Studna v ulici Ke Smíchovu je umístěna  před základní školou, u autobusové zastávky Slivenec.

Areál  Klementina je nejstarší a největší jezuitská kolej v Čechách. Jezuité zde v průběhu svého působení vybudovali prostory pro řádovou komunitu, univerzitní posluchárny, knihovnu, tiskárnu a samozřejmě několik chrámových staveb. V duchu baroka a doby se stavební pojetí stalo oslavou víry, řádu a hodnot které jezuité vyznávali. Klementinum má bohatou historii i přítomnost. Klementinum bylo a je důstojným stánkem kultury a vědění. Pojďme společně nahlédnout do jeho historie a seznamme se s jeho stavbami. Když jezuité roku 1555 přišli na pozvání Ferdinanda I. do Prahy, aby mu pomohli s převýchovou protestantských Čechů, vybrali si za svou základnu bývalý dominikánský klášter u sv. Klimenta na Starém Městě blízko Karlova mostu. Tento kostel dal později jméno celému areálu. Ovšem až porážka českých stavů na Bílé hoře a následná rekatolizace znamenala posílení pozice jezuitů a s tím spojený stavební rozmach. V letech 1653–1726 zde vznikly budovy koleje, jež se rozkládaly kolem pěti nádvoří, patřily k nim tři kostely (sv. Salvátor, sv. Kliment a Vlašská kaple), dvě věže, školy, kolej, knihovna, divadlo, hvězdárna i vlastní tiskárna. Na výstavbě se podílelo několik generací stavitelů, malířů a sochařů. Vedoucím stavitelem byl Ital C. Lurago, jeho následovníky G. D. Orsi, M. Allio, P. I. Bayer, F. M. Kaňka či K. I. Dientzenhofer. Stavebním slohem bylo pochopitelně baroko ve své rané i vrcholné fázi a také klasicismus. Na výzdobě se podílela celá řada uměleckých géniů. za všechny jmenujme sochaře M. Brauna, či F,M. Brokoffa, malíře V.V.Reinera a K.Tausche. Prostory Klementina hojně využívali zejména studenti. Jezuité, proslulí svým kvalitním a sofistikovaným školstvím, byli po Bílé hoře pověřeni správou a vedením Karlovy univerzity. Ta od té doby nesla název Univerzita Karlo – Ferdinandova. Do prostor Klementina byla přemístěna i univerzitní knihovna. V roce 1751 bylo v Klementinu otevřeno muzeum matematiky a o rok později zde začaly být prováděny pravidelná hydrometeorologická měření a pozorování. U počátku této tradice byl matematik J. Stepling a astronom A. Strnad. Dalšími známými osobnostmi Klementina v jezuitské éře byli Antonín Koniáš a Bohuslav Balbín.  Éra jezuitů skončila v roce 1773, tehdy byl řád zrušen a Klementinum zůstalo v užívaní již sekularizované univerzity a také arcibiskupského semináře.  Po rozdělení  Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou v roce 1882 zůstala v areálu Klementina již pouze česká větev. Ta využívala Klementinum do roku 1930 od té doby zde sídlí již jen Národní knihovna a také knihovna technická, která byla stavebně rozšířena v letech 1924 – 1931 architektem Ladislavem Machoněm za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda. Z architektonického pohledu, představuje Klementinum uzavřený komplex o čtyřech dlouhých vnějších dvoupatrových křídlech, svírajících pět nádvoří, oddělených od sebe vnitřními dvoupatrovými křídly. Jeho volnou součástí jsou rovněž chrámy sv. Salvátora, sv. Klimenta či Vlašská kaple Nanebevzetí P. Marie. Nejstarší část koleje je na straně u Křižovnické ulice. Vedle kostela sv. Salvátora vede hlavní portál na I. nádvoří. Zde stojí socha Pražský student od Josefa Maxe z r. 1847, která byla postavena na památku studentů bránících Prahu proti Švédům v r. 1847. Uprostřed dalšího nádvoří, tzv. révového je raně barokní kamenná kašna jako pozůstatek prvního vodovodního systému v Praze, vybudovaného jezuity. Okno kolem tohoto nádvoří jsou zdobeny slunečními hodinami. Celkem je v areálu Klementina 13 slunečních hodin. Ve studijní části Klementina jsou nejcennějšími interiéry letní refektář (dnešní studovna), zrcadlová kaple a barokní knihovní sál. Z dalšího nádvoří se vchází již na Mariánské náměstí. V průchodu portálu se nachází vstup do Státní technické knihovny. Na tomto nádvoří je pomník ředitele zdejší hvězdárny a astronoma Josefa Steplinga ve tvaru Amorka s dalekohledem od Ignáce Platzera. Nad budovami Klementina se tyčí Astronomická věž. Klementinum, v němž má prostory Národní knihovna,  dnes využívají zejména studenti pražských vysokých škol a badatelé. Prohlídková trasa zahrnuje Barokní knihovnu (Barokní sál), Astronomickou věž, Meridianový sál a Zrcadlovou kapli. Areál Klementina  je Národní kulturní památkou.   Proti Nové radnici na západní straně Mariánského náměstí je jeden ze vstupů do Klementina, které se rozměry a svým téměř pevnostním charakterem stalo pro současníky i pro další generace výmluvným symbolem protireformačních snah jezuitů za podpory Habsburků.Nové církevní řády, stejně jako nová a bohatá, většinou cizí šlechta, přicházející do Čech po roce 1620, cítily potřebu manifestovat své nově získané postavení a budovaly si pompézní stavby do té doby nevídaných rozměrů. Staroměstská jezuitská kolej, podle kostela sv. Klimenta nazývaná Klementinum, hovoří o rozpínavosti a nadvládě jezuitů jasnou řečí. Čiší z ní naddimenzovanost, pyšná strohost a asketická přísnot. Je to největší jezuitská stavba na území ČR. Její výstavbě muselo ustoupit na 32 domů, tři kostely, klášter a dvě zahrady. Po Pražském hradu je to druhý největší areál v Praze. Jezuité tu působili již po roce 1558, v době kdy tu měli klášter dominikáni. Po Bílé hoře dominikány vypudili a sami se pustili do výstavby nového komplexu. Klementinum je soubor dvoupatrových staveb, rozložených okolo tří dvorů. Nejstarší část, obrácenou do Křižovnické ulice, stavěl od roku 1653 Carlo Lurago. Člení ji mohutný bosovaný pilastrový řád, doplněný štukovými hlavami imperátorů od Giovanniho Bartolomea Carattiho. Původně dvoupatrový trakt byl v letech 1924-25 zvýšen o třetí poschodí. Vedle kostela sv. Salvátora je hlavní vstupní portál do areálu ze 17. stol. Klementinum dokončil v 18. stol. architekt František Maxmilián Kaňka, podle jeho projektu byly vystavěny budovy kolem třetího nádvoří a hvězdárenská věž ( 1721-23 ), přestavěna v roce 1748. Na střeše věže je olověná socha Atlanta z roku 1727, pocházející z dílny M.B.Brauna. K původním barokním prostorám patří ve východním křídle ambitu i bývalý refektář, zdobený obrazy Kryštofa Tausche, a zrcadlová kaple od F.M.Kaňky z roku 1724. Nad kaplí je sál bývalé jezuitské knihovny s iluzivní malbou kupole a s malbami Jana Hiebla. V prvním patře západního křídla je tzv. Mozartův sál s rokokovými malbami a některými Mozartovými rukopisy. Původní zařízení si uchoval i matematický sál, sál rukopisů i hudební sál. Už začátkem 80. let 18. století byla v Klementinu založena tzv. Mannheimská společnost která začala soustavně sledovat počasí a některé astronomické jevy v Praze. Tak byla založena první pražská hydrometeorologická stanice. Po zrušení řádu převzala tuto činost pražská obec. Klementinu dominuje hvězdárenská věž, dostavěná v roce 1751.

Přírodní památka skalní brána se nachází na žluté turistické značce, zhruba 1,5 km jihozápadním směrem od obce Kovářov.Tato přírodní památka vznikla pravděpodobně typickým bochníkovitým zvětráváním žulových masivů. Jedná se zde o nepravou skalní bránu, kterou vytvořily tři velké balvany. Přírodní činností byly seskupeny tak, že dva tvoří pilíře a třetí spočívá na dvou spodních. Průchod je dlouhý zhruba 4 metry a široký až jeden metr. Výška průchodu dosahuje 1,5 až 1,8 metru.

Hrad jako předchůdce Obec Brtnice bývala od nepaměti křižovatkou obchodních cest z Vídně do Prahy, proto zde vznikl na strategickém místě ve 13. století hrad, který počátkem 15. století náležel Valdštejnům. Jindřich z Valdštejna nechal za husitských válek hrad přebudovat na bezpečné sídlo s rozsáhlým opevněním a hlubokým vodním příkopem. Valdštejnové vlastnili hrad až do 16. století, kdy k Brtnici náležely také okolní vesnice i městečka. V roce 1573 se na brtnickém hradě konala svatba Hynka Brtnického z Valdštejna s Kateřinou Zajímačkou z Kunštátu. Vznik zámku V 80. letech 16. století byl pozdně gotický hrad přestavěn v renesanční zámek s třemi nádvořími. Autorem rozsáhlé zámecké úpravy byl italský architekt Baltazar Maio da Ronio. U zámku na třetím nádvoří stojí renesanční kostel z roku 1588, přestavěný a rozšířený staviteli Piciem a Pieronim v letech 1627 - 1629 a nově upraven v polovině 18. století. Po smrti Kateřiny Zajímačky zdědil zdejší panství Zdeněk z Valdštejna, který se horlivě účastnil na stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Po bělohorské bitvě byl však v Jihlavě zatčen a uvězněn doživotně na Špilberku, kde roku 1623 zemřel. O konfiskovanou Brtnici měl záhy zájem generál Rombald Collalto, který pocházel ze starého benátského rodu, avšak z politických důvodů musel Benátky opustit a vstoupil do vojenských služeb císaře Rudolfa II. Jako diplomat se pak účastnil vojenských tažení ve střední Evropě. Jeho nejslavnějším činem bylo dobytí Mantovy, rodného města Collaltů, kdy klíče od bran města byly dlouho uchovány na Brtnici. Pravděpodobně ve druhé čtvrtině 17. století došlo také k barokním úpravám zámku, které také provedl císařský architekt Giovanni Battista Pieroni, přesto však zůstal renesanční charakter sídla uchován. V 19. století byly zhotoveny pseudogotické fasády budov ve druhém nádvoří a upraveny interiéry objektu. Kolem zámeckého areálu vznikl park se vzácnými dřevinami. Collaltové zůstali na Brtnici až do konce druhé světové války.       Zámek dnes                              Zámek Brtnice tvoří rozsáhlý areál souladu zámeckých budov a opevnění gotického hradu, který zámku vývojově předcházel. Dnes je však toto unikátní stavitelské dílo veřejnosti nepřístupné, ale i značně zdevastované z důvodu dnes ještě nevyjasněných majetkových poměrů. I tak by se však každý návštěvník okolí měl zastavit u zámku v Brtnicích, jedná se totiž o pozoruhodnou památku. Tipy na výlet V Brtnici najdeme také rodný dům Josefa Hoffmanna, jednoho z nejvýznamnějších architektů a designérů 1. pol. 20. století. Dále v obci je k vidění zřícenina hradu Rokštejn nebo židovské hřbitovy. Vydat se můžete také do Jihlavy, kde můžete navštívit místní zoo, Oblastní galerii Vysočiny, městské podzemí a městské opevnění či jedinou dochovanou bránu jihlavského městského opevnění, bránu Matky Boží. Ubytovat se můžete třeba v Jihlavě.