Romanticky přestavěný hrad Bouzov se týčí na zalesněném ostrohu nad stejnojmennou obcí nedaleko města Litovel na střední Moravě. Zachovalá středověká podoba pochází z romantické přestavby z přelomu 19. a 20. století. Bouzov byl vystavěn jako gotický hrad na počátku 14. století pány z Bouzova. Historie Bouzova Hrad měl souzeno, aby se na něm často měnili majitelé. V jeho držení se vystřídala celá řada českých a moravských rodů. Delší dobu Bouzov vlastnili pánové z Kunštátu, kteří jej vlastnili od roku 1396. V jejich rukou zůstal až do konce 15. století. Je tedy velmi pravděpodobné, že na hradě Bouzově se narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad, který byl s tímto rodem příbuzensky spjat, a jeho otec na hradě sídlil. Proto také byl Bouzov v husitských válkách oporou husitů. Tak jak se na Bouzově střídaly jednotlivé šlechtické rody, měnila se i jeho podoba a na hradě přibývaly budovy, paláce, věže a hradby. Za třicetileté války se hrad stal císařskou pevností a také vězením pro švédské zajatce. V roce 1696 koupil hrad Řád německých rytířů, který ho vlastnil až do roku 1939. Za velmistra Evžena Habsburského byl hrad přestavěn a získal dnešní gotickou a renesanční podobu. Přestavba trvala až do začátku první světové války. Německý řád přišel o Bouzov roku 1939, kdy jej zkonfiskovali nacisté a tím byl předurčen smutný osud hradu během druhé světové války. Hitler jej daroval Himmlerovi a hrad se stal sídlem přepadového oddílu SS, který 5. května 1945 vypálil obec Javoříčko. Dnes patří státu. Romantický hrad Bouzov Bouzov je jedním z našich nejnavštěvovanějších hradů, návštěvníky láká především jeho cimbuří, arkýře, věže, bašty, park a dva dlouhé mosty. Nejcennější částí hradu je novogotická hradní kaple, vybavená gotickým oltářem a vyzdobená náhrobními kameny řádových mistrů. Zajímavá je také hradní zbrojnice, původní gotický sál, reprezentativní prostory – rytířský sál a lovecká síň. V jižním křídle jsou pokoje Evžena Habsburského, které jsou dobově vybaveny. Bouzov rádi využívají i filmaři, natáčely se zde pohádky Pyšná princezna a Princezna Fantagiro. O turisty je zde dobře postaráno, jsou pro ně přichystány také kostýmované a večerní prohlídky. Tipy na výlet Krásný výletní cíl představují Javořičské jeskyně, klasicistní zámek Bílá Lhota, V Lošticích najdete Muzeum olomouckých tvarůžků, židovský hřbitov nebo památník Adolfa Kašpara. V Mohelnici můžete navštívit kostel sv. Tomáše z Canterbury, Muzeum Mohelnice nebo o něco vzdálenější zámek Úsov, kde se nachází také Lovecko-lesnické muzeum. Ubytovat se můžete přímo v Bouzově.

Letiště Ruzyně je nejvýznamnějším a nejfrekventovanějším českým letištěm. První část letiště, dnes zvaná jako Staré letiště, bylo vybudováno v letech 1932 – 1936. Na projektu se podíleli A.Beneš, K.Roškota a V.Verhart. Rozvoj letecké dopravy po 2.světové válce si vynutil rozšíření kapacity. Proto bylo v letech 1964 – 1968 vybudováno v západní části vybudováno letiště nové. K dalším kvalitativním změnám v rozvoji letiště došlo po roce 1989, kdy se mnohonásobně navýšil mezinárodní provoz. Bylo zkvalitněno zázemí letiště a plánuje se jeho další rozšíření.

Přímo v moravském městě Olomouc, konkrétně v jeho části, nalezneme jednu z nejúžasnějších kulturních památek Moravy, nazývanou Klášterní Hradisko či Hradiště, které je díky svému architektonickému řešení nazýváno Moravský Escorial. Jeho historie začíná již v 11. století, konkrétně roku 1078, kdy k poctě sv. Štěpána nechal moravský kníže Ota I. Sličný společně se svou manželkou Eufemií postavit na místě kde za několik desítek let vznikne město Olomouc klášter, který věnuje řádu benediktýnů. Jejich mise na tomto místě však končí již za necelých 100 let, kdy v roce 1150 benediktýni odcházejí, aby je v roce příštím vystřídal dynamicky se rozvíjející řád premonstrátů. To se však již blížilo první zpustošení kláštera, kterých v jeho dějinách bylo poměrně dost. V roce 1161 neodolaly hradby náporu vojsk Soběslavových, přesně o 80 let později pak Hradisko padlo pod tlakem postupujících tatarských armád. Po poměrně stabilních letech se na klášter snesly další pohromy v období husitských válek, kdy byl s výjimkou kostela sv. Štěpána dvakrát pobořen. Pomoci se mu dostalo za vlády Jiřího z Poděbrad, který na jeho obnovu výrazně finančně přispěl. Ovšem právě podpora prvního husitského krále se stala klášteru již poněkolikáté osudná, když byl po hrdinném boji vydat Jiříkovu rivalovy Matyáši Korvínovi. Ten se souhlasem papeže nechal objekt znovu rozbořit a tak k opětné opravě došlo až roku 1498. Od té doby přichází období klidu, které končí až za třicetileté války, kdy v Olomouci drancovali Švédové a z poničeného kláštera si odvážejí mnoho cenných věcí, především z klášterní knihovny. A tak 8. 5. 1659 dochází k celkové barokní přestavbě, které padly za oběť všechny předchozí stavby s výjimkou konventního kostela. Tato přestavba proběhla v několika fázích a skončila v roce1738. Klíčovou rolí při ní hrál dvorní císařský architekt italského původu Giovanni Pietro Tencalla. Období výstavby celého barokního komplexu až do zrušení kláštera v roce 1784 dekretem Josefa II. lze označit za období největší prosperity.Na šest let byl celý areál přeměněn na moravský generální seminář, kde přednášel v letech 1787-90 i Josef Dobrovský. Změna účelu používání celého komplexu z roku 1790, kdy se ho začne využívat jako vojenské skladiště, jako by předznamenala budoucí vývoj. Došlo ke zrušení konventního kostela a vnitřních kaplí, snížila se péče o areál obecně a to se na jeho stavu velmi podepsalo. Vrcholem pak bylo zřízení zajateckého tábora francouzských vojáků v roce 1800. O dva roky později pak došlo přesunu vojenské nemocnice do prostor komplexu a jako sídlo vojenské nemocnice zůstává Hradisko dodnes. Díky rozsáhle rekonstrukci z devadesátých let minulého století je Hradisko pozoruhodnou památkou a návštěvník si může objednat cca hodinovou prohlídku, při které prochází např.: Knihovnou, Tereziánským pokojem, kostelem sv. Štěpána či Andělskými schody.

Městečko Zlaté Hory na Jesenicku proslulo ve středověku díky svým nalezištím zlata v blízké říčce Olešnici, kolem které byly budovány štoly. V současnosti se v tomto romantickém kraji buduje replika středověkého hornického městečka s naučnou stezkou. Říká se mu Údolí ztracených štol a má přiblížit život a těžbu horníků. Návštěvníci zde mohou shlédnout dva sruby, jejichž součástí je stoupa na drcení zlaté rudy a také zlatorudný mlýn. Dřevěné stroje byly zhotoveny přesně podle dobových nákresů a původní technikou. Energií je voda, která je přiváděna vodními koly postavenými v kaskádě v původním kanále. Rudné mlýny jsou věrnou replikou staveb i jejich vybavení. Vytěžená ruda se nejprve drtila a pak třídila proséváním. Všechna zařízení jsou funkční a časem by v městečku měly vyrůst objekty, které byly v každé hornické osadě, včetně opevněné části pro ukládání denní těžby. Údolí ztracených štol tak opět ožije ruchem zlatokopecké osady jak tomu bylo v dobách jeho největší slávy.