Břeclavská synagoga se nachází v ulici U tržiště. Byla vystavěna v roce 1868 jako náhrada za již nepostačující stavbu. O dvacet let později byla ještě renovována v novorománském slohu a za použití maurských prvků v interiéru. Svému účelu pak sloužila až do druhé světové války. Nacisté pak synagogu vyrabovali, ale naštěstí ji nezbourali jako velkou část z nich. Tato jim jako vhodný objekt se silnými zdmi posloužila pro sklad zbraní a munice. Podobný osud měla i po válce, kdy bohužel nebyla jako velká část synagog adaptováním pro jiný sbor, ale nadále sloužila jako sklad nejrůznějšího materiálu a potravin. Bohužel při bombardování na konci války byla silně poškozena a postupně se dostávala i vzhledem k nezájmu do vážného stavebního stavu. Velmi poškozen pak byl zejména strop, který se i z části zřítil. Po revoluci byla navrácena židovské obci, která však na její renovaci neměla finance. Objekt tak převzalo za symbolickou částku město a zavázalo se provést její renovaci, přesně na její původní vzhled. Ta proběhla v letech 1997-1999 a zpřístupnění pro veřejnost proběhlo 28.10.2000. Dnes synagoga slouží jako výstavní prostor s expozicí věnovanou židovskému osídlení břeclavska, galerie a koncertní sál. Synagoga je dvoupodlažní halová stavba s klasickou ženskou galerií, kam vedou boční schodiště se samostatnými vstupy. Tu pak podpírá deset sloupů s dórskými hlavicemi. Skvostem je plochý trámový strop s působivou výmalbou. Osvětlení zajišťují masivní lustry (synagoga byla elektrifikována v roce 1930).

Neorománská bazilika Navštívení Panny Marie stojí v obci Grunta severně od Kutné Hory. Na místě dnešní stavby stál již od roku 1305 kostel, který byl v letech 1367-1398 přestavěn a rozšířen. V roce 1814 musel být pro špatný stav zbořen vyjma věže a o tři roky později přistavěna prostá loď. Současný neorománský kostel byl vystavěn v letech 1905-1908 podle projektu arch. Rudolfa Vomáčky. Stavbu kostela financoval Jan Kubelík majitel panství Býchory. V interiéru trojlodní baziliky se nachází secezijující malířská výzdoba od Františka Urbana, stejného uměleckého směru se týká i téměř celý mobiliář. Z původního kostela se dochovaly jen tři renesanční náhrobníky.   U

Rozlehlý a v několika staletích rozšiřovaný hrad Sovinec se tyčí na výběžku nad údolím na okraji stejnojmenné osady. Přístupný je v otevíracích hodinách. Historie hradu Hrad založili před rokem 1332 bratři Vok a Pavel, předci pánů ze Sovince. Poprvé se po hradě píše Vok roku 1348. O drobné rozšíření hradu se na přelomu 14. a 15. století postaral Pavel ze Sovince. Za husitských válek se Sovinec stal oporou husitů. Radikálnější přestavba hradu nastala na přelomu 15. a 16. století za Pňovských ze Sovince. V renesanční sídlo hrad upravili páni z Boskovic, kteří jej vlastnili od roku 1543, a Vavřinec Eder ze Štiavnice (od 1555). Vavřincův zeť a poslední český majitel hradu Jan starší Kobylka z Kobylího byl po účasti ve stavovském povstání donucen hrad prodat. Roku 1623 jej koupil řád německých rytířů a hned tři roky poté jej dobylo vojsko generála Mansfelda. Nedostatečná obranyschopnost hradu byla příčinou dalších stavebních aktivit, především zpevnění a doplnění opevňovacích článků. I přes tyto stavební úpravy hrad roku 1643 dobylo švédské vojsko generála Torstensona a až do roku 1650 jej okupovalo. Řád hrad jen nouzově opravil, což učinil též po požáru roku 1784. Sídlil zde řádový seminář a od roku 1867 první lesnická škola na Moravě. V roce 1903 velmistr arcivévoda Evžen na hradě zřídil řádové muzeum a zároveň mu hrad sloužil jako letní sídlo. Za druhé světové války byl hrad využíván jako základna jednotek SS a vězení. V létě roku 1945 za záhadných okolností vyhořel. Od té doby prochází hrad postupnou, bohužel poněkud pomalou, obnovou. Podoba hradu Hrad Voka a Pavla ze Sovince se sestával z mohutného bergfritu, dvouprostorového paláce (který byl za třicetileté války zcela zničen a dnes jsou na hradě k vidění pouze jeho drobné relikty) a hradby. Brána se nacházela v sousedství bergfritu. Pavel ze Sovince na přelomu 14. a 15. století vybudoval parkánovou hradbu okolo paláce s vybíhající věžicí a ohradil hradbou předhradí v prostoru dnešního pátého nádvoří. Pňovští ze Sovince pak v tomto předhradí postavili jižní palác a krátký západní trakt s průjezdem do nádvoří. Kryštof z Boskovic a Vavřinec Eder ze Štiavnice se zasloužili o rozšíření obytných prostor hradu vystavěním dalších paláců, ale vznikaly i další opevňovací prvky hradu, např. polygonální bašta Remter, opevnění výběžku Kočičí hlava a předsunutá osmiboká bateriová věž, na níž dnes stojí kostelní věž. Jan starší Kobylka z Kobylího vystavěl čtyřboký barbakán s dnešní první bránou, čímž původně samostatnou osmibokou bateriovou věž připojil k hradu. Při opevňování hradu za třicetileté války vznikly mj. tři barokní bastiony (jeden zčásti využil zdiva Kobylkova barbakánu) a předsunutá věž Lichtenštejnka. Hrad je v majetku Moravskoslezského kraje, spravuje jej Muzeum v Bruntále. Tipy na výlet Vydat se odsud můžete na hrad Šternberk. Ve městě Šternberk najdete také augustiniánský klášter. Dále stojí za návštevu Rešovské vodopády, zřícenina hradu Rabštejn, zřícenina kláštera Kartouzka v Dolanech, poutní místo Svatý kopeček nebo rozhledna Svatý Kopeček u Olomouce. Na Svatém Kopečku najdete i zoologickou zahradu. Ubytovat se můžete přímo v Uničově nebo ve Šternberku.  

Nějakých 3,5 km jižně od Kunžaku se vypíná kuželovitý vrchol – Vysoký kámen (738 m.n.m.) Dříve nazývaný také Markův je nejvyšším vrcholem Novobystřické vrchoviny a také České Kanady. Na zalesněném vrcholu se nachází izolované skalisko a na něm betonový obelisk. Zdejší místo bylo kdysi patrně hraničním mezníkem a také místem pro signalizaci. Ze skaliska je omezený výhled spíše severovýchodním směrem. Přes vrchol vede turisticky značená cesta.