Rozlehlý areál bývalého hradu Edelštejna, nyní však již skromných zřícenin, se nachází přibližně 3 km jihozápadně od Zlatých Hor. Na volně přístupný hrad z města vede turistické značení. Historie hradu Výstavní hrad Edelštejn byl založen k ochraně zlatých dolů v okolí a především hranice mezi majetky vratislavských biskupů a moravských knížat. Za zakladatele hradu je nejčastěji označován král Přemysl Otakar II. První zmínka o „Ušlechtilém kameni“ pochází z roku 1281, to už minimálně 15 let stál, a při té příležitosti je zmíněn i edelštejnský purkrabí Ota z Linavy. Ten spolu se svým bratrem Oldřichem v období bezvládí po násilném králově skonu plundroval okolí hradu i nedaleko ležící statky vratislavských biskupů. Otakarův nemanželský syn, opavský kníže a lenní pán hradu Mikuláš, předal jako odškodnění hrad Edelštejn do zástavy vratislavskému biskupovi Tomášovi. Na ochranu královských zlatých dolů a i jako protiváhu Edelštejnu pak nechal na protějším svahu vystavět nový hrad Leuchtenštejn. O Edelštejn se poté svedla válka mezi vratislavským biskupem a slezským knížetem Jindřichem, mj. Jindřichovo vojsko roku 1385 dobylo i Edelštejn. Až v roce 1388 došlo mezi nepřáteli ke smíru a Edelštejn se navrátil zpět do rukou opavského knížete. V letech 1339–1361 byl hrad v přímém držení českách králů Jana Lucemburského a Karla IV., poté se navrátil zpět do rukou opavských vévodů. V roce 1440 získal Edelštejn do zástavy opolský kníže Bolek. Hrad nechal v roce 1455 nákladně přestavět, příčinou bylo předchozí poškození hradu požárem. Po Bolkovi zde seděl jeho bratr Mikuláš a roku 1465 se hrad dostává zpět do královských rukou – rukou Jiřího z Poděbrad. Vratislavský biskup Jošt z Rožmberka nechtěl strpět kališnického souseda, roku 1467 Edelštejn dobyl a pobořil. Tím byl hrad odsouzen k zániku, na jeho novou výstavbu by bylo zapotřebí velké sumy peněz, kterou český král nemohl vydat. Počátkem 20. století byla snaha o romantické dostavění zřícenin, jenž však nedošla naplnění. Dispozice hradu Původní rozloha hradu, založeném ve druhé polovině 13. století, není známa. Po přestavbě hradu opolským knížetem Bolkem se výstavný hrad skládal z jádra, předhradí a několika předsunutých opevnění. Hradnímu jádru čelem k příchozímu vévodila okrouhlá věž. Dále se zde nacházely tři paláce a opevnění doplňovaly v rozích dvě bašty. V předhradí, odděleném od jádra příkopem, se nacházela další, blíže neznámá zástavba. Do předhradí se vstupovalo bránou v západní hradbě. Přístupová cesta vedla dvěma branami podél opevněného předpolí hradu a z boku jádra do předhradí, odtud dále do jádra. Na šíjové vyvýšenině nad hradem bylo pak další předsunuté opevnění. Dnes se z mohutného hradu mnoho nedochovalo. Znatelné jsou části hradeb, zdiva bran a paláců a dvou bašt. Tipy na výlet   Ve Zlatých Horách a jejich okolí najdete Městské muzeum, kostel Panny Marie, zříceninu hradu Koberštejn, zříceninu hradu Leuchtenštejn, hornický skanzen - Zlatorudné mlýny, Údolí ztracených štol, zříceninu kaple sv. Anny nebo poutní kostel Panny Marie Pomocné. Po okolí vám poskytne rozhled rozhledna Biskupská kupa. Ubytovat se můžete přímo ve Zlatých Horách.   M.K.

Porubský bludný balvan je patrně druhým největším bludným balvanem u nás. Svoje prvenství však drží ve své délce, která činí 370 m. Byl vyzdvižen v roce 1928 v Porubě z koryta potoka v místech zvaných „V dolech“. Posléze sloužil jako pomník 10. výročí vzniku ČSR. Jeho rozměry jsou 370 x 170 x 120 cm a objem přibližně 4 m3. Dodnes stojí na podstavci při ulici Vřesinská cca 100 m od restaurace Sokolovna. Porubský bludný balvan je stejného materiálu jako ten Kunčický tj. žulového charakteru, popisovaný jako hrubozrnný porfyrický granit, pocházející ze středního Švédska či jižního Finska.

Areál národní kulturní památky zámku Bruntál představuje zámek a přírodně krajinářský zámecký park se sallou terenou, městským opevněním a kamennými plastikami. Původně gotický hrad u městských hradeb z 2. poloviny 15. století byl kolem roku 1580 přestavěn pány z Vrbna v renesanční zámek originálního půdorysu tvaru kruhové výseče. Do dnešní barokní podoby byl zámek upraven v letech 1766-1771, kdy již patřil Řádu německých rytířů. Interiéry zdobené štukami a nástěnnými malbami jsou zařízeny původním převážně barokním mobiliářem. Je zde umístěna zámecká obrazárna a knihovna i knihovna hradu Sovince. Zámek je v majetku Moravskoslezského kraje, spravuje jej Muzeum v Bruntále a je současně  sídlem muzea  se stálými expozicemi a krátkodobými výstavami a kulturně společenskými akcemi. Otevírací doba:  X. -  IV.  úterý – neděle 9:00 – 16:00 V. -  IX. pondělí – neděle 9:00 – 17:00

Ve Františkových lázních je mnoho turistických lákadel. Jsou mezi nimi i dvě rozhledny. Salingburg a také rozhledna Zámeček. Ta je netypická již svou polohou téměř v rovině, ve východním cípu města. Její historie sahá do doby první světové války. Důvodem pro její stavbu bylo poděkování. Poděkování předsedovi okrašlovacího spolku Gustavu Wiedermannovi. Ten se zasloužil o rozkvět lázeňského městečka. Když v únoru 1914 zemřel, rozhodlo se vedení spolku, že na jeho počest pojmenuje nově postavenou restauraci s vyhlídkovou věží. Dostala jméno Dankwarte (Děkovná věž). Objekt byl slavnostně otevřen 16. dubna 1916. V přízemí se nalézala skromná restaurace, jejíž výzdoba upomínala památku bývalého předsedy, pamatováno také bylo na mramorovou desku se jmény všech dárců. Místo bylo hojně navštěvované a díky tomu, že okolí bylo tehdy holé, bylo možné spatřit z vyhlídkového ochozu Cheb, Dyleň či Zelený vrch. Za dobrých klimatických podmínek i Smrčinu, Krušné hory a poutní kostel v Chlumu Svaté Máří. Tuto krás již dnes 12 metrů vysoká rozhledna nabízet nemůže. Přerostly ji okolní stromy a výhled tak znemožnily. Od roku 1999 se o objekt stará soukromník pan Flégl, který objekt opravil ho a otevřel v něm vinárnu.