad vchodem, jelikož hrozba stále trvá je vstup dovnitř nyní zakázán.Pseudokrasová puklinová jeskyně vznikla mrazovým zvětráváním, při němž se vytvořilo množství větších i menších puklin, překrytých později suťovým polem. Jeskyně tvoří asi 30 m dlouhá a 2-4 m široká puklina, na povrchu utěsněná sutí a hlínou. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba. Levá část je téměř nepřístupná, neboť se prudce svažuje a bývá často zaplněna ledem nebo vodou. V jeskyni není cirkulace vzduchu a tak se zde udržuje po celý rok stálá teplota v blízkosti bodu mrazu. Z par v ovzduší se pak vytváří jinovatka, rampouchy a podlahový led jež dosahuje síly v nejižším místě jeskyně až 2 metry. Nejhezčí výzdba bývá v předjaří kdy tající sníh vniká puklinami do jeskyně, v létě se zde pak spíše udržuje jen podlahový led. V letech 1988-1996 vlivem změny klimatuse vrstva ledu snížila téměř o metr.

Toto loutkové divadlo v Žitné ulici je zaměřené na operetní díla, především Mozartova.

Jedlová (774 m) je dominanta Lužických hor, tyčící se nad městečkem Jiřetín pod Jedlovou. Především díky rozhledně, která stojí na jejím vrcholu a jež je jednou z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších u nás. Její osud je velmi pestrý. Smutné mezidobí je orámované krásným začátkem a ještě krásnější současností. Byla otevřena roku 1891 a o její výstavbu se zasloužil, podobně jako u většiny rozhleden té doby, turistický spolek. V tomto případě jiřetínská sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy. Současně byl vedle věže zprovozněn hostinec, který zde nechal postavit majitel panství kníže Kinský. Rozhledna se velmi rychle stala cílem mnoha turistů. Nebylo divu, protože stavba je to opravdu krásná a výhled, který nabízí je ještě krásnější. Je to 23 metrů vysoká masivní věž, vystavěná z kamene. Je zakončena cimbuřím, nad nímž se zvedá ještě dřevěná věžička, která kryje schodiště, které má 122 stupňů. V minulosti na rozhledně bývala umístěna lucerna, která v noci usnadňovala místním orientaci. Po Druhé světové válce zanikla turistická chata a v důsledku toho začal i úpadek rozhledny. Na začátku 90.let kdy byla již v havarijním stavu ji zachránil podnikatel Josef Krejčí, který ji po opravě společně s turistickou chatou znovu zprovoznil. Při krásné viditelnosti nabízí neopakovatelný pohled na hraniční horský pás od Sněžky až po Klínovec. Je otevřena celoročně.

Kaple blahoslaveného Podivena - Stará Boleslav.