Renesanční zámek v Dolních Beřkovicích leží na levém břehu Labe, 6 km severozápadně od Mělníka.    Historie zámku  Písemné prameny hovoří o panském sídle v Beřkovicích poprvé ve 2. polovině 15. století. Tehdy to byla tvrz, kterou si nechal vystavět Radslav II. Beřkovský ze Šebířova. Beřkovští ze Šebířova drželi Beřkovice až do r. 1597, kdy je Mikuláš Beřkovský prodal míšeňskému rytíři Zikmundovi Vilémovi z Blevic a z Nosovic. Ten si Beřkovice zvolil jako své hlavní sídlo. Beřkovická tvrz ovšem neodpovídala jeho potřebám, a proto dal na místě tvrze v l. 1606-1614 vybudovat renesanční zámek. Blevicům byly Beřkovice za účast na stavovském povstání zkonfiskovány. Poté se majiteli Beřkovic, podobně jako dalších mělnických statků, stali Lobkovicové. Konkrétně roku 1627 koupila Beřkovice i se zámkem Polyxena Pernštejnská z Lobkovic. Tato skutečnost ovšem nezměnila nic na tom, že hlavním sídelním zámkem Lobkoviců zůstala Roudnice nad Labem. Zámek v Beřkovicích tak procházel jen drobnější údržbou. Majoritní pán roudnických statků Ferdinand Josef Lobkovic předal, tehdy již Dolní Beřkovice, svému mladšímu bratru Josefovi z Lobkovic, který založil novou větev lobkovického rodu, zvanou dolnobeřkovickou, a ze zámku vytvořil rezidenční sídlo. Z tohoto důvodu zahájil r. 1853 velkou přestavbu zámku vedenou architekty Stachem a Ferstlem. Zámek byl doplněn o tehdy módní neogotické a neorenesanční detaily. V majetku Lobkoviců zůstal zámek až do r. 1948. Po tomto roce připadl zámek státu a až do pol. 60. let v něm byla umístěna místní škola. Poté byl zámek pečlivě renovován a svou podobou se přiblížil pozdně renesančnímu vzhledu, který měl na poč. 17. stol. Poté sloužil zámek jako byty a sklady. V 90. letech 20. stol. byl v rámci restitucí vrácen původním majitelům, Lobkovicům, kteří zahájili další rekonstrukci zámku. Zámek dnes Čtyři uzavřená křídla zámku, jež tvoří téměř pravidelný čtverec, z něhož v rozích vystupují šestihranné věže, byla značně poškozena při povodních roku 2002. V současnosti dochází k postupné obnově zámku a je přístupný příležitostně. Pokud se rozhodnete navštívit město Mělník, vyší pozornosti jistě neunikne nad řekou se tyčící zámek Mělník a vynechat nesmíte ani pod ním umístěnou kostnici. Za pozornost také stojí historická zdymadla. Historii vinařské tradice si můžete prohlédnout v Regionálním muzeu Mělník. V okolí můžete navštívit i vrcholně barokní zámek Liběchov. Výběr z ubytování najdete právě v Mělníce.

Původně zřejmě provizorní dřevěné opevnění bylo v letech 1343-1364 nahrazena dodnes zčásti dochovaným kamenným opevněním z červeného permokarbonského pískovce, například z lomu při Tismicích. Za třicetileté války bylo opevnění poškozeno a po roce 1656 opraveno. Se vzrůstající zástavbou pak bylo postupně ubouráváno. Do města se vstupovalo třemi branami a jednou fortnou. Do dnešní doby se dochovaly pásy opevnění na západní, jižní a východní straně i s několika baštami. Nejlépe dochované je jihovýchodní cíp při Šafaříkově ulice. Kromě toho se dochovala část Kouřimské brány.

Plavební komora Smíchov leží při levém břehu Vltavy mezi Janáčkovým nábřežím a Dětským ostrovem. Byla vybudována v letech 1911 – 1922. Umožňuje plavbu ze zdrže Štítkovského jezu do zdrže Hornomlýnského jezu. Zařízení tvoří dvě plavební komory za sebou. První je dlouhá 98 m, druhá 72 m. Jsou široké 11,16 m a vysoké 7,1 m. Horní plavební kanál je dlouhý 298,15 m. Druhý plavební kanál, který vede podél Kampy a z nějž je napájen i vodní náhon Čertovka, je dlouhý 419,33 m a široký 15 – 22 m.

Propast Macocha je nejznámější propastí Moravského krasu a součástí jeskynního systému Punkevní jeskyně. Propast leží uvnitř národní přírodní rezervace Vývěry Punkvy v CHKO Moravský kras, 6 km směrem na východ od města Blansko. Samotná propast vznikla s největší pravděpodobností prolomením zesláblé klenby obrovského podzemního dómu, protékaného ponornou říčkou Punkvou. Rozloha propasti je zhruba 174 x 76 m, hloubka je 138,5 m k hladině Dolního jezírka. Pod hladinou Dolního jezírka se skrývají další podzemní prostory, prozatím prozkoumané do celkové hloubky propasti 187 m.. Mohutné rozměry propasti umožňují denní osvětlení celé prostory a proto se v krasové klasifikaci řadí k propastem typu "light hole". Ponorná říčka Punkva, která protéká dnem propasti, vzniká soutokem celé řady ponorných vodotečí, nejznámější jsou Sloupský potok a Bílá voda. Bohatá je historie výzkumů propasti. První písemná zmínka o sestupu člověka do Macochy pochází z roku 1723, kdy se do propasti nechal spustit mnich minoritského kláštera v Brně Lazarus Schoper. Po něm, až do konce 19.století, se uskutečnilo celkem asi 12 písemně dochovaných sestupů, jejichž charakter postupem doby nabýval podobu odborných expedic. Jejich vyvrcholením byl objev a zpřístupnění suché části Punkevních jeskyň (1909-1914) a následně Macošských vodních dómů (1920-1933). Do propasti je možné nahlédnout ze dvou můstků - horního od hotelu Macocha a od dolního. K propasti je možný přístup kabinovou lanovkou od vchodu Punkevních jeskyní nebo po silnici od Ostrova u Macochy.