Hudební divadlo Karlín patří k nejstarším a nejkrásnějším pražským divadlům. Současně je druhým největším pražským divadlem. Známé je především pro slavné muzikály a operety v provedení známých osobností hudebně-divadelní scény. Pseudobarokní budova z roku 1881 sloužila původně pro cirkusová a varietní představení. V první polovině 20. století zde sídlila Moderní opereta, za druhé světové války pak soubory Národního divadla a divadla Na Vinohradech. 

Židovský hřbitov se nachází asi 1,5 km jihozápadně od obce, při malé asfaltové silničce vedoucí od Terešova na Bílou Skálu v malé zalesněné ploše. Založen byl asi na přelomu 17. a 18. století, podle některých pramenů v roce 1623. Kolem roku 1768 byl rozšířen a ohrazen kamennou zdí, roku 1816 postaven domek pro hrobníka. Dnes se na ploše cca 4.092 m2 nachází asi 300 náhrobků, nejstarší pocházejí z let 1725-1729. Hřbitov je zaplněn zhruba z poloviny, částečně zarostlý a některé náhrobky jsou povaleny. Ohradní zeď není v dobrém stavu a domek hrobníka se nedochoval. Hřbitov je volně přístupný.

Petřínská rozhledna patří mezi nejznámější a nejvyhledávanější místa v Praze. Zamíří sem snad každý turista i Pražan. Je také jednou z výrazných dominant Prahy. Historie a stavba Petřínské rozhledny Petřínská rozhledna byla postavena v souvislosti s pořádáním Zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1901. Podnět k její stavbě vzešel z Klubu českých turistů, konkrétně od Viléma Kurze a Vratislava Pasovského, kteří se nechali inspirovat Pařížskou Eiffelovou věží. Petřínská rozhledna je její volnou, pětkrát menší, kopií. V lednu roku 1890 byl projekt prezentován v tisku v článku nazvaném „Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti Prahy“. Protagonistům projektu se podařilo získat potřebné finanční prostředky a tak mohli Ing. František Prášil a Ing. Julius Souček vypracovat projekt stavby. Stavební práce byly zahájeny již v březnu 1901 s cílem dokončit stavbu do zahájení Zemské jubilejní výstavy. Již 28. července 1901 byla rozhledna zkolaudována a 20. srpna 1901 slavnostně zpřístupněna veřejnosti. Parametry Petřínské rozhledny. Šedesát metrů vysokou Petřínskou rozhlednu tvoří osmiboká přehradová konstrukce vážící 175 tun. Ramena jsou ukotvena ve vrcholech základového osmiúhelníka s úhlopříčkou 20 metrů. Základy jsou hluboké 11 metrů. Vyhlídková plošina Petřínské rozhledny je ve výšce 55 metrů a vede k ní celkem 299 schodů umístěných v osmibokém tubuse. Na vrchol věže byla umístěna královská koruna, která byla v roce 1953 nahrazena televizním vysílačem. První patro konstrukce je ve výšce 20 metrů a konstruktéři zde umístili krytou vyhlídkovou terasu s ochozem. V přízemí byla vybudována restaurace. Cestu na vrchol umožňoval výtah pro šest osob. Nejprve na plynový a později na elektrický pohon. 1. května 1938 výtah vyhořel. Přesto, že se to stalo za provozu rozhledny, obešel se incident bez zranění. Po zahájení televizního vysílání z Petřínské rozhledny sloužila kabina v prvním patře a tubus výtahu pro potřeby kabelového rozvodu. V roce 1980 byla Petřínská rozhledna z důvodu nevyhovujícího technického stavu pro veřejnost uzavřena. Po nezbytných opravách byla otevřena až u příležitosti stého výročí konání Zemské jubilejní výstavy v roce 1991. V letech 1991 – 2001 prodělala rozhledna generální rekonstrukci. Byl vyměněn tubus, opraveno schodiště, instalován nový výtah, modernizován vyhlídkový ochoz a podobně. Petřínská rozhledna a turistický ruch. Petřínská rozhledna poskytuje svým návštěvníkům nejen z nejkrásnějších pohledů na Prahu. Nejen na blízké okolí, Malou Stranu, Hradčany, Břevnov, Smíchov, Staré Město, Vyšehrad, ale i na periferie města. Za dobré viditelnosti je vidět i jeho široké okolí. Například Říp, Milešovka. Pro svou atraktivnost je Petřínská rozhledna vyhledávaná jak domácími, tak zahraničními turisty. Na Petřínskou rozhlednu se dostaneme jednak nejlépe Petřínskou lanovkou. Ze stanice Újezd, přes stanici Nebozízek do stanice Petřín.

České muzeum hudby je specializovaná část Národního muzea. Sídlo muzea se nachází v bývalém barokním kostele sv. Máří Magdaleny na Malé Straně, postaveném v 17. století podle projektu Francesca Carattiho. Stálá expozice zde umístěná se jmenuje Člověk – nástroj – hudba a dílčími expozicemi Českého muzea hudby jsou Muzeum Bedřicha Smetany a Muzeum Antonína Dvořáka. Sbírky představují staré i vzácné hudební nástroje, notové zápisy vybraných hudebních skladeb, písemnosti spojené s jednotlivými hudebníky, staré gramofonové desky a další hudební artefakty včetně ukázek jednotlivých hudebních nahrávek. Národní muzeum oživilo barokní církevní prostor opět hudbou, protože součástí muzea je i koncertní síň.   Popis expozice Expozice Člověk – nástroj – hudba má za cíl představit hudební nástroje nejen jako pozoruhodné doklady řemeslné a umělecké zručnosti, ale jako základního prostředníka mezi člověkem a hudbou. První kroky návštěvníků vedou do sálu, kde se připomíná rozmanitost hudby 20. století tak, jak ji uchoval film, televize, fotografie a záznam zvuku. To vše podkresleno skladbou Milana Caise Čtyři elementy. Další část expozice je věnována hudbě a její podobě v dobách, kdy si člověk hudební nástroje sám vyráběl. Projdeme historií a poznáme jednotlivé možnosti, jak může hudební nástroj tón tvořit, jak vypadal zápis hudby pro různé typy hudebních nástrojů i jak a při jakých společenských příležitostech se na ně hrálo. Dojmy z prohlídky jistě umocní originální architektonické řešení expozice, dynamická aplikace světla a zvuku. Je možné si ve sluchátkách pustit nahrávky vystavených hudebních nástrojů a pro děti je připraven kvíz, který je provede expozicí.   Na co se můžete těšit Původně barokní kostel sv. Máří Magdaleny na Malé Straně Expozice Člověk – nástroj – hudba Vystaveno je 400 historických hudebních nástrojů mimořádné hodnoty: kladivkový klavír, který vznikl kolem roku 1785 a jehož autorem je pravděpodobně F. X. Christoph – hrál na něj W. A. Mozart při své první návštěvě Prahy v lednu 1787, housle N. Amatiho (z doby kolem roku 1650), skleněná harmonika, niněra s řezbou „Zvěstovaní“ (neznámý autor, 18. století). Koncerty a komentované prohlídky pro odborníky, veřejnost, nevidomé či zrakově postižené