Přímo v moravském městě Olomouc, konkrétně v jeho části, nalezneme jednu z nejúžasnějších kulturních památek Moravy, nazývanou Klášterní Hradisko či Hradiště, které je díky svému architektonickému řešení nazýváno Moravský Escorial. Jeho historie začíná již v 11. století, konkrétně roku 1078, kdy k poctě sv. Štěpána nechal moravský kníže Ota I. Sličný společně se svou manželkou Eufemií postavit na místě kde za několik desítek let vznikne město Olomouc klášter, který věnuje řádu benediktýnů. Jejich mise na tomto místě však končí již za necelých 100 let, kdy v roce 1150 benediktýni odcházejí, aby je v roce příštím vystřídal dynamicky se rozvíjející řád premonstrátů. To se však již blížilo první zpustošení kláštera, kterých v jeho dějinách bylo poměrně dost. V roce 1161 neodolaly hradby náporu vojsk Soběslavových, přesně o 80 let později pak Hradisko padlo pod tlakem postupujících tatarských armád. Po poměrně stabilních letech se na klášter snesly další pohromy v období husitských válek, kdy byl s výjimkou kostela sv. Štěpána dvakrát pobořen. Pomoci se mu dostalo za vlády Jiřího z Poděbrad, který na jeho obnovu výrazně finančně přispěl. Ovšem právě podpora prvního husitského krále se stala klášteru již poněkolikáté osudná, když byl po hrdinném boji vydat Jiříkovu rivalovy Matyáši Korvínovi. Ten se souhlasem papeže nechal objekt znovu rozbořit a tak k opětné opravě došlo až roku 1498. Od té doby přichází období klidu, které končí až za třicetileté války, kdy v Olomouci drancovali Švédové a z poničeného kláštera si odvážejí mnoho cenných věcí, především z klášterní knihovny. A tak 8. 5. 1659 dochází k celkové barokní přestavbě, které padly za oběť všechny předchozí stavby s výjimkou konventního kostela. Tato přestavba proběhla v několika fázích a skončila v roce1738. Klíčovou rolí při ní hrál dvorní císařský architekt italského původu Giovanni Pietro Tencalla. Období výstavby celého barokního komplexu až do zrušení kláštera v roce 1784 dekretem Josefa II. lze označit za období největší prosperity.Na šest let byl celý areál přeměněn na moravský generální seminář, kde přednášel v letech 1787-90 i Josef Dobrovský. Změna účelu používání celého komplexu z roku 1790, kdy se ho začne využívat jako vojenské skladiště, jako by předznamenala budoucí vývoj. Došlo ke zrušení konventního kostela a vnitřních kaplí, snížila se péče o areál obecně a to se na jeho stavu velmi podepsalo. Vrcholem pak bylo zřízení zajateckého tábora francouzských vojáků v roce 1800. O dva roky později pak došlo přesunu vojenské nemocnice do prostor komplexu a jako sídlo vojenské nemocnice zůstává Hradisko dodnes. Díky rozsáhle rekonstrukci z devadesátých let minulého století je Hradisko pozoruhodnou památkou a návštěvník si může objednat cca hodinovou prohlídku, při které prochází např.: Knihovnou, Tereziánským pokojem, kostelem sv. Štěpána či Andělskými schody.

Jeden ze dvou železničních přejezdů přes Nádražní ulici, severní, který umožňuje spojení mezi Smíchovským nádražím a Železničním mostem přes Vltavu.

Na náměstí Svobody se nachází barokní chrám sv. Máří Magdalény. Dnešní stavba byla vybudována v letech 1732-1736 na místě staršího gotického kostela, který spravoval řád křížovníků s červenou hvězdou. Stavbu ve stylu vrcholného baroka byla postavena podle plánů K.I.Dientzenhofera. V roce 1759 byl kostel poškozen požárem, zejména obě jeho věže. V interiéru najdeme dvě gotické Madony, ústřední oltářní obraz od E. Dollhopfa, postranní oltář s obrazem Máří Magdalény od Josefa Kramolína a barokní oltářní plastiky. Pod kostelem se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory, kam byly přemístěny pozůstatky ze zrušeného hřbitova. Původně se zamýšlelo vybudování kostnice, k tomu však zatím nedošlo. Přístup do těchto prostor zajišťuje informační centrum.

Přírodní památka se nachází na kraji obce Černolice zhruba 6 km severovýchodním směrem od Mníšku pod Brdy. Jde o skalní zdi budované prvohorními usazeninami. Jedná se o řevnické křemence ordovického stáří, které se ukládaly v prostředí mělkého prvohorního moře a obsahují tzv. ichnofosilie – stopy po pohybu organismů po dně nebo zbytky chodbiček po jejich vrtání v sedimentu. Dále se zde vyskytují úlomkovité zbytky trilobitů, ramenonožců a konulárií. Skála tvořená křemencem více odolává zvětrávání než horniny v okolí. Tomuto jevu se říká selektivní eroze. Skalní stěna je rozčleněna příčnými tektonickými liniemi do tří větších a několika menších segmentů. Z některých partií Černolických skal je dobrý výhled do okolí zejména pak východním a jižním směrem.