Skalní místnosti zvané Suchý mlýn se nacházejí na rozcestí zelené a žluté TZ zhruba 2 až 2,5 km východním směrem od Nosálova.Areál tvoří zhruba 15 místností vytesaných v pískovcových skalách. Některé sloužily jako obydlí jiné jako chlévy pro hospodářská zvířata. Suchý mlýn prý nikdy nezpracovával obilí a sloužil jen jako útočiště lupičů.Podle legendy jedním z tajných vůdců byl mlynář. Jednou zlotřilci unesli dívku z Bezdědic, dceru rychtáře. Té se podařilo uprchnout a po svém návratu prozradila loupežnický úkryt. Trestná výprava všechny lotry pochytala a potrestala.Zhruba půl kilometru od Suchého mlýna po zelené značce směrem na Skalsko se nachází malá tesaná vodní nádrž se schůdky. Ještě dlouho po druhé světové válce se odtud dovážela voda do blízké obce Víska, jež neměla svůj vlastní pramen.

    Okresní město Nový Jičín patřící do Moravskoslezského kraje je pro nepřipraveného návštěvníka plné překvapení. Čeká na něj totiž pohádkově překrásné historické město, ležící v malebné přírodě na jižním okraji Moravské brány. V městečku nad řekou Jičínkou na Vás dýchne stará atmosféra, útulnost a všudypřítomný klid, který si jistě nemůže vynachválit jeho téměř 27 tis. obyvatel. Historické jádro města, kterému dominuje pravidelné čtvercové náměstí, je městskou památkovou rezervací.     Na vzhledu města je dodnes znát, že bylo postaveno na „zelené louce“. Nový Jičín už od svého vzniku měl pravidelný čtvercový a pravoúhlý tvar. Téměř čtvercový, mělo i městské opevnění. Dobou vzniku je 14.století. Doba vlády Lucemburků. V roce 1313 vydal král Jan Lucemburský ve prospěch města listinu, ve které mu udělil právo vybírat clo a mýto. Tato listina je nejstarší písemnou zprávou o městě. Výhodná poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na rozvoj města. Do roku 1434 bylo město v majetku pánů z Kravař, po tomto datu se v držbě střídalo více majitelů. V letech 1500 až 1558 byli vlastníky města Žerotínové. Za jejich držení město vzkvétalo a bohatlo. Přebudovali gotickou tvrz pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek, po zničujícím požáru, při kterém lehla popelem původní dřevěná zástavba, se zasloužili o výstavbu mnoha kamenných domů na náměstí a také městské radnice. Jejich vláda byla také ve znamení rozkvětu řemesel. Peníze do městské pokladny plynuly jednak vařením a šenkováním piva, ale zejména vyhlášenou soukenickou výrobou. Nový Jičín se stal po Jihlavě druhým nejvýznamnějším výrobcem sukna na Moravě. Díky tomu se mohlo bohaté město roku 1588 od Žerotínů vykoupit z poddanství a stalo se městem komorním. Nad ním byla už jen královská koruna.  Na konci 16. století po značném přílivu německého obyvatelstva přešla většina obyvatel na  novou luteránskou víru. Král Fridrich Falcký dokonce město povýšil  v roce 1620 na město královské, ale tehdy dostoupala šťastná hvězda Nového Jičína svého vrcholu. Po bitvě na Bílé hoře přišel prudký pád. Nový Jičín ztratil svou samostatnost a stal se opět městem poddanským. Byl darován olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstal až do zrušení jezuitského řádu r. 1773. V tomto období čekala město rekatolizace. Do podoby města také promluvili dva velké požáry v roce 1768 a 1773, při nichž shořeli barokní měšťanské domy a město dostalo nový klasicistní háv. Opětovný vzestup města je spojen se zrušením Jezuitského řádu a se správními reformami 19. století kdy se stal Nový Jičín centrem oblasti. Průmyslová revoluce přinesla do města textilní průmysl a později také výrobu klobouků, která město proslavila. Kdyby se nepodcenil význam železnice v polovině 19.století, mohla být prosperita města ještě větší.     Do Nového Jičína se jezdí především za památkami. Mezi nejlákavější patří Žerotínský zámek v raně renesančním stylu, který je dnes sídlem Muzea Novojičínska. V jeho sálech je umístěna stálá expozice klobouků, jež poskytuje přehled o vývoji kloboučnictví v Novém Jičíně. Srdcem městské památkové rezervace je čtvercové Masarykovo náměstí. Působivá jsou zejména průčelí měšťanských domů, které kde se mísí různé stavební styly. Mezi nejzajímavější budovy na náměstí patří Stará pošta, dům U Bílého anděla, Laudonův dům, a v neposlední řadě i budova mnohokrát přestavěná radnice. Střed náměstí okrašluje morový sloup se sochou Panny Marie a kašna se sousoším Tančících sedláků v kravařském kroji. Celkový vzhled náměstí pak dotváří podloubí, které se zachovalo po všech jeho čtyřech stranách, a také pozdně gotická věž farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Atraktivitu města umocňuje i jeho poloha. Vždyť stačí jen pár minut chůze a člověk se ocitne v hlubokých lesích Beskydského podhůří. Kdo dává přednost památkám, může zavítat do nedalekého Štramberku, Příboru nebo navštívit hrad Hukvaldy.

Smrdutá, text v přípravě

Socha sv. Václava je umístěna na III. nádvoří na nároží Starého proboštství. Je zhotovena z pískovce vytvořil jí v roce 1662 J. J. Bendl.