Skromné zříceniny hradu Křídlo se nacházejí na jednom z výběžků vrchu Barvínek, přibližně v polovině cesty mezi Rusavou a Chomýží. Přes volně přístupný hradní areál vede mezi zmíněnými obcemi turistické značení. Křídlo bylo založeno okolo poloviny 14. století Vlkem z Dobrotic, popřípadě jeho otcem Závišem. První písemná zmínka o něm se váže k roku 1365, kdy jej Vlk prodává Vilémovi z Kunštátu. Kunštátové se ve zdejším kraji snažili vybudovat své dominium, v čemž jim ovšem brzy zabránil moravský markrabě Jan Jindřich. Toho využil Ctibor z Cimburka a Tovačova a hrad získal do svého držení. Oba rody poté o zdejší kraj vedly soudní spory. Archeologický průzkum pod vedením Jiřího Kohoutka zjistil, že se na hradě po polovině 15. století razily načerno falešné mince. Jako organizátorka tohoto nelegálního jednání byla označena Machna z Krčmaně, vdova po Herbortovi z Bořitova, který zde seděl od roku 1437. Hrad zpustl někdy v letech 1475–1481. Hradní jádro zaujímá vrchol o přibližných rozměrech 35 x 15 metrů. Soudě dle reliktů zdiva se zde kdysi nacházely dva paláce s malým mezidvorkem. Na jihozápadní straně byla ještě malá obezděná terasa a z boku dvorku přihrádek, jímž se do jádra přicházelo. Předhradí, na které hradní jádro navazovalo v jihozápadním rohu, bylo téměř pravidelného obdélného půdorysu. Hradba, silná až 2 metry, navazovala na věžovitou bránu, k níž se příchozí dostal po padacím mostě. Dále v hradbě byla začleněna malá bašta a okrouhlá věž, pravděpodobně studniční. O zásoby vody se též starala cisterna uprostřed plochy předhradí. Dnes jsou zde k vidění základy brány, okrouhlé věže a střepy hradby a staveb hradního jádra. M.K.

Rod Buquoů vlastnil malou sošku Panny Marie foyenské (asi 20 cm vysoká), vyřezávanou z dubového dřeva. Hrabě Karel Buquoy byl vědec a cestovatel a sošku vozil vždy sebou. Když v roce 1684 plul z Říma do Španělska, zastihla loď prudká bouře. Hrabě ve velikém nebezpečí se modlil a slíbil, že bude-li zachráněn postaví na svém českém panství kostel jako projev vděčnosti. Bouře se uklidnila a všichni se zachánili. Jeho slib splnil syn Filip Emanuel Buquoy. V roce 1692 položil základní kámen ke kostelu Jména Panny Marie, ale se stavbou bylo započato až roku 1699, dokončena byla roku 1702 a vysvěcena o dva roky později. Uprostřed stojí hlavní oltář, zmenšená napodobenina Berniniho papežského oltáře u sv. Petra v Římě. Oltář je celý vyřezávaný, dílo řezbáře Wauschera z Lince. Nad ním je zavěšen svatostánek v podobě lucerny, který symbolicky drží na čtyřech bohatých girlandách čtyři andělé. V dolní části svatostánku je uložena Nejsvětější Svátost, nad ní v zasklené schránce je malá soška Panny Marie. Sakristie, kůr a kazatelna byly přistavěny později. Mimo kostel stojí zvonice z roku 1939. Původní tři zvony byly v roce 1942 sejmuty a použity na válečné účely. Po válce byl do zvonice zavěšen zvon ze Svaté Hory pocházející z roku 1661. V roce 1974 byly pořízeny další dva zvony. Naproti kostelu stojí bývalý lovecký zámek, který nechal v letech 1709-1710 postavit bratr Emanuela Buquoye hrabě Albert. Štít zámku zdobí jejich erb. Od roku 1714 sloužil zámek jako fara a později také jako škola pro okolní obce. Dnes je zde klášter Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka.

Kuní hora, okres České Budějovice.

Zajímavá technická památka stojí v ulici Na Přístavě. Jde o renesanční vodárnu postavenou z cihel a kamení v roce 1597. Patrně tak pro tento účel  byla upravena jedna z hradebních věží. Nová renesanční vodárna nahradila zřícenou dřevěnou stavbu. Na jižní straně je u vstupu dochovaný pískovcový renesanční portálek.