Součástí hradu v Bečově nad Teplou je také zámek. Ten si nechal v barokním slohu vystavět roku 1753 Dominik Kounic. Barokní zámek Pro stavbu využil východní gotickorenesanční předhradí a stavba tak plynule navázala na hrad a převzala jeho rezidenční funkci. Zámek je obdélná dvoupatrová budova s obloukovou bránou, s osmibokou nárožní věží a přístupovým mostem v podhradí. Na mostě jsou umístěny kamenné sochy Jana Nepomuckého a jezuity Jana de Gotto z roku 1753. Syn Dominika z Kounic prodal v roce 1813 Bečov Friderikovi de Beaufort-Spontini, jehož rod pocházel z dnešní Belgie a jeho představitel měl titul vévody. Vévoda Fréderic v polovině 19. století zvažoval přestavbu starého hradu, ale pak od tohoto záměru ustoupil a místo něj nechal mezi lety 1861 - 1875 přestavět bečovský zámek. Do nově upravených interiérů pak nechal přivézt z Bruselu sbírky tapisérií, obrazů a zbraní. Většinu z těchto předmětů si odvezli majitelé zámku na samém sklonku války. Klenotnický skvost evropského významu Poslední majitel zámku Heinrich Beaufort stačil ještě, předtím než zámek opustil, ukrýt pod podlahu v hradní kapli vzácný románský relikviář sv. Maura. Po objevení v 80. letech a následné restauraci je nyní k vidění v rámci zámecké expozice. V roce 1861 byla přestavěna zámecká kaple, v letech 1861–75 pak byly upraveny ostatní interiéry zámku za účasti architektů Josefa Zítka a Josefa Mockera. Přilehlá zámecká terasovitá zahrada, která nabízí překrásný výhled na údolí řeky a samotné město, pochází také z druhé poloviny 19. století. Pod terasami se nachází rozsáhlá sklepení bývalého pivovaru z 18. století.  Tipy na výlet Po prohlídce zámku se lze projít naučnou stezkou na šibeniční vrch, kde bylo středověké popraviště. V Bečově nad Teplou také najdete Muzeum motocyklů a expozice české hračky. Poblíž nedalekého Krásna můžete vystoupit na rozhlednu Krásenský vrch nebo navštívit hornické muzeum. Další muzeum najdete také v Horním Slavkově. U obce Mnichov najdete zbytky ze zříceniny kaple sv. Siarda. Ubytovat se můžete přímo v Bečově nad Teplou.

Autobusová zastávka Zámky v ulici V Zámcích slouží pro dopravu ve směru Bohnice, Troja, Kobylisy.Pojmenování  zastávky je odvozeno od místního názvu Zámky.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!  

Muzeum v podskalské celnici patří pod Muzeum hlavního města Prahy. Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na Rašínově nábřeží, je vedle raně barokního původně farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé rybářské osady Podskalí. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem bylo připlavované po Vltavě. Z historie Výtoň byla starobylá instituce vybírající mýto ze dřeva připlaveného po Vltavě na pražský trh. Jméno vzniklo podle úkonu vytínání určitého množství dřeva ze svázaných vorů. V nejstarší době měla podobu ohrady na dřevo s jednoduchým objektem pro úřad výběrčích. Umístění celnice v dnešním objektu lze sledovat od 16. století. Objekt se stal celnicí, šenkovnou a útulkem pro plavce. Dnešní budova zůstala na úrovni původní zástavby a nachází se v blízkosti tzv. výtoniště. Je to z větší části roubená, omítnutá, pozdně gotická stavba ze 16. století, ozdobená v 17. století pískovcovým novoměstským znakem. O expozici V podskalské celnici se můžeme těšit na čtyři tematické okruhy. Jsou to Voroplavba na Vltavě, Z dějin Podskalí, Nákladní plavba na Vltavě a Pražská osobní paroplavba. Návštěvníci si mohou prohlédnout model z Podskalí z doby, kdy tam ještě nebyly žádné mosty ani nábřežní zdi. Část expozice je věnována také spolku Vltavan (založen v roce 1871), který podporoval plavce, rybáře a pobřežné. Postupně se jeho náplní stala také činnost společenská a vzdělávací. Spolek funguje dodnes – udržuje a propaguje podskalské tradice a každý rok pořádá tryznu za utonulé u sochy Vltavy v blízkosti mostu Legií. Expozice: Historie zaniklého Podskalí - vory a lodě na Vltavě (otevřena 2003) Voroplavba na Vltavě - dobové fotografie a dokumenty zachycují stavbu vorů, jejich cestu po Vltavě do Prahy a svérázný život vorařů — plavců. Ústředním exponátem je věrný model vorového pramene, dále zde nalezneme nástroje používané plavci a zejména unikátní dvojici původních vesel z voru, která byla náhodně objevena na půdě celnice při její nedávné rekonstrukci. Z dějin Podskalí - střed místnosti zaujímá model Podskalí v podobě, jakou mělo kolem r. 1870. Konečný zánik starého Podskalí nastal přibližně mezi roky 1905 a 1914. Po vystavění nábřeží a Vyšehradského tunelu byly zbořeny plavecké domy a ohrady se dřevem a na jejich místě vznikly moderní činžovní domy. Kromě obchodu se dřevem se Podskaláci živili jako plavci na vorech a lodích, v létě těžili ze dna řeky písek a v zimě si přivydělávali jako ledaři. Sdružovali se ve spolku Vltavan, který existuje od r. 1871 dosud. Podobu zaniklého Podskalí a život jeho obyvatel připomínají historické fotografie, původní nástroje dřevařů, ledařů a pískařů i stejnokroj Vltavanu. K unikátům patří pokladna z výtoňské celnice. Nákladní plavba na Vltavě - dějiny plavby na dolní Vltavě jsou dokumentovány především historickými fotografiemi vlečných parníků jednotlivých plavebních společností. Pozornost dále upoutá např. původní kotva vlečného člunu z r. 1913. Pražská osobní paroplavba - historie pražské paroplavby je podrobně zachycena nejen historickými dokumenty a fotografiemi , ale také modely parníků Bohemia a Vltava.

Kostel Narození Panny Marie s bývalým klášterem augustiniánů byl založen roku 1333 za Jana Očka z Vlašimi. Za hustiských válek byl pobořen. V roce 1594 vymohla probošství Polyxena, manželka Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz Objekt několikrát podlehl požárům. V letech 1725-1750 proběhla barokní gotická přestavba podle plánů Octavia Broggia. Tehdy této přestavbě podlehlo severní křídlo do té doby původně čtyřkřídlého konventu kolem rajského dvora. s kapitulní síní na východě. Trojlodní bazilikální stavba je dnes v jádru gotická, zbytky románského zdiva se nacházejí v sakristii. K chrámu dnes příléhá trojkřídlý konvent bývalého kláštera. V interiéru můžeme najít hlavní oltář od J.I.Königa z konce 18. století, od stejného autora pak pochází i kazatelna (1777) s rokokovou výzdobou. V postranních lodích se nacházejí dva oltáře a dále dva boční oltáře, všechny z druhé poloviny 18. století. V presbytáři série  12 deskových obrazů od Hanse Heese zobrazující „Pašijový cyklus“. Ve všední dny je možno do chrámu nahlédnout přes mříž. V sezoně o víkendech se konají prohlídky kostela i bývalého kláštera.