Jezdecká socha Jana Žižka z Trocnova, husitského vojevůdce, je dílem B. Kafky. Model byl zhotoven již v roce 1941. Odlita však mohla být až pro osvobození Československa od německých okupantů. Stalo se tak rok po té, v roce 1946. Socha je umístěna před Národním památníkem na Vítkově, kam byla osazena v roce 1956. Podle dokumentace UNESCO se jedná o největší bronzovou sochu na světě. Celková výška pomníku, včetně podstavce, je 22 m. Výška plastiky je 9 m. Délka koně je 9,6 m. Celková váha je 16,5 tuny. Pro zajímavost, ruka postavy váží 195 kg, hlava 105 kg a meč 110 kg. Plastika se skládá 39 bronzových dílů, které byly na Vítkov převezeny samostatně a svařeny až zde. Velikost a umístění sochy ji předurčily k tomu, aby se stala jednou z dominant Prahy. Je viditelná z mnoha jejích lokalit. Vrch Vítkova je pro umístění sochy přímo symbolický. Právě tady se odehrála jedna z prvních bitev tohoto vojevůdce v čele husitských vojsk. Porazil zde mnohonásobně silnější vojsko Zikmunda.

Na severozápadním okraji historického centra se nad řekou Otavou klene starobylý gotický most postavený v roce 1270. Most o délce 111 m a šířce 4,5 m má šest oblouků půlkruhových a jeden mladší segmentový. Most měl dříve dvě mostní věže, jedna se zřítila při povodni v roce 1768, druhá byla zbořena roku 1825. Pilíře jsou z velmi pečlivě tesaných kvádrů spojených k sobě železy, založených na dřevěných roštech a některé přímo do upravená skály. To podněcuje myšlenku, že při stavbě mostu zřejmě bylo dočasně odkloněno řečiště řeky. Na kvádrech bylo nalezeno na 20 kamenických značek. Výzdoba na mostě je částečně původní a částečně mladší barokní. Most dnes slouží pouze pro pěší, automobilová doprava je na něm vyloučena.

Zahrada Kinského (Kinského zahrada).

Barokní poutní areál Kostelní Vydří se nachází zhruba 3 km severně od Dačic. V roce 1694 koupil zdejší panství Gerhard Jindřich Butz z Rolsbergů. V té době se vyprávělo, že na kopci nad vsí se občas objevuje pozoruhodná záře. Na radu Felixe Karla Slavaty vystavěl roku 1709 baron Butz na místě Božích muk kapli a umístil do ní obraz Panny Marie Karmelské. Od té doby sem začínají přicházet poutníci. Po 30 letech přestavuje kapli zakladatelův synovec Matěj Jindřich Butz. V druhé polovině 18. století se střídají majitelé panství. I nový majitelé o toto místo pečují a tak v letech 1787-1789 zde vzniká barokní poutní areál. Postupně byla vystavěna budova kláštera, loď kostela, ambity, ohradní zeď se třemi branami. Původní kapli dnes tvoří presbytář kostela. Za éry socialismu poutní areál chátrá. Po nucené odmlce se sem v roce 1990 karmelitáni vracejí a vrací tomuto místu opět jeho původní obraz a vystavěna byla nová budova kláštera. Interiér kostela je přizpůsoben řádu karmelitánů. Strop byl vymalován obrazy s mariánskou a karmelitánskou tématikou. Ze staršího vybavení pochází křtitelnice, kazatelna a boční oltáře sv. Kříže a sv. Jana Nepomuckého. V areálu funguje karmalitánské knihkupectví, které prodává nejen církevní literaturu, ale běžnou beletrii, průvodce a hlavně klášterní bio produkty jako bylinné sirupy, zavařeniny, víno, pivo apod.