Historie Kolodějského zámku. V historických pramenech se připomíná ves a tvrz v Kolodějích poprvé v roce 1346. Ves a tvrz později kupuje císař Karel IV. který je daruje 3.6.1359 svému bratrovi, markraběti moravskému Janu Jindřichovi. Původně gotická tvrz byla postupně přestavována, a tak koncem 16. století se již v kupních smlouvách hovoří již o renesančním zámku. V roce 1623 byl zkonfiskován a na dlouhou dobu připadl Lichtenštejnům. Stále ještě renesanční zámek utrpěl za třicetileté války. V letech 1706-1712 se dočkal barokní úpravy a Lichtenštejnové pokračovali dalšími úpravami, v letech 1802-1810 v klasicistním slohu. Středověká věž, která se dočkala renesanční a barokní úpravy, byla stržena. Zahrada byla přeměněna na anglický krajinářský park, do něhož byla pojata i část obory. V roce 1791 byly za účelem korunovace Leopolda II. převáženy z Vídně do Prahy korunovační klenoty tam uložené za Pruských válek v roce 1743. Korunovační klenoty spolu s doprovodem strávily noc z 8. na 9. srpna 1791 právě tady na zámku v Kolodějích. Černý den pro zámek se stal 18.10.1911. Tehdy rozsáhlý požár zničil celou střechu, proud vody navíc poškodil štukaturu některých stropů a některé se dokonce zřítily. Opravy skončily v roce 1914 a v rámci oprav bylo v zámku zavedeno elektrické osvětlení, vodovod a ústřední topení. Pro svou skvělou polohu se stal zámek v roce 1919 dočasným letním sídlem prezidenta republiky T.G.Masaryka. Při první pozemkové reformě byl zámek i s dvorem Lichtenštejnům zabrán a v roce 1928 prodán Vladimíru a Anně Holekovým. Od manželů Holekových jej koupil generální ředitel závodu Walter Jinonice ing. Antonín Kumpera a jeho manželka Olga. Kumperovi museli do sešlého, velkého zámku, neudržované obory a parku značně investovat. Při adaptaci byla náhodou objevena kolekce gobelínů značné historické ceny. Nedostatek vody byl vyřešen vyvrtáním tří studní. Firma Excelsior zbudovala tenisový kurt. Antonín Kumpera jako zámožný člověk který průběžně doplňoval zámecký interiér nákupy uměleckých děl byl zároveň velmi šetrný. Vlastnoručně napsal 29 stránkový (A4) Domácí řád. Veškeré služebnictvo se muselo tímto řádem řídit. Bylo nařízeno co nejvíce šetřit všemi energiemi a vodou. Před vstupem do zámku si muselo povinně obout bačkory. Muselo též dbát, aby se neotloukly rohy, nepoškrábaly dveře, nepošlapala tráva v parku atd. Kouřit směli jen ve svých služebních bytech. Každý člen personálu měl povolenou pouze jednu vycházku týdně a to večer. Přesně byl vypracován popis oblečení služebnictva, ale i postup při výměně žárovky. Uveden citaci: „V obývacím pokoji se spálí žárovka. Komorník si vyžádá novou od šoféra a musí podepsat odběrní lístek, čímž ověří jakožto příjemce správnost údajů v odběrním lístku. Řidič pak svým podpisem ověří, že žárovka byla vydána a že starou za účelem kontroly převzal.“ Za sklad veškerých věcí odpovídal šofér. A takto podrobný byl celý rozpis dne od rána 6.15 do večerky ve 22.15, kdy muselo být, pokud nemělo panstvo hosty, všude zhasnuto. Za případné prohřešky proti Domácímu řádu byl stanovený pevný finanční postih. Za druhé světové války na jaře 1943 byly všechny uvolnitelné prostory propůjčeny na žádost Národní galerie pro úschovu některých vzácných obrazů a plastik z jejich sbírek. Na žádost správy Arcibiskupského paláce zde byla uschována i celá sbírka vzácných gobelínů. Důvodem byly obavy z bombardování Prahy. Začátkem roku 1946 byl na veškerý majetek ing. Antonína Kumpery tedy i zámku Koloděje uvalena národní správa. Ještě v tomto roce byl zámek vybrán za letní sídlo předsedy vlády. V roce 1948 jej převzalo ministerstvo vnitra a byla tady zřízena Vyšší politická škola SNB. V 50. letech tady byly ve sklepních kobkách vězněny oběti stalinských procesů – Artur London, Rudolf Slánský, Vlado Clementis a další, údajně i Gustáv Husák. Od roku 1955 byl Státní zámek Koloděje po provedených úpravách využíván Úřadem předsednictva vlády ČSR. Po roce 1970 byl zámek kompletně rekonstruován, uprostřed obory byla pro tehdejšího předsedu vlády Lubomíra Štrougala postavena přízemní lovecká chata, bungalov se saunou, krbem a tenisovým kurtem. Současnost Kolodějského zámku. Celý areál zámku včetně parku a obory zůstal v majetku státu i po listopadu 1989. Možná si ještě málokdo dnes vzpomene, že v tehdejší eufórii a pod dojmem hesla „nejsme jako oni“ jezdila první polistopadová vláda na svá jednání do Kolodějí demonstrativně hromadně autobusem. V majetku vlády zůstává zámek i dnes a je přístupný jen při občasně konaných Dnech otevřených dveří.

Pítko pod Seminářskou zahradou v ulici Hellichova.

Severně od města Žihle na žluté turistické značce můžeme narazit na dva zajímavé balvany. Jsou ukázkou rozpadu tiské žuly v tropickém podnebí druhohor a třetihor. Oba balvany vznikly bochníkovitým zvětráváním s rozpadem hrubozrné biotické žuly tiského masivu. Bába je téměř monolitní balvan viklanovitého typu s výškou 6 m a 12 m šířkou. Další ukázku lze najít asi kilometr od těchto útvarů v lokalitě U lomu, kde se nachází i Žihelský viklan.

Na východním okraji města se tyčí vrch zvaný Svatý kopeček a na něm kaple sv. Šebestiána se zvonicí a Božím hrobem. Kaple byla založena kardinálem Františkem z Dietrichsteina a vystavěna v letech 1623-1630. Svoji dispozicí měla odpovídat velechrámu sv. Petra v Římě. Roku 1663 však kaple vyhořela a obnovena v letech 1672-1679 ve větším rozměru na půdorysu řeckého kříže. Roku 1714 byla přistavěna ještě barokní sakristie a kaple má takovou podobu dodnes. V roce 1786 byla stavba odsvěcena a začátkem 18. století sloužila jako vojenské skladiště. Poté co byla na Svatém kopečku zřízena pastva pro ovce sloužila i jako úkryt pro ně při nepříznivém počasí. Stavba dále chátrala a při bouřce v roce 1846 přišla dokonce o střechu. Až v druhé polovině 19. století začalo svítat na lepší časy, zakončené 8.9.1865 novým vysvěcením. Dalším zdaleka viditelným objektem je v blízkosti kaple stojící zvonice. Byla vystavěna také v době dokončení původní kaple, tedy kolem roku 1631. Několikrát byla poškozena požárem, ale vždy obnovena. Po druhé světové válce se až do roku 1989 stala také stanovištěm hlídek pohraniční stráže. Ve zvonici je umístěn jeden zvon z roku 1768 o váze 4360 kg, průměru 185 cm a výšky 165 cm. K jeho rozhoupání jsou potřeba čtyři zvoníci. O kousek dál po turistické značené cestě dojdeme k další stavbě na Svatém kopečku patřící do komplexu církevních staveb a to Božího hrobu. Stavba polygonálního charakteru rozdělená na dvě části  byla vystavěna stejně jako kaple a zvonice kolem roku 1630. Pískovcové schody vedoucí k ní pocházejí z rekonstrukce v roce 1908. Stavba samotná prošla nedávno rekonstrukcí (2010). Její interiér není sice přístupný, ale je možno náhlednout přes mříž. Na vrchol Svatého kopečku vede turisticky značená cesta a při ní se nachází netradiční kapličky křížové cesty. Jejich vznik byl ve dvou etapách, ta první proběhla při výstavbě církevních staveb na vrcholu kolem roku 1630, zbylých šest „skalních“ kapliček a jedné kapličky pod vrcholem vzniklo v letech 1750-1776. Na konci druhé světové války byla křížová cesta značně poškozena. Po skončení války byly zahájeny práce na obnově. Jelikož se křížová cesta nachází v místě kde působí velmi nepříznivě klimatické podmínky, je potřeba neustále kapličky obnovovat. Poslední celková rekonstrukce proběhla v letech 1990-1997, přesto si objekty vyžadují znovu rekonstrukci, která probíhá v současné době (2012).