Na velmi skromné zbytky Čertova hrádku, jinak též zvaného podle nedaleké vsi Olomučany, vede z bývalého okresního města Blansko turistické značení, které dále pokračuje na Nový hrad. Areál hrádku je volně přístupný. Historie hradu Dle nálezu keramiky lze soudit, že hrad existoval již ve druhé polovině 13. století. V písemných pramenech je však poprvé zmiňován až roku 1346 při příležitosti dělení zboží pánů z Lipé. Za pánů z Lipé byla sloučena zboží zničeného hradu Obřany a Olomučan, z nichž majitel obě spravoval. Za Čeňka z Lipé se zboží v polovině 14. století opět oddělila a na Olomučanech se usadil Vilém z Opatovic, který se po nich roku 1374 i psal. Na počátku 15. století se vlastníkem hradu stal Jan Bidlo, jenž je tu sezením zmiňován roku 1437. Někdy okolo poloviny 15. století hrad zpustl. Dispozice hradu Dispozice hradu byla dvojdílná, rozdělená tentokrát pouze hradbou, nikoliv příkopem. V dělicí hradbě stávala věž, není zcela jasné, zda okrouhlá s břitem, či čtverhranná s kruhovým vnitřním prostorem. V nejchráněnější poloze jádra pak stával dvoj či trojprostorový palác. Dále hrad tvořila již jen hradba a v jihovýchodní části hradu příkop. Do dnešních dnů se dochovaly drobné střepy zdiva věže, hradeb a paláce. Tipy na výlet V Blansku dále najdete renesanční zámek, Muzeum Blansko, Galerii města Blanska, Kateřinskou jeskyni, Sloupsko-šošůvské jeskyně, propast Macochu, rozhlednu Podvrší u Blanska nebo jeskyni Kůlna. Za návštěvui stojí i Muzeum větrný mlýn nebo huť Klamovka. Ubytovat se můžete v Blansku. M.K.

Původní barokní kostel nechal postavit v roce 1680 francouzský šlechtic Jan Ludvík Radult de Souches a to na místě malé dřevěné kapličky. V roce 1701 převzali nad kostelem správu premonstráti z kláštera v Louce u Znojma. Tato správa zanikla při zrušení kláštera za císaře Josefa II. V roce 1885 pak vznikla samostatná farnost. Poutní místo pak začalo žít svým životem. O pět let později vznikla na zalesněném vrcholu za kostelem křížová cesta (dříve dřevěné zastavení později nahradily zděné). Velký rozkvět pro poutní místo znamenalo osmileté působení prof. Josefa Parmy po druhé světové válce. Za jeho dobu vzniklo úžasné dílo: byla opravena křížová cesta, vybudována lurdská jeskyně a založení Mariánské cesty pomocí 12 obrazů Mariánských poutních míst. V letech 1949-1953 proběhla dostavba kostela. Nejprve přistavěna nová loď a posléze i věž. Do nové průčelí byl vsazen raně barokní portál s rodovými znaky Souchesů a Ugartů, do niky nad portálem pak moderní skupultura Krista. V roce 1953 musí prof. Parma odejít. Za éry komunistického režimu není žádoucí rozvoj poutních míst, přesto sem však poutníci i v této době přicházejí. Po pádu režimu začíná nová epocha tohoto místa. V současné době je kostel v dobrém stavu a opravený. Za ním se pak nachází i dnes krásně upravené místo s lurdskou jeskyní a léčivým pramenem. Na zalesněném vršku pak křížová cesta zakončená kalvárií v podobě tří křížů a nedalekým Božím hrobem. Mezi jeskyní a křížovou cestou pak ještě najdeme Mariánskou cestu, kterou dnes zdobí již 50 obrazů Mariánských poutních míst z Česka, Slovenska a Rakouska.

Poměrně malý a jen málo zaplněný židovský hřbitov se nachází na jižním okraji obce v sousedství křesťanského hřbitova.Náboženská obec zakoupila tento pozemek pro založení hřbitova v roce 1898. Samotný hřbitov byl založen až roku 1913. Někdy v roce 1980 byla zbořena obřadní síň. Do dnešní doby se dochovalo jen okolo 22 náhrobků z let 1914-1937. Areál hřbitova je veřejnosti volně přístupný.

Rozhlednu s restaurací v podobě hrádku postavil Horský spolek v roce 1877. Její autor architekt Gustav Jirsch zde uplatnil směs prvků a stavebních slohů: čtyřhrannou a vedle ní kulatou věž, kamenné přípory, lomený oblouk, arkýře, krakorce, renesanční portál, balustráy a další. Byly zde spolkové místnosti, ubytovna pro studenty a stylová restaurace. Z té vyšší, třicetimetrové věže pak byla vyhlídka. Z finančních důvodů přešla rozhledna v roce 1899 do majetku města Teplice. Až do druhé světové války fungovala restaurace a rozhledna vcelku úspěšně a byla hojně navštěvována nejen místními občany, ale především lázeňskými hosty. Po druhé světové válce však začala pomalu chátrat, byl zde výtvarný ateliér a amatérská radiostanice. V roce 1991 se dostává do soukromých rukou. Nový majitel zamýšlel vybudovat zde luxusní vyhlídkovou restauraci, přesto objekt dál chátrá. V roce 2003 ji kupuje skoro již jako ruinu akciová společnost Viamont. Ta tento objekt a okolí rekonstruje na školící středisko za celkovou částku 50 milionu korun. Rekonstrukce za 10 milionu korun se na přelomu roku 2007/2008 dočkává i vyhlídková věž. Rozhledna zatím nemá klasickou otevírací dobu, přesto však lze se na ni dostat v pracovní dny přes recepci.