Starobylé městečko Slavonice, patří sice historicky do jihozápadního cípu Moravy, ale od správní reformy z roku 1960 náleží do Jihočeského kraje a okresu Jindřichův Hradec. Ve Slavonicích, kterému se pro jeho dochované renesanční centrum někdy říká „malá Telč“, žije necelých 3 tis. obyvatel. Leží na hranici s Rakouskem, v krásné krajině, plné rybníků a hlubokých lesů, nazývané Česká Kanada. Osada byla poprvé připomínána již ve 12. století při obchodní cestě do Vídně. Původní trhová ves se díky kolonizaci německých obyvatel postupně vyvinula v opevněné město a byla majetkem pánů z Hradce. Příjmy města pramenily zejména z jeho polohy, při vozové cestě z Prahy do Vídně. Také jsou v souvislosti sokolím Slavonic zmiňovány stříbrné a zlaté doly. Díky tomu zaznamenaly Slavonice na přelomu středověku a novověku velký rozkvět. Městečko bylo opevněno, přibyla nová tržiště vně opevnění a vytvořila se dvě náměstí, která byla obklopena měšťanskými domy. Od 17.stoeltí začal pozvolný úpadek. Třicetiletá válka, mor, požáry a omezení městských výsad mělo za následek zchudnutí města, jeho vylidňování a s tím spojený pokles významu. Slavonie se ocitly mimo hlavní cesty a tak zůstaly v podstatě ve stavu, v jakém jej zanechali renesanční architekti. Ovšem právě díky tomu jsou dnes velmi vyhledávaným cílem turistů. Na začátku 20. století se město dočkalo železnice a byly bořeny již nepotřebné hradby. Jádro Slavonic tvoří dvě náměstí, Horní a Dolní, oddělená trojlodní bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Náměstí jsou lemována řadami pozdně gotických a renesančních domů, pocházejících z doby kolem poloviny 16. století se sklípkovými klenbami a bohatými sgrafity, které patří k nejcennějším v Českých zemích. Z masivního opevnění města se do současnosti dochovaly severní a východní části parkánové zdi s pěti baštami. V dobrém stavu jsou také dvě zbylé brány, Dačická a Jemnická, pojmenované podle blízkých měst, ke kterým byly obráceny. Východně od centra města byl na Špitálském předměstí vystavěn kostel svatého Jana Křtitele, založený při městském špitále. Pod historickým jádrem, které je městskou památkovou rezervací, je zpřístupněna část rozsáhlého odvodňovacího systému chodeb, které druhotně sloužily jako obranná a záchranná komunikace. V jednom z měšťanských domů je městské muzeum s expozicí věnovanou památkám města a archeologickým nálezům z okolí.

Další z mnoha věží, které vznikly díky mobilním operátorům, najdeme v okrese Tachov, v okolí Bernartic. Perličkou je, že tato rozhledna nese zařízení všech tří mobilních operátorů, i když na počátku stavby byla společnost Eurotel.  Věž stojí na kótě zvané V Březinkách (576 m), ale ne na nejvyšším místě. Stavba byla zahájena v roce 2001 a na podzim 2002 proběhla kolaudace. První návštěvníci stoupali po jejích 178 točitých schodech 3. května 2003. Celková výška věže činí 48,5 metrů, vyhlídka je ve výšce 33,5 metrů a spatříme z ní přilehlou část Šumavy a Českého lesa. Další zajímavostí je, že identické stavby stojí na Kozlovském kopci u České Třebové, či na Tobiášově vrchu u Jesenice. Věž je během turistické sezóny volně přístupná.

Socha Edvarda Beneše, druhého Československého prezidenta, byla na Loretánské náměstí umístěna v roce 2005. Byl to právě on, kdo po skončení druhé světové války realizoval v podmínkách Československa závěry vítězných mocností dohodnutých na společných konferencích. Jednou z nich byl odsun sudetských Němců, kteří pomohli Hitlerovi rozbít Československo. Následoval odsun desetitisíců Čechů z území Sudet. Až na Čestné výjimky se také aktivně podíleli na okupaci Československa. I na brutalitách, kteří zde Němci na obyvatelstvu páchali. Při jejich odsunu docházelo ze strany českého obyvatelstva k činům neslučitelným s mezinárodním právem. Cca 15 000 – 25 000 Sudetských Němců tak zahynulo. Česká strana se za tento čin omluvila. Během německé okupace zahynulo cca 300 000 Obyvatel Československa. Jeho území také bylo rabováno a jeho produkce směřovala ve prospěch nacistického Německa. I přes objektivní historická fakta do dnes v Německu existují hlasy, které si neuvědomují, kdo rozpoutal druhou světovou válku, zastírají fakta o desítkách miliónech mrtvých, o koncentračních táborech apod.Autorem sochy je Karel Dvořák. Vytvořil jí v letech 1947 – 1948.

Území bylo státní přírodní rezervací vyhlášeno v roce 1951. Má rozlohu 15,68 ha a rozkládá se na území katastru Satalice. Ve smíšeném listnatém lese převažují duby. Zachovalo se zde také přirozené bylinné patro s dymnivkami, jaterníky, či orsejemi. Fauna je mimo jiné zastoupena nosorožíkem kapucínkem, tesaříky a roháči, jejichž larvy mají příznivé životní prostředí ve starých dubech.