Jizerské hory jsou nejsevernější české pohoří, které leží mezi Lužickými horami a Krkonošemi, v Libereckém kraji. Jeho podstatná část se nachází v Polsku, kde také leží nejvyšší vrchol celých Jizerských hor, kterým je Wysoka Kopa. Pohoří bylo nazváno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku 1124 m. n.), což je nejvyšší hora české části hor. Řada dalších vrcholů přesahuje 800 m.n.m. (Jizera, Smědava, Bukovec, Špičák). Pohoří bylo kdysi proslulé bohatstvím smrkových i bukových lesů, mohutných žulových skal a zejména rašelinišť. Příroda Jizerských hor uchvacuje návštěvníky svým drsným severským rázem a množstvím překrásných míst s ojedinělými přírodními výtvory. Charakteristickým rysem jsou náhorní plošiny. Chloubou kraje je soustava kamenných a železných rozhleden s fantastickými výhledy do okolí. (Královka, Slovanka, Bramberk, Černá studnice, Petřín a také rozhledna na Smrku). Díky své poloze mají Jizerské hory velmi hustou síť vodních toků. Po hřebenech pohoří probíhá rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Na východě je páteří řeka Jizera, na západě pohoří odvádí vodu Nisa. Je zde taky velké množství umělých vodních ploch – přehrad, které jsou převážně sypané. K největším patří Josefův Důl, Souš a Bedřichovská přehrada. Turisty je velmi vyhledávaná tzv. protržená přehrada ležící na říčce Bílá Desná, jejíž protržení v roce 1916 bylo velkou tragédií. Jizerské hory jsou dnes vyhledávány zejména milovníky aktivně strávené dovolené. Jsou ideální místo pro letní turistiku - a to jak pěší tak i cyklistickou - a zejména pro zimní sporty. Jizerské hory jsou doslova rájem pro běžecké lyžování. Desítky upravených tras, pro než se vžil název Jizerská magistrála jsou každoročně vyhledávány tisíci vyznavačů tohoto sportu. Velmi tradiční a populární je závod na běžkách – Jizerská padesátka. Řada míst, např. Tanvaldský Špičák, nabízí možnosti i vrcholového sjezdového lyžování. Současné hraniční přechody pro pěší přímo v horách umožňují rozšířit letní i zimní návštěvy hor i na polskou stranu. O turisty je při jejich putování po horách výborně postaráno. Občerstvit se mohou v rozličných hospůdkách, mezi nejvyhledávanější patří Smědava, Jizerka, Nová louka, Bedřichov, Královka a Hřebínek. Kolem hor se nacházejí města Liberec, Frýdlant, Nové Město pod Smrkem, Hejnice, Desná, Tanvald a Jablonec nad Nisou. Jizerské hory jsou od r. 1967 chráněnou krajinnou oblastí.

Informační centrum, které sídlí v městské knihovně, zahájilo svou činnost 2.6. 2004. Infocentrum  patří k oficiálním turistickým informačním centrům podle podmínek České centrály cestovního ruchu - CzechTourism. Své služby poskytuje široké veřejnosti, občanům města i turistům. Hlavní činností informačního centra je poskytování informací se zaměřením na mikroregion Podoubraví. Otevírací dobaPO-PA 8,00 -11,00     12,00 - 17,00 hodinV době turistické sezony (červenec, srpen)  i SO 9,00-14,00 hodin 

Radnice - Vrchlabí

Kaple sv. Barbory postavená ve stylu moravského manýrismu stojí asi 3 km severozápadně od Buchlovic. Původní kaple zde zřejmě stála už ve 13. století, prní písemná zmínka o ní je z roku 1412. Během let chátrala a v posledních letech své existence už také nepostačovala kapacitně. V roce 1672 byla postavená nová prostornější kaple v pozdním moravském manýrismu v období mezi renesancí a barokem. Stavba vznikla nákladem tehdejšího majitele panství Hanuše Zikmunda Petřvaldského. Jako autor je uváděn císařský architekt Giovanni Pietro Tencalla, ale také Jan Křtitel Ern. V roce 1896 musela projít náročnou opravou poté co ji 25.6.1896 poškodil úder blesku. Shořely všechny střechy a padající zvon prorazil stropní klenbu nad hlavním oltářem. V roce 1910 byla rozšířena Josefem Schaniakem. Ve zdejší přilehlé poustevně žil ještě počátkem 40. let 20. století poslední poustevník Rudolf Šorm. V interiéru se nachází hlavní oltář z přelomu 17. a 18. století, který sem byl přenesen ze zrušeného velehradského kláštera. Postraní oltáře jsou barokní sv. Zikmunda a sv. Ludmily. Dále pak zlacená barokní kazatelna, obrazy s portréty členů rodiny Berchtoldů a náhrobky. Nejstarší náhrobek je z roku 1580, patří Anně Švíkové z Lukonos. Nejcennějším náhrobe patří Zikmundu II. a Josefíně Berchtoldovým, zdobí jej terakotový reliéf Madony s Ježíškem. Pod kaplí jsou uloženy ostatky majitelů panství Petřvaldů, Berchtoldů a také mniši řádu sv. Františka, kteří se o zdejší kapli starali. Ve spodní části kaple se dochovaly gotické kamenické části z původní kaple. V sousedství kaple měl začátkem 18. století vzniknout klášter trinitářů. Za tímto účelem sem dokonce přicestoval jejich zřízenec. Bohužel zde zakrátko onemocněl a zemřel. Zřejmě možná to bylo příčinou proč nakonec nebyl klášter postaven. Dochovaly se pouze základy objevené při archeologickém průzkumu a zbytky klenutého sklepa v jihozápadní části svahu.V současné době se sem konají poutě dvakrát ročně na svátek Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie.