Strančický židovský hřbitov se nachází kousek od západního okraje obce nedaleko silnici spojující Strančice a Všechromy. Hřbitov založený kolem roku 1900 sloužil až do druhé světo války. Pak byl zdevastován a v 60. letech 20. století zbořena márnice, ohradní zeď a náhrobky odvezeny. Dnes se na ploše porostlé několika stromy, se zbytky ohradní zdi porostlé křovinami nachází jen jeden náhrobek a několik zbylých podstavců. Areál je volně přístupný.

Městečko Dačice leží na samé hranici Čech a Moravy, na horním toku Moravské Dyje asi 10 km jižně od Telče v okrese Jindřichův Hradec. Dačice jsou historicky spjaté Moravou, byly její součástí po celá staletí, v dobách své největší slávy byly dokonce centrem jihozápadní Moravy. Dnes je tomu ovšem jinak. V roce 1960 byly při komunistické správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Dačice mají velmi dlouhou historii a krásné historické jádro města je městskou památkovou zónou. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje.Prastará tržní osada Dačice vznikla na křižovatce důležitých obchodních cest, spojujících Čechy a Moravu s rakouskými zeměmi. První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V druhé polovině 14. století získal ves do majetku mocný rod pánů z Hradce, kteří tu na křižovatce dvou významných obchodních cest založili nové město s rozlehlým náměstím ve tvaru trojúhelníka. Páni z Hradce povýšili Dačice na město, v listinách doložené poprvé roku 1378. Dlouhé dědické spory po smrti Oldřicha z Hradce a později i husitské války zbrzdily rozvoj města na více než sto let. Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku, který se za vlády Jiříka z Poděbrad dostal mezi přední moravské rody. Krajířovské panství sahalo od Nové Bystřice po Bítov a Dačice si noví páni vybrali za sídelní město. Za jejich vlády, podporující vlašské stavitele a kameníky, se gotická tvář města změnila v renesanční. Právě za jejich vlády dosáhly Dačice svého největšího významu, staly se centrem celého regionu. V jejich době ve městě vyrostla spousta staveb - městská radnice, Panské obydlí a Starý zámek, kde dnes sídlí radnice města. Na konci 16. století byl postaven i Nový zámek, rovněž v renesančním stylu, jehož krásu můžeme dodnes obdivovat. V průběhu staletí se majitelé panství a zámku často měnili a zámek postupně měnil svou tvář. Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně. Další majitelé, rod Dalbergů, po sobě zanechal úpravu v empírovém slohu, ve 20.století ještě proběhly úpravy secesní. V roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti.Kromě dvou zámků mají Dačice i další památky. Dominantou Dačic je mohutná renesanční věž vystavěná nad náměstím v letech 1586 - 1592. Ta přiléhá k barokně-klasicistnímu kostelu svatého Vavřince, který byl postaven v místech původního románského kostela. Na levém břehu řeky Moravské Dyje je v bývalém františkánském klášteře umístěno městské muzeum a galerie. K baroknímu klášteru, který byl založen v šedesátých letech 17. století, patří jednolodní kostel svatého Antonína Paduánského. Před zámkem na náměstí stojí tzv. Loreta, barokní mariánský sloup z první poloviny 18. století, a empírová kašna ze začátku století devatenáctého. Po velké morové epidemii, jež postihla Dačice koncem 17. století, tu byla vystavěna při cestě směrem na Telč kaple svatého Rocha. Město světově proslulo svojí cukrovarnickou výrobou, neboť právě tady byl v roce 1841 poprvé na světě (podle vynálezu J. K. Rada) vyroben a zaveden do výroby kostkový cukr. U kostela svatého Vavřince je památník ve tvaru kostky připomínající zmíněnou událost.ZámekPrvní zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti s se stavbou domů na horním náměstí. Původně byl postaven ve slohu renesančním, po požáru byl roku 1732 barokně přestavěn dnešní empírovou podobu dostal v 19.století. Zámeckým čtyřkřídlím je uzavřeno čtvercové nádvoří, kolem zámku se rozprostírá rozlehlý anglický park s jezírkem a s okrasnými dřevinami, upravený na přelomu 18. a 19. století. V interiérech zámku je cenný nábytek, je zde umístěna velká secesní knihovna čítající téměř 30.000 svazků a rozsáhlé přírodovědné sbírky.

Kdo chce zažít atmosféru středověkého městečka neměl by váhat s návštěvou „perly“ Jižních Čech, Českého Krumlova. Nad meandry Vltavy zde stojí unikátně dochované historické jádro, jehož vhled nebyl narušen novou zástavbou od 16. století. Český Krumlov sice není velký svou rozlohou, ale o to více přitahuje kouzelnou atmosférou dávných let. Díky jedinečné středověké zástavbě je právem již od roku 1992 chráněn organizací UNESCO. Vítejte ve středověku Historie Českého Krumlova začíná roku 1253 kdy byl poprvé zmíněn v listině moravského markraběte a rakouského a štýrského vévody Otakara, budoucího českého krále Přemysla Otakara II. V průběhu staletí mělo město mnoho majitelů. Když roku 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců, prvních majitelů, tak Jindřich z Rožmberka si na králi Václavu II. vymohl převedení krumlovských panství do držení Rožmberků. Krumlov se tak stal hlavním sídlem Rožmberků. Petr Vok z Rožmberka, poslední člen rodu, byl roku 1601 kvůli svému zadlužení donucen postoupit Krumlov císaři, Rudolfu II. Habsburskému. Od roku 1622 měli Český Krumlov v držení po tři generace Eggenberkové. Rod Eggenberků vymřel počátkem 18. století a roku 1719 nastupují na Krumlov jejich dědicové – Schwarzenberkové. Komplex hradu a zámku Městu dominuje rozsáhlý areál hradu a zámku, který je po Pražském hradu druhým největším zámeckým komplexem u nás. Zámek byl původně gotickým hradem, který byl přestavěn na renesanční zámek se zbytkem gotických hradeb, zámeckou kaplí a barokním zámeckým divadlem. Historické sídlo rodu Rožmberků zahrnuje řadu zámeckých budov, slavný maškarní sál a jedinečné barokní divadlo. Součástí zámku je i zahrada s kaskádovitou rokokovou fontánou z 18. století s postavami vodních božstev a letohrádek Bellarie s otáčivým hledištěm, kde se v létě konají divadelní představení. Otáčivé hlediště v zámecké zahradě je experimentální divadelní scénou situovanou do zahrady zámku a obstarává střídání scén během představení. Dalšími významnými památkami jsou zde gotický chrám sv. Víta, dále barokní Jezuitský seminář, pozdější gymnázium, navazující na kolej. Jádro města tvoří náměstí s budovou Nové radnice z 16. století a s klikatými uličkami a více než třemi stovkami prastarých domů, gotického a renesančního původu, s mnoha galeriemi, krámky a hospůdkami. Město kultury Na své si zde přijdou i milovníci kultury, ve městě je pořádána řada každoročních festivalů, za všechny jmenujme - Mezinárodní hudební festival, Festival staré hudby, výstavy v Mezinárodním centru Egona Schiele a červnové Slavnosti pětilisté růže – červená pětilistá růže je erbovním znakem rodu Rožmberků. Dalším lákadlem města je řeka Vltava. Každoročně projíždějí Krumlovem tisíce vodáků, kteří bývají interesantní atrakcí pro turisty procházející se po břehu Vltavy u tzv. Plášťového mostu, kudy se chodívalo ze zámku do divadla. Jez, který se nachází v těchto místech, přináší řadu převrácených lodí.

Poměrně velký židovský hřbitov se nachází mezi ulicemi U Rusavy a Hankeho. Vstup do něj je z ulice Hankeho. Založen byl pravděpodobně v druhé polovině 15. století. Od roku 1606 sloužil k pohřbívání holešovského rabinátu. Dnes se zde nachází přibližně 1500 náhrobků osazených po téměř celé ploše hřbitova. Nejstarší pochází z roku 1647. Hřbitov je významný neboť se zde nachází tumba učence a rabína Sabbatai ben Ha-Kohena, zvaného  také Šach. Tento rabín se narodil v litevském Vilniusu a působil ve zdejší synagoze a zemřel zde v roce 1663. Jeho texty jsou Židy považovány za v pořadí třetí nejvýznamnější. Proto se sem také jezdí k jeho tumbě modlit Židé z celého světa. Hřbitov je ohrazen dobrou zdí a přístupný v otevírací době.