Severně od centra obce se nacházela zahradami oddělená židovská čtvrť. I když dnes již není židovskou čtvrtí, tak si tento útvar své uzavření ponechal dodnes. A to i přesto že prakticky v jediné normálně dostupné ulici vedoucí sem z hlavní komunikace, dnes již neexistuje dříve stojící židovská branka. Centrem bývalého ghetta je dodnes zachované čtvercové náměstí dnes s příznačným názvem Židovské. Kolem pak stojí dnes již v přestavbách bývalé objekty židovského ghetta: č. 216 (špitál a lázeň), č. 212 (obecní dům, škola a byt rabína), č. 208 (hostinec), č. 207 (rituální jatka), dále jednotlivé domy a hlavně dodnes dochovaná synagoga. Synagoga jako pozdně barokní stavba byla vystavěna v letech 1791-1793. Za druhé světové války bylo její vybavení zničeno nacisty. Ani lepšího osudu se nedočkala po válce, kdy sloužila jako sklad ovoce a zeleniny. Lepší osud našla až v letech 1990-1997 kdy byla postupně rekonstruována a zpřístupněna. Dnes slouží jako výstavní a koncertní síň. Synagoga je jednoduchá obdélná stavba se schodišťovým přístavkem. Interiér tvoří sál s galerií, klenutý strop je zdobený štukaturou. Na zdi jsou zachovány zbytky hebrejských nápisů. Také je zde uchovávána kopie obrazu malíře Otto Flattera, na kterém je zobrazen interiér synagogy tak jak vypadal původně před zničením nacisty. Kromě konání koncertů zajišťuje prohlídku synagogy na požádání místní obecní úřad.

Severovýchodně od centra města Brna byla nedaleko obce Soběšice na vrcholu Strom (404 m.n.m.) v roce 2008 postavena nová ocelová rozhledna. Má montovanou, šroubovanou konstrukci se čtyřmi rohovými sloupy a jedním strředovým, který nese vřetenové schodiště. Rozhledna je vysoká 19,10 m, při čemž prostřední plošina se nachází ve výšce 8 m a horní pak v 16 m, na kterou vede 90 schodů. Slavnostně byla otevřena 1.5.2008 a přístup na ni je volný. Náklady na stavbu rozhledny dosáhly přibližně 1,6 mil. korun. Stavbu rozhledny iniciovala Soběšická garda, neboť vrchol Strom u Soběšic byl již v roce 1759 vybrán jako nejsevernější místo trigonometrické sítě zakládané v oblasti vídeňského poledníku. Základním bodem se stala kopule jezuitské kaple sv. Kříže, která byla v roce 1784 zbořena. Dnes ji připomíná malý památník pod jehož kamenem je osazen stabilizační kámen vůbec prvního trigonometrického bodu na dnešním území ČR. Následně chce občanská iniciativa Soběšická garda upravit okolí a pokusit se vykopat a vyčistit základy zbořené kaple sv. Kříže.

Dnešní kostel sv. Jana Nepomuckého byl vystavěn jako farní chrám sv. Michaela roku 1357. Později byl několikrát přestavován. Zdivo kostela je složeno z pravidelných kvádrů, loď má plochý strop, obdélníková okna barokně vykrojená. Kněžiště je pravoúhlé s valenou klenbou, a s výsečí nad okny. Barokní oltář s obrazem malovaným na plátně ukazuje sv. Jana Nepomuckého jako poutníka do Staré Boleslavi.

Městem neprotéká jen řeka Chrudimka, ale i vodní náhony napojené na řeku Chrudimku. Systém náhonů existoval zřejmě už v 15. století a napojeny na něj byly nejen mlýny, ale i stoupy, valchy, brusírny a vodárny. Od 15. století je doloženo 11 mlýnů, většina však zanikla ještě před druhou světovou válkou. Během 20. století byly některé části zavřeny do uzavřených profilů nebo zasypány (např. v úseku mezi ulicemi Koželužská-Čs. partyzánů a podél Lázeňské ulice). V letech 1997-2003 byla provedena rozsáhlá revitalizace jižní větve chrudimského náhonu, podél které vede naučná stezka se devíti zastaveními. Kromě náhonu místy i s původním charakterem zde můžeme nalézt ještě i několik staveb spojených s náhonem: Mlýn v Janderově (Šterbovský): existoval zřejmě již před husitskými válkami, první písemná zmínka je až z roku 1570. Za třicetileté války byl zničen takže nejpozději do roku 1633 musel být postaven znovu. V roce 1732 ho získal Antonín Ondřejn Jandera, po kterém má dodnes jméno. Svoji nynější podobu získal ve 20. letech 20. století. V roce 1934 byl jeho parní pohon změněn na elektrický. Mlýn Klobásov: se poprvé připomíná v roce 1446. Svoji funkci ztratil po požáru v roce 1928. Do války měl obytný charakter, pak zde byla krtáce výkrmna vepřů a následně sloužil jako zázemí pro blízký zimní stadion. Polívkův mlýn: byl přistavěn po husitských válkách k soukenické valše. V roce 1932 podlehla část objektu požáru, ale ještě v roce 1951 byl provozován Františkem Plecháčkem. Po zrušení mlýna zde existovalo okresní středisko přípravy zemědělských investic a posléze plemenářský podnik. V roce 2003 byl objekt přestavěn na komerční účely. V roce 2001 zde bylo nainstalováno vodní kolo jako připomínka, že objekt byl kdysi vodním mlýnem. Kromě mlýnů najdeme na trase i bývalou vodárnu (U Vodárny 111). Dnešní novogotická stavba nahradila v roce 1670 původní středověkou vodárnu stojící v ulici Soukenická. Nová vodárna vytlačovala vodu do vodárenské věže na Puši. Z ní pak byly zásobovány dvě kašny ve vnitřním městě a kapucínský klášter. Barokní objekt byl v roce 1852 přestavěn do dnešní novogotické podoby. Nachází se tu replika původního vodního kola na spodní vodu.