Farní kostel sv. Michala se nachází na Žerotínově náměstí, nejvyšším skalnatém místě vnitřní části města Olomouce a je tak jednou z výrazných dominant města. Barokní chrám sv. Michala vznikl přestavbou původního raně gotického kostela ze 13. století, který byl součástí zdejšího dominikánského konventu.  Z původní gotické stavby se dochovalo obvodové zdivo a klenba v závěru presbytáře. Do současné raně barokní podoby byl kostel přestavěn v letech 1673–1686 podle projektu císařského architekta a inženýra Giovanniho Pietra Tencally, jehož činnost na Moravě byla rozsáhlejší (přestavba zámku v Kroměříži, poutní kostel sv. Anny v Staré Vodě, aj.).  Jednolodní sálová stavba s postranními kaplemi má bohatou sochařskou a malířskou výzdobu. Průčelí kostela zdobí sochy Salvátora a Panny Marie Immaculaty od Ondřeje Zahnera z 30. let 18. století. Štukovou výzdobu interiéru navrhl Baltazar Fontana. Varhany pocházejí z roku 1706 z dílny brněnského varhanáře Davida Siebera a jsou ozdobeny řezbářskými pracemi Augustina Thomasbergera. Původně byly umístěny v kostele na Klášterním Hradisku, ale po zrušení tamního kláštera byly zakoupeny roku 1793 pro kostel sv. Michaela. K budově kostela přiléhá gotický ambit zaklenutý křížovou klenbou a gotická kaple sv. Alexeje.

Pomník oběrem I. světové války.

Zříceninu hradu Kožlí najdeme na strmém zalesněném ostrohu nad soutokem Tisemského a Janovického potoka, západně od Konopiště na Benešovsku. Pohnutá historie hradu Kožlí bylo stejně jako mnoho dalších posázavských hradů poprvé zmíněno roku 1318 v predikátu. Jako první majitel se uvádí Ctibor z Kožlí. V majetku rodu svých zakladatelů zůstal až do počátku 15. století a mnohdy jeho majitelé podnikali z Kožlí loupeživé výpravy a okrádali zejména kupce na okolních cestách. Počátkem 15. stol. patřil hrad Petrovi z Pětichvost, který za bojů panské jednoty s králem Václavem IV. zachoval věrnost králi. V roce 1414 se pak majitelem stal Beneš Libún z Dubé. Z rukou jeho syna se za nejasných událostí dostal do držení bohatého Zdeňka Konopišťského ze Šternberka.  Psal se rok 1461. Kožlí se tak stalo součástí Konopiště a společně s ním i členem koalice proti Jiřímu z Poděbrad. Vojska krále roku 1468 obléhala a dobyla Konopiště a spolu s ním i Kožlí. Hrad se připomíná ještě r. 1495, r. 1500 byl již pustý a v průběhu 16. stol. se jeho zkáza dovršila. Hrad nebo už zámek? Hrad byl vystavěn na strmé ostrožně. Proto předhradí neleželo před hradem ale za ním. Informace o vzhledu hradu jsou kusé a nepříliš podrobné. Jádro hradu mělo pravidelný, obdélný obrys na obou koncích zajištěný mohutnými příkopy. Po celém obvodu obíhal parkán, který se nejlépe dochoval na JV straně. Do jádra hradu se vstupovalo čtverhrannou branou. Obdélníkové nádvoří bylo na delších stranách chráněno vysokými hradebními zdmi, na kratších stranách uzavřeno dvěma paláci. Naprostá většina vnitřní zástavby jádra je dnes patrna ve formě výrazných reliéfních reliktů. Hrad Kožlí je tak typickým příkladem hradu dvoupalácové dispozice. Neměl hlavní věž, protože byl vystavěn v klidné době lucemburské. Dvoupalácové hrady se tak staly jakýmsi přechodníkem mezi hradem a zámkem. Ubytovat se můžete například v nedalekém Benešově, kde za návštěvu stojí například Muzeum Podblanicka nebo Muzeum umění a designu.

Jako třetí rozhledna v mikroregionu byla postavena rozhledna Borůvka stojící nedaleko obce Hluboká asi 5 km východně od Skutče. Rozhledna zpřístupněná 4.6.2005 měří 18,5 m a krytá vyhlídková plošina se nachází ve výšce 15 m. Rozhledna má originální konstrukci, která patří mezi nejzajímavější v širokém okolí a opět v kombinaci dřeva a kovu. Rozhledna je přístupná od dubna do října.