Okresní město Břeclav leží v Jihomoravském kraji, nedaleko rakouských hranic. Městem, které má přibližně 26 tis. obyvatel, protéká řeka Dyje. Leckoho překvapí, že Břeclav je městem relativně mladým. Statut města obdrželo od císaře Františka Josefa I. až roku 1872, poté co se stalo první železniční křižovatkou Rakousko-uherské monarchie. Břeclav je důležitým železničním uzlem i dnes. Je také velmi vyhledávaným turistickým cílem, sousedí totiž přímo s perlou jižní části Moravy, s Lednicko-valtickým areálem, který je zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.Počátky obce jsou spojeny s hradem Břeclav založeným v půlce 11. století knížetem Břetislavem I. Pohraniční hrad, pojmenovaný po něm – odtud jméno Břeclav, se stal jedním ze správních center Moravy. Byl původně dřevený, na kamenný byl přestavěn v průběhu 13.století za válek proti Uhrám. Husitské války a pozdější boj mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, znamenaly pro okolí Břeclavi velkou ránu. Zanikly desítky vsí a silně bylo poničeno i břeclavské městecko, z něhož se většina přeživšího obyvatelstva přestěhovala do blízkosti hradu a založila zde Novou Břeclav, zatímco z původní Břeclavi se stala Stará Břeclav. V 1. polovině 16. století získal hrad i s Novou a Starou Břeclav mocný moravský rod Žerotínů, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. Poté co byl jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína, jedním z předáků prohraného stavovského povstání proti Habsburkům roku 1618, bylo Žerotínům břeclavské panství zkonfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové vlastnící již sousední Valtice a Lednici. Kraj musel zahojit těžké ztráty ze stavovského povstání, třicetileté války i předešlých střetech s Osmanskou říší, během nichž byla Stará i Nová Břeclav téměř zničeny. Během stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, během kterých Lednicko.valtický areál, byl břeclavský zámek přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu. Kraj byl také vystaven silné rekatolizaci, během níž zejména v Břeclavi a jejím okolí byli násilně ke katolické víře vráceni příslušníci jednoty bratrské, kteří vyznávali stejnou víru jako jejich původní páni Žerotínové, z kraje museli odejít i novokřtěnci, kteří zde žili téměř sto let. Břeclav se těžkých let vzpamatovávala pomalu. Obrat přineslo až 19. století a zavedení železnice. Z Brna po Severní dráze císaře Ferdinanda přijel první vlak 6.června 1839. Tím byla umožněna industrializace a vzrostl význam Břeclavi, která byla roku 1872 konečně prohlášena městem.Jak už bylo napsáno, Břeclav je vstupní branou do Lednicko-valtického areálu. Návštěvníci přijíždějící na jeho návštěvu rádi volí Břeclav jako základnu pro svůj pobyt. Město nabízí dostatečný počet ubytovacích možností, bohatý kulturní život a i v něm je k vidění řada zajímavých věcí. Zámek který stál na počátku historie Břeclavi sice není veřejnosti přístupný, ale za vidění stojí farní kostel Navštívení Panny Marie a moderní kostel sv. Václava. Ve městě po sobě zanechala stopy i někdejší židovská komuna: hřbitov a synagogu z roku 1868, která je nyní využívána ke kulturně-společenským účelům. Nejvyhledávanější je Břeclav v září, kdy sem rádi zavítají zejména milovníci dobrého vína a burčáku. S vínem je spojena řada tradičních koštovacích akcí a svatováclavské hody, které jsou přehlídkou místního folkloru.

Na místě dnešního poutního kostela stávala již v roce 1320 kaple. Barokní kostel byl postaven za tepelského opata Raimunda III. v letech 1732-33. Na vysoké šindelové střeše byla posazena sanktusová věžička s cibulovitou stříškou. Hlavní oltář měl obraz sv. Blažeje, sklánějícího se nad uzdravovaným nemocným. V 18. a 19. století byl kostel významným poutním místem. Jeho život skončil po druhé světové válce a celý jeho smutný konec byl dokonán v roce 1957 ve čtvrtek na Boží Tělo kdy byl zasažen bleskem a vyhořel. Do dnešní doby se zachovala jen ruina obvodových zdí, které byly v roce 2007 převedeny do majetku občanského sdružení Cesta z města. Nedaleko dnes stojící ruiny kostela na místě Blažejského rybníka se nacházel středověký dvůr Janovec, který v roce 1320 odkoupil premonstrátský tepelský klášter za 210 marek těžkých pražských grošů od Abrahama ze Sychlice. Po husitských válkách dvůr zchátral  a opat Zikmund v roce 1476 nechal na jeho místě založit dnešní rybník, nazývaný dlouhou dobu Janovec, teprve od roku 1878 Kapellenteich.

Židovská kultura a tradice, které zanechaly v dějinách Česka velmi význačnou stopu, mají své zastoupení i na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Je jím unikátně zachovaná židovská čtvrť v jihozápadním městě Moravy v Třebíči. Třebíč leží mezi městy Brnem, Jihlavou a Znojmem, a je bohatá na nejrůznější církevní památky, z nichž nejslavnější je románsko-gotická bazilika sv. Prokopa, která byla na seznam UNESCO zapsaná spolu s židovskou čtvrtí. Unikátní židovská čtvrť Třebíč nabízí kromě jedinečných staveb také ojedinělý a jedinečný příklad blízkého soužití křesťanské a židovské kultury od středověku do 20. století. Počátky města se datují od roku 1101, kdy zde moravští Přemyslovci, Oldřich Brněnský a Litold Znojemský, založili Benediktýnský klášter. Díky své poloze na březích řeky a štědrosti zakladatelů se stalo toto místo významným střediskem náboženského života a vzdělanosti. První důkazy o židovských obyvatelích pochází z roku 1410, židovská obec je doložena v 16. století. Od konce 18. století zde byla jedna z nejpočetnějších židovských obcí na Moravě. Tato čtvrť je cenná hlavně původními domy a původním historickým půdorysem. Židovská čtvrť nabízí na velmi stísněném prostoru charakteristické znaky židovské urbanistiky. Můžeme zde tedy vidět poměrně hustou zástavbu, křivolaké uličky, temné zákoutí, klenuté průchody a romantická náměstíčka. Čtvrť čítá na 120 obytných domů, které doplňují objekty bývalých židovských institucí - radnice, školy, rabinátu a chudobince. Zadní synagoga navíc nabízí ve své expozici dobové informace o historii židovské čtvrti. Přední synagoga dnes slouží jako modlitebna Československé církve husitské. V současné době v Židovské čtvrti již nežijí původní obyvatelé, proto již objekty neslouží svému účelu. Ve městě se nachází i židovský hřbitov. Byl založen zřejmě na počátku 17. století (písemně doložen roku 1636) a v roce 1888 byl rozšířen o novou část. Svou rozlohu takřka dvanácti tisíc čtverečních metrů patří k největším v České republice. Na ploše pohřebiště se nalézá téměř 11000 hrobů a 3000 kamenných náhrobků (nejstarší pochází z roku 1625), mezi nimi též cenné kameny barokního a klasicistního typu. Součástí hřbitova, který je jedním z nejlépe dochovaných a největších židovských hřbitovů v Evropě, je obřadní síň z roku 1903 s unikátně dochovaným interiérem, kde se dodnes konají pohřební obřady podle starých židovských tradic. Po Jeruzalému jsou Třebíčské židovské památky jedinými, které byly samostatně zapsány na Seznam UNESCO, stalo se tak v roce 2003. Bazilika sv. Prokopa Románsko-gotická bazilika sv. Prokopa byla zapsána na Seznam UNESCO rovněž v roce 2003. Původně byla bazilika zasvěcena Panně Marii, ovšem kvůli častým devastacím, které utrpěla v průběhu mnoha válek, byla od 1. pol. 16. stol. využívána k účelům světským. Po obnově byla bazilika zasvěcena sv. Prokopovi a opět využívána církví. Nejcennější částí baziliky je vstupní portál, který pochází z počátku 13. století a zajímavé na něm je to, že byl znovu objeven až v roce 1862. K cenným částem baziliky patří rozsáhlá románská krypta, jejíž gotickou klenbu podepírá 50 sloupů a polosloupů, z nichž každý má originální hlavici. Původní více než sedm století stará výdřeva stropu mezi kamennými žebry klenby navozuje atmosférou středověku - na konci 16. století byla krypta využívána jako pivovarský sklep. Třebíč stojí rozhodně za návštěvu.

Hrad Buben stával na příkré ostrožně nad pravým břehem Mže u Plešnic. Historie hradu Z temného středověku k nám doléhají první zmínky o hradu Buben, jenž byl sídlem jakéhosi Gumpolda, žijícího na sklonku 12. věku. Jestli to byl náš hrad, nevíme. Ovšem první nesporná zmínka o existenci hradu je z roku 1349 a 40 let později je uváděn jako "hrádek Buben" na cestě k Plzni. Jeho vznik je dáván do souvislosti se skutečností, kdy Karel IV. odňal hrad Nečtiny tamnímu rodu, spřízněnému s Bavory ze Strakonic a užívajícímu přídomku "z Jeřeně". Právě příslušníci rodu Bavorů ze Strakonic Buben tedy založili. V jejich rukou, či v rukou dalších šlechtických rodů, zůstal Buben až do poloviny 16. století. Tou dobou byl jeho stav již nevyhovující pro nově se tvořící životní styl šlechty a byl ponechán svému osudu. Snahy o záchranu V červenci roku 1927 zakoupil Plzeňský odbor KČT zříceninu s přilehlým lesem a pastvinou od velkostatkáře Fingera a v roce 1929 byly na hradě zahájeny zemní a stavební práce a v roce 1932 byla vybudována pod hradem restaurace s ubytovnou. Po válce vše přešlo do majetku státu. Nejprve zmizela vrata v bráně i u sklepa a v 60. létech byla zrušena i restaurace a zub času i lidská neúcta začaly opět pracovat. Až v roce 1991 byla opět zajišťována a od roku 1995 je v provozu opět i restaurace. Podoba hradu Buben byl ve své době klasickým šlechtickým hradem. Do nevelkého předhradí, z jehož ohrazení vystupovala čtverhranná stavba, se vcházelo čtverhrannou věžovitou branou. Jádro obíhal parkán zpevněný obdélnou baštou. V jeho čele se vedle věže brány na skalce tyčila čtverhranná, dnes zaniklá, nevelká, zřejmě obytná věž, za níž se pravděpodobně nacházela další stavba. Patrový palác ve tvaru písmene L zaujal zadní část jádra, která byla nejlépe chráněná. V patře obsahoval i roubenou komoru, která tak zlepšovala jeho majitelům komfort. V klidných letech nabízel Buben svým majitelům veškeré pohodlí té doby a nemusely být prováděny výraznější stavební úpravy. Tipy na výlet Nedaleko od hradu se nachází vodní nádrž Hracholusky. Na sever od hradu se nachází barokní zámek Luhov a od něj směrem na západ další barokní zámek - Trpísty. Ubytovat se můžete v Plzni.