Římskokatolický kostel sv. Martina se nachází v ulici Farská před vstupem do zámeckého areálu. První zmínka o farním kostele sv. Martina pochází z roku 1297. Další zprávu o kostele máme až z 15. století, kdy byly Slatiňany poničeny vojskem uherského krále Matyáše. Kostel tehdy utrpěl značné škody a byl několikrát opravován. Ovšem první výrazné přestavby se dočkal až v době baroka. Jednalo se o prosté jednolodí s věží v ose průčelí. V letech 1891 – 92 byl pak barokní kostel zásadně přestavěn podle plánů slatiňanského rodáka Františka Schmoranze, který proslul svými takřka puristickými rekonstrukcemi gotických památek. Schmoranz kostel rozšířil o další dvě lodi, zvýšil klenbu a vtiskl celku stavby novogotický ráz. V té době byla také vybudována krytá chodba spojující západní boční křídlo zdejšího zámku s panskou oratoří v kostele. Hlavní oltář a postranní oltář sv. Josefa zhotovil zdejší řezbář František Jirouš. Obraz sv. Josefa namaloval akademický malíř Miller z Chrudimi. V kostele je také umístěn milostný obraz Panny Marie Ustavičné pomoci, ke kterému se v minulosti konaly poutě. Kostel je přístupný v době konání bohoslužeb v neděli od 10:30hod.

Židovský hřbitov se nachází jen kousek severozápadním směrem od obce na jihovýchodním svahu vrch Na Vinici. Byl založen roku 1789, v první polovině 19. století a na počátku 20. století rozšířen. Po roce 1910 byla postavena také osmiboká novorománská obřadní síň. Na ploše 2.505 m2 se dochovalo přibližně 200 náhrobků nebo jejich torz. Obřadní síň byla nedávno rekonstruována. Hřbitov je přístupný bez obtíží.

Kostel sv. Václava se nachází na kopci ve východní části obce Mikulovice a tvoří tak její výraznou dominantu. Původní kostel sv. Václava zde stál již před rokem 1384, kdy máme první doklad o zdejší obci. Na konci třicetileté války byl však tento kostel vypálen švédskými vojsky. Stavba značně utrpěla a musela být několikrát rekonstruována. Ovšem její stav byl v 18. století natolik nevyhovující, že bylo rozhodnuto o vystavění nového kostela na místě starší stavby. Základní kámen byl položen 25.8.1768 a stavba byla dokončena v roce 1769. V presbytáři se nachází cenná fresková výmalba od Josefa a Václava Kramolínů z roku 1790. Nejstarší památkou interiéru je cínová křtitelnice z roku 1487, která byla součástí výbavy původního kostelíka.  Ke kostelu patřila též dřevěná fara a dům zvaný „Poušť“či „Prosík“, kde bývala před rokem 1760 první mikulovická jednotřídka. V kostelní věži se nachází pět zvonů, z nichž nejstarší jsou zvon „Poledník“ z roku 1519 a „Velký zvon“ pocházející z roku 1558. Kolem kostela se rozprostírá „starý“ hřbitov, v jehož rozích jsou postaveny menší zvoničky.  Na zdejším hřbitově je v rodinné hrobce pochována rodina vnuka Boženy Němcové, Karla Němce. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb v neděli od 10:30hod.

I Františkovy Lázně mají, podobně jako další západočeské lázně, své rozhledny. Stojí zde dvě a díky tomu, že město nemá žádnou výraznější vyvýšeninu, byly postaveny v rovině. Z toho plyne, že spíše než daleký výhled, plní funkci estetickou. V případě rozhledny Salingburg to platí dvojnásob. Byla totiž vystavěna mimo jiné proto, že Františkovy Lázně neměly žádnou historickou památku. Radní proto rozhodli, že bude vybudována v jednom z parků umělá romantická zřícenina, jejíž věž měla zároveň sloužit jako rozhledna. Vznikla tak v roce 1906 pseudogotická napodobenina středověkého hradu s cimbuřím a s deset metrů vysokou věží, na jejíž vyhlídkový ochoz vede 52 schodů. Její stavba byla spojena se vzpomínkovou akcí na památku první zmínky o léčivých minerálních pramenech v okolí roku 1406. Na základě toho získala zřícenina i své jméno. Minerální vodě se říkalo "Saling" a duch, který se v hrádku podle pověsti usídlil, se jmenoval "Salinger" - odtud tedy pochází německé pojmenování rozhledny, - "Salingburg". Rozhledna a blízká restaurace slouží dodnes a je častým cílem lázeňských hostů. Na věž je volný přístup, ale okolní stromy brání bohužel v lepším výhledu.