Na Blatnické hoře, severně od obce Blatnice pod Svatým Antonínkem se nachází poutní místo s kaplí sv. Antonína. Základ zdejšího poutního místa je dán výstavbou kaple sv. Antonína v roce 1688 a to Hartmanem, synem knížete z Lichtenštejna, který soudil české stavy při stavovském povstání. Kaple měla tehdy tvar osmiúhelníkové rotundy a dnes tvoří část kaple, ve které se nachází hlavní oltář. Kaple záhy nepostačovala a tak byla nákladem Maxmiliána z Lichtenštejna rozšířena o dvanáct metrů dlouhou loď. Krušné časy pro zdejší místo nastaly po roce 1783, kdy císař Josef II. zakázal zdejší poutě. Kaple byla odsvěcena a prodána jedné židovce. Ta co mohla odvezla a prodala, včetně oken, dveří a cihelné klenby. Zůstaly stát jen holé zdi, které se nevyplatilo bourat. Zbytky kdysi výstavného poutního místa tu trčely jako němý svědek pokoření zdejšího místa. Až v roce 1814 požádala blatnická obec císaře o obnovení kaple. Ten to povolil, pod podmínkou, že se obec zaváže z vlastních prostředků o obnovu a údržbu kaple včetně starost o bohoslužby. Obec pozemky včetně zbořeniště odkoupila od knížete Lichtenštejna a obnovená kaple mohla být 16.5.1819 znovu vysvěcena. Na konci 19. století byla provedena generální oprava kaple, zejména její střechy. V roce 1904 byl pořízen nový oltář. Další velká generální oprava probehla kolem roku 1936. Tehdy kaple dostala nový železobetonový strop, vyzděna kopule, nová střecha, zvětšena malá věž, přistavěna druhá místnost sakristie a vnitřek kaple vymalován. Poslední opravy proběhly v letech 1996-1997. Uvnitř se nachází hlavní oltář sv. Antonína z roku 1904 v kombinaci italského mramoru a moravského pískovce. Nad oltářem je poutní obraz sv. Antonína z roku 1885 od Josefa Hány. Na obrazu je také vidět jak tehdy vypadala Blatnická hora. Pod obrazem je znázorněna Poslední večeře Páně, plastika zhotovená strážnickým stavitelem Slovákem v roce 1887. Kromě toho jsou zde dva boční oltáře (sv. Josefa a Panny Marie), soška Panny Marie pořízená roku 1917. Výmalbu kaple provedl v roce 1937 malíř Ježek z Bystřice pod Hostýnem. Dále jsou k vidění dva nástěnné obrazy od Jana Köhlera ze Stražovic u Kyjova. Nad oltářem Panny Marie je to Zázrak v Rimini, nad oltářem sv. Josefa pak Postní kázání v Padově. V presbytáři můžeme pak vidět nedokončený obraz Smrt sv. Antonína. Původně měl Köhler namalovat čtyři obrazy, ale při malbě toho třetího onemocněl a 20.1.1941 zemřel. Obraz tak dává úvahy o majestnátosti smrti: „Buď připraven, nevíš dne ani hodiny. Můžeš začít a nedokončit!“. V poutním areálu se pak ještě nachází křížová cesta. Z vrcholu od kaple je dobrý výhled směrem k obci.

Mohelnický kostel sv. Tomáše z Canterbury je nejstarší církevní památkou v Mohelnici na Kostelním náměstí. Na místě stál původně farní kostel Panny Marie z roku 1247. Ve 14. století byl rozšířen, následně poničen husity a kolem roku 1480 opraven a vysvěcen. Dále kostel prošel barokními úpravami, při kterých byly přistavěny kaple sv. Anny a sv. Kříže. Po roce 1841 byl kostel poničen požárem. Při opravách po roce 1886 byl zároveň přestavěn novogoticky. Součástí kostela je 72 m vysoká kostelní věž, čtverhranného půdorysu o základu 9 x 9 m a síle zdiva 2,5 m. Její dnešní vzhled pochází z doby okolo roku 1876. Má 6 podlaží, uvnitř se nacházejí 3 zvony různých velikostí, z nedávné doby. Původní zvony byly zrekvírovány. Věž byla od počátku v majetku města Mohelnice. Je přístupná pouze ve dnech evropského dědictví (září). V interiéru se nachází výbava převážně z barokního období, kazatelna, křtitelnice a oltář s obrazem sv. Tomáše z Canterbury (Josef František Piltz).

Jde o novodobý romantický hrádek s kruhovou věží a vyhlídkovou terasou, pod níž bývala místnost pro hotaře a maštal pro koně. Podle historických pramenů zde měl být postaven kolem roku 1860. Nachází se na nejvyšším místě viniční trati Ječmeniště.

Chrám Narození Panny Marie se nachází při velkém městském hřbitově u Havlíčkova náměstí. Stojí v místech kde po polovině 13 století založili zřejmě Havel z Lemberka a jeho žena Zdislava dominikánský klášter s velkým chrámem. V roce 1424 klášter vypálili husité, přitom zahynuli i mniši žijící v klášteře. Chrám byl obnoven, ale roku 1643 opět vyhořel. V dalších letech byl sice opraven, ale opět zanedbáván. Za josefínských reforem mu hrozilo odsvěcení a zánik. Na přímluvu dvorního knihovníka, turnovského rodáka Fortunáta Durycha byl zachráněn. Ve 20. letech 19. století přistoupili noví držitelé hruboskalského panství k přestavbě chrámu. Podle projektu vídeňského architekta Martina Hausknechta, vznikla čistá, až strohá monumentální trojlodní stavba s hlavní lodí dlouhou 57 m a vysokou 28,5 m, sklenutá žebrovou klenbou. Věž ve východním průčelí se během stavby začala naklánět a tak oproti projektu zůstala nižší o dvě patra. Hlavní křídlový oltář provedl Josef Ondřej Kranner. Do výklenků po stranách svatostánku byly vsazeny jaspisové desky vybroušené ze zdejší suroviny. Hlavní oltářní obraz namaloval Rudolf Miller podle předlohy Kristiána Rubena. Krásný interiér dotváří freska Korunování Panny Marie na klenbě prebytáře.