Socha, pomník, botanika a cestovatele Benedikta Roesla je dílem architekta Sochora a sochařů Č. Vosmíka a G. Zouly. Je umístěn v jižní části Karlova náměstí, poblíž Faustova domu.

Jedna z našich nejstarších, ale také nejzapomenutějších rozhleden, stojí na vrchu Bučina (570 m) u lázní Kyselka. Tyto lázně, nacházející se asi 10 km od Karlových Varů po proudu řeky Ohře, se proslavily vynikající minerální vodou značky Mattoni.  O stavbu rozhledny, jméno minerálky i rozvoj lázní se zasloužil Jindřich Mattoni. Ten, roku 1873 koupil Kyselku s prameny, a s přilehlým okolím od rodu Černínů. Vybudoval lázně, zavedl železnici z Vojkovic nad Ohří a jeho Mattoniho minerální voda se stala světově proslulou. První zmínky o kamenné válcové rozhledně s otevřenou vyhlídkovou plošinou pocházejí z počátku 80. let 19. století.  Bučina se tehdy těšila velkému zájmu lázeňských hostů. Severní úbočí bylo protkáno lesními promenádními cestami, odpočívadly, altánky a vyhlídkovými místy. Z deset metrů vysoké rozhledny byl tehdy nádherný rozhled po celém údolí Ohře až ke Karlovým Varům na straně jedné, na pásmo Krušných hor na straně druhé. Po 2. světové válce byla věž postupně přerůstána stromy a chátrala. Po roce 1953 věž územně přešla do Vojenského újezdu Hradiště a přibližně do roku 1960 sloužila armádě jako pozorovatelna. Tento stav trval až do roku 2003, kdy ji nechal OÚ Kyselka opravit. V rámci této opravy věž získala i dřevěnou stříšku.

Dominantou okolí Vlašimi je hora Velký Blaník (638m). Hora, která je opředena mnoha pověstmi a tajemstvími. Každý zná jistě legendu o svatováclavském vojsku spícím uvnitř hory, které přijde na pomoc národu když mu bude nejhůře. Bájná hora a rozhledna jako husitská hláska Dalším lákadlem je rozhledna která stojí na jeho vrcholu. Věž s vyhlídkou zde chtěl vybudovat Klub českých turistů již na konci 19.století. Předběhl jej ovšem pražský kardinál Schönborn, který zde roku 1895 nechal vystavět jednoduchou dřevěnou věž na kterou se vystupovalo po žebřících. Stala se velmi oblíbenou a turisté ji využívali až do roku 1936. Tehdy se na ni podepsal zub času a jako ztrouchnivělá se zřítila. Její nástupkyni postavil již Klub českých turistů, který její stavbu realizoval v pohnutých letech okupace. Stavba byla dokončena v roce 1943. Její architekt ing. Hanuš se nechal inspirovat vzhledem husitských hlásek se šindelovou střechou. Podobnou rozhlednou je například i Rozálka u Žamberka a Hýlačka u Tábora. Blanická věž měří 30 metrů a na vyhlídkový ochoz, který je 24 metrů nad zemí je nutné vystoupat 112 schodů. Odměnou je nádherný kruhový výhled do kraje. V přízemí je kamenný stůl, který příležitostně sloužil k náboženským slavnostem konaných na sv. Václava. Věž je přístupná v otevíracích hodinách.   Výhled sever: Vlašim a Posázaví východ: Praha jih: Šumava západ: Česká Sibiř a západní část Českomoravské vrchoviny Popis cesty Ve směru od Louňovic na Načeradec je na začátku lesa pod Blaníkem parkoviště, dál nutno pokračovat pěšky cca 1km po červené turistické značce.  

Několika stupňový vodopád na Borovém potoce se nachází na severovýchodním úpatí Medvědí hory, nedaleko přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Celková výška vodopádu je 14 m, z toho nejvyšší stupeň má 8,5 m. Vede sem značená odbočka z turisticky značené cesty vedoucí z Pradědu do Kout nad Desnou. Přístup je sem víceméně jen pro pěší, cesta v samém závěru u vodopádu je velmi zarostlá smrčky.