Kaple Panny Marie ve Slavíčkově ulici je pseudorománská stavba s půlkruhovou apsidou, vystavěná roku 1910 podle projektu R. Němce. Hlavní oltář pochází od Čeňka Vosmíka.

Vystupujeme na prostranství památníku. Míjíme široké mísy na podstavcích po obou stranách, ve kterých při slavnostních příležitostech hoří ohně. Před námi se tyčí mohutná bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova. Socha má oslavovat proslulé Žižkovo vítězství nad křižáky v roce 1420. Jak to ale tenkrát bylo. Začneme 1.3. roku 1420 kdy papež Martin V. vyhlásil proti kacířským Čechům, kteří se nechtěli vzdát myšlenek Jana Husa, křížovou výpravu. Do jejího čela se ochotně postavil Zikmund Lucemburský, legitimní ale Čechy odmítaný dědic trůnu. Cíl byl jasný, ovládnout Prahu. Té přispěchaly na pomoc husité z východních Čech, Žatce, Loun a Slaného. Během května a června vyrostlo u Prahy stanové město, v němž čekalo na rozhodující střetnutí 80.000 křižáků. Husité měli k dispozici 15.000 bojovníků, pro něž vybral Žižka místo tady na hoře Vítkov. V neděli 14.7.1420 kolem čtvrté odpoledne vše začalo. Křižáci se zvedli z ležení na levém břehu řeky. Jeden houfec za druhým se pustili přes brod aby zaútočili na Vítkov. Po jeho dobytí měl být zahájen útok z Vyšehradu na Nové Město a po Karlově mostě na Staré Město. K rozhodujícímu střetnutí došlo na Špitálském poli kde je dnes čtvrť Karlín. Odtud křižáci po nedlouhé bitvě doslova prchali. Na 16.000 mužů se chtělo spasit útěkem přes řeku a stovky jich přitom utonulo. Císař Zikmund se dal potom 28.7. na Pražském hradě korunovat, ale hned poté vzal nohy na ramena i on. Za jezdeckou budovou stojí monumentální budova Památníku národního osvobození, vybudovaná v letech 1927-32. Tvrdým oříškem stavby byla doprava materiálu, která se nakonec uskutečňovala po železnici a pro dopravu písku byla instalována lanovka z Husovy třídy. Pak také různorodost terénu a při kopání základů byla objevena síť podzemních chodeb a vyzděných sklepů, pozůstatek viničné minulosti Vítkova. Základním konstrukčním prvkem této neobvyklé stavby je pilířová betonová soustava obložená žulovými kvádry. Spodní část byla projektována jako pohřebiště, horní, slavnostní síň měla sloužit pietním aktům a státním pohřbům. Stěny interiéru byly obloženy mramorem, fasáda, venkovní schodiště a dlažba jsou ze žulových desek a kvádrů. Budova je 142 m dlouhá, téměř 28 m široká a dosahuje výšky 31,5 m. Jakmile byla hrubá stavba na sklonku roku 1933 dokončena, byla vypsána soutěž na její uměleckou výzdobu. Realizace byla nakonec svěřena sochaři Karlu Pokornému, jehož čtyři reliéfy symbolizují Útok, Obranu, Umírání a Oběť. Bronzové svícny a reliéfní výplně ve dveřích jsou dílem Jaroslava Horejce. Za okupace německým vojskem bylo sice povoleno že památník může svému účelu dál sloužit pod podmínkou že bude odstraněna výzdoba, která uráží němce. To byl pro naše lidi signál, aby se pokusili umělecká díla zachránit a díky statečnosti českých občanů se to podařilo. V listopadu 1942 obsadili památník okupanti. S příslovečnou pečlivostí začali sepisovat bronzový materiál, který měl být zabaven pro válečné účely, jako tisíce a tisíce zvonů z věží českých a moravských kostelů. Koncem války sem nacisti přemístili výstrojní sklady. Dne 14.7.1950 byl odhalen bronzový jezdecký pomník Jana Žižky a novináři zdůrazňovali, že jen samostatný palcát tohoto vůdce váží přes půl metráku. Toto monumentální dílo, výsledek 11 letého úsilí prof. Bohumila Kafky, je 9 metrů vysoké, kůň měří na délku necelých 10 metrů a socha sestavená z 39 bronzových dílů, svařovaných na místě váží 16,5 tuny. Z dalších částí můžeme vyjmenovat kompletní nohy jezdce 398 kg; ruka 195 kg; hlava 105 kg; meč 110 kg; palcát 52 kg; ocas koně 400 kg atd. Z údajů UNESCO vyplývá, že jde o největší bronzovou sochu na světě. Komunistický režim využil památník jako pohřebiště byzantského stylu pro zasloužilé straníky. Když 14.3.1953 Klement Gottwald zemřel vezli ho po Praze jako sněhurku v rakvi se skleněným víkem, potom ho balzamovali, a protože Sovětský svaz byl náš vzor, muselm být Gottwald jako Lenin uložen do mauzolea a jeho tělesné ostatky byly nesmírně nákladným způsobem léta udržovány ve stavu umožňujícím veřejnou prohlídku. Přesto se však tělo rozkládalo nadále a později musel být zpopelněn a byla tu uložena pouze urna. Po listopadu 1989 byla urna spolu s urnou jeho manželky Marty převzata pracovníky ÚV KSČM a odvezena. Památkou na roky komunistické totality zůstaly dvě bronzové plastiky venku za památníkem a drobná výzdoba. Dnes stále zatím čeká památník na svoje smysluplnější využití.

Podle pověsti spadl roku 1555 pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský na útěku před lupičy do štoly stříbrného dolu na svahu Křemešníku. V úzkosti a modlitbě přislíbil, že bude-li zachráněn, postaví na vrchu kapli. Z této doby opravdu pochází nejstarší kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Křemešníku, údajně postavená ze dřeva. V presybtáři dnešního kostela se však zachoval kamenný portál s pozdně gotických ostěním. V letech 1651-1652 byla kaple přestavěna v raně batokní podobě. Až v letech 1710-1720 je poutní kostel Nejsvětější Trojice postaven v podobě, která v podstatě přetrvává dodnes. V roce 1734 byly kolem kostela postaveny ambity a roku 1750 byl kostel upravován naposledy. V ambitech kolem kostela jsou umístěny dvě nárožní kaple a navazuje na ně bývalá škola a fara. Z podnětu českobudějovického biskupa Dr. Šimona Bárty byla 17.12.1935 ustavena Matice křemešnická. Hlavním posláním byla péče o duchovní úroveň poutního místa. K tomuto účelu byl zřízen nový exerciční dům z bývalé školy. Počet poutníků vzrůstal, velmi vysoký byl po celé 19. století, ale vrcholu dosáhl při epidemii cholery v Čechách. Rozšířená pověst o ochranných účincích křemešnické vody právě proti choleře sem přivedla několik desítek tisíc lidí ročně. Na průčelí poutního kostela Nejsvětější Trojice je nad hlavním vchodem umístěn kamenný reliéf Korunování Panny Marie z druhé poloviny 16. století. Uvnitř se nachází trojboký oltář z roku 1752 symbolizující tajemství Nejsvětější Trojice, uprostřed oltáře se nachází reliéf Korunování Panny Marie, na třech nárožích sochy andělů. Vlevo od oltáře je kazatelna z roku 1750. Vitrážové okno daroval poutnímu kostelu pelhřimovský rodák, arciděkan smíchovský, prelát Jan Pauly. Motiv Zvěstování Panny Marie vymaloval na skle v roce 1936 J. Veselý. Kousek od kostela se nachází zajímavá stavba podobající se malému zámečku. Jde o větrný zámek postavený v roce 1930, podle návrhu arch. Kamila Hilberta pro akademického sochaře Josefa Šejnosty, rodáka z nedalekého Těšenova. Plánoval zde zřízení muzea všech svých medailérských prací. Stavba však zůstala do dnešních dnů nedokončena. Můžeme však obdivovat cimbuří se sedmi havrany, úsměv vyvolává kamenný patník s kloboukem, tzv. křemešnické nemehlo, které tajně jako žert, nechal zhotovit mistrův osobní přítel, pelhřimovský poeta K.B.Tomášek. Od větrného zámku až ke kapličce s pramenem (při červené turistické značce) vede křížová cesta zakončení Božím hrobem. Původní křížová cesta byla postavena podél staré pěšiny roku 1689. V roce 1947 byly zchátralé cihlové kapličky nahrazeny žulovými. Jsou dílem Ant. Theina, který byl inspirován původními návrhy sochaře Františka Bílka. Obrazy v kapličkách jsou od pelhřimovského umělce R. Ondráčka. Křížová cesta má 14 zastavení a jeho posledním zastavením je Boží hrob, který se nachází již nedaleko „větrného zámku“. V umělé jeskyni, jež je přistavěna ke skále, se nachází Jěžíšovo tělo od Antonína Bílka. Barokní kaplička pod kostelem byla postavena asi roku 1689 nad „zázračným“ pramenem. Má půlkruhový portál a trojúhelníkový štít s reliéfem „Křest Páně v Jordánu“ od Františka Bílka. V roce 1896 byla kaplička opravena a doplněna o sochy sv. Josefa a sv. Anny. Studánka se „zázračnou“ vodou se nachází pod kamenným oltářem uvnitř kapličky. Zázračný pramen je pradávnou, nepochybnou příčinou vzniku poutního místa. První písemné zmínky o pramenu jsou z let 1763 a 1782. Pramen vyvěrá periodicky obvykle okolo Vánoc a přestává téci v létě (červen, červenec), někdy se objevuje i na podzim. Nikdy nezamrzá a je zřejmě spojen s prmanem na protější straně kopce studánka „U Buku“. Pověst o léčivých účincích zesílila za třicetileté války. V dobách epidemie cholery uprostřed 19. století, sem pro vody přicházely desetitisíce lidí. Uvádí se, že se voda vozila v povozech do Hradce králové, Kutné Hory i mnohem vzdálenějších míst. Chemickou analýzou se zjistilo, že voda je velmi čistá, chudá na minerály, slabě radioaktivní a obsahuje nepatrné množství stříbra. Tím se vysvětluje, že uchovávána v lahvích se dlouhou dobu nekazí. Za kaplí se nachází poustevna. Během rekonstrukce studánky v roce 2000 narazil kamenický mistr Miroslav Heřmánek na podzemní prostor vzadu za kapličkou zasypaný zeminou a kamením. Když ručně odstranil kameny ze zborcené klenby pod nánosy hlíny, objevil se před ním půdorys objektu dávno zapomenuté poustevny v opuštěné hornické štole. V tomto unikátním objektu, ve kterém přebývalo několik poustevníků ještě v 18. století, mimo jiné i poustevník Jiří Mrňávek, jehož ostatky jsou uloženy v kapli mrtvých nedaleko kostela Nejsvětější Trojice.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 225,53 ha a rozkládá se na území katastrů Horní Počernice, Klánovice a újezd nad Lesy. Lesní masív s dominancí dubu v podmáčených místech přechází v olšiny. Vyskytuje se zde bika ladní, orsej, dymnivka, bezkolenec rákosový, vrba obyčejná a další druhy rostlin.