Dnešní barokní prostá stavba kostela sv. Bartoloměje stojící na okraji Semanína pochází z konce 17. století. První zmínka o zdejším kostele je však již z roku 1350. Jako farní sloužil až do roku 1857. Stavba je obdélného půdorysu s pravoúhlým kněžištěm. Kněžiště je klenuté, loď plochostropá.

Dřevěný kostelík sv. Jana Nepomuckého se nachází na kraji místní časti Klepáčov, patřící obci Sobotín. Kostelík postaven v roce 1783 jako soukromá kaple místního rychtáře. Po druhé světové válce se stavba dostala do velmi vážného stavebního stavu, zachránila ji až generální rekonstrukce na počátku 90. let 20. století. Jednolodní stavba stojí na kamenné podezdívce. Prostor uvnitř je přepažen příčkou, která odděluje prostor kaple od předsíně. Z ní je pak vstup do sakristie a schody vedoucí na kruchtu. Ta přesahuje i do prostoru kaple a vyplňuje téměř polovinu půdorysu stavby. Střechu kryje štípaný šindel. Stavba je v soukromých rukou. Parkování je možné krátkodobé nedaleko kaple.

Dřevěný kostelík pocházející z konce 17. století nebyl postaven zde v Kunčicích, ale v podkarpatské obci Hliňanka. Z této obce jej zakoupil pane Šebela ředitel Báňské a hutní společnosti v Ostravě. Údejně za něj zaplatil zhruba 24.000 Kč, ale šlo spíše o účat za dopravu rozloženého kostelíka. Tady v Kunčicích byl opět složen, drobně opraven a zprovozněn kolem roku 1931. Jako první obřad se zde konala svatba Šebelovy dcery s hrabětem Larischem. V 80. letech 20. století prošel kostelík náročnou opravou, při které byl navíc zvednut a opatřen podezdívkou. Dřevěný kostelík s krytým ochozem má tři nejstejně velké věže, které označují tři původně oddělené části. Původní kněžiště dnes slouží jako sakristie, loď má téměř čtvercový půdorys s pyramidální dřevěnou klenbou. Naproti kruchtě se nachází bohatě vyřezávaný ikonostas.

Strahovská zahrada se rozkládá jihovýchodně od Strahovského kláštera. Sahá až k petřínským schodům, kde je porostlá hustou vegetací. Původně zde byly vinice, pěstovala se zde zelenina a také léčivé rostliny. Koncem 16. století se zahrada přizpůsobovala okolní zástavbě. Koncem 17. století byla barokně upravena její východní část zvaná Konventní zahrada. Byla navázána na salu terrenu a vyhlídkovou terasu s letohrádkem z roku 1661. Část zahrady východně od budov strahovského areálu se nazývala Opatská zahrada.