Renesanční Žerotínský zámek se dvěma unikátními věžičkami zaujme každého návštěvníka Nového Jičína. Historie zámku Zámek je původně dřevěná tvrz z konce 14. století, která přešla řadou přestaveb. Jedná se o trojkřídlou budovu se dvěma nádvořími. Při západním křídle se dochoval zbytek atiky s dvojící nárožních věží.                          Počátky panského sídla v Novém Jičíně spadají do konce 14. století. Za Voka z Kravař došlo k výstavbě městských hradeb a součástí opevnění se stal i panský kamenný dům. Přesnou podobu domu dnes již neznáme. Po vymření pánů z Kravař v roce 1434 se panství stalo majetkem pánů z Cimburka. Za Cimburků došlo pravděpodobně k rozšíření dosavadního domu v opevněnou tvrz. V roce 1476 se majitelem tvrze stává uherský gróf Peter z Pezinka a Svatého Jura. Z této doby pochází střední trakt dnešního zámku s pozdně gotickým ostěním a bránou na prvním zámeckém nádvoří. V roce 1500 se dostává město Nový Jičín do rukou pěti bratřím ze Žerotína. Výstavbu pozdně gotického paláce ve druhém a koníren v prvním zámeckém nádvoří provedl po roce 1513 Viktorin ze Žerotína. Po jeho smrti roku 1535 se majitelem zámku stává synovec Bedřich. Pro něj bylo vytvořeno zcela nové panství Nový Jičín - Štramberk, které vzniklo odtržením od panství Starý Jičín. Bedřich dal přednost Novému Jičínu a dostal od císaře svolení zbourat štramberský hrad a postavit v Novém Jičíně nový zámek. Bedřich a jeho nová manželka Libuše stojí za jeho současnou podobou. Trvalé turecké nebezpečí ovlivnilo výstavbu vysokých atik s řadami střílen a kulatých obranných věží po obvodu zdí. Po roce 1558 se dostává novojičínské panství pod městskou obec. Odchodem šlechty ze sídla končí výstavba Žerotínského zámku. Po této době budova ztrácela svůj původní význam. V roce 1590 se zde přesunula novojičínská radnice, zámek byl tehdy značně zpustlý, a po roce 1624 se stal sídlem nové vrchnosti, hejtmana novojičínského jezuitského panství. Na zámku pobývali v minulosti vzácní hosté jako polský král Vladislav IV. a jeho manželka. Po roce 1786 byla část zámku změněna na vojenský špitál, do zámku se nastěhovali i další úředníci, spravující rozsáhlý majetek akademie. Určitou dobu zde sloužil bratr známého rakouského dramatika Franze Grillparzera - Camillo, kterého zde slavnější bratr v roce 1813 navštívil. Pravidelně novojičínský zámek navštěvoval i rakouský ministerský předseda baron Paul Gautsch von Frankenthurn. 19. století je obdobím stavebních změn na zámku, kdy ztratil svůj původní pevnostní charakter. Ten dnes pouze připomíná střední křídlo a nároží západního traktu s dvěma věžemi. Poslední velkou návštěvou na zámku se stal manželský pár arcivévody Karla s chotí Zitou, pozdějších posledních rakouských monarchů v roce 1912. Ve 30. letech 20. století se dokonce uvažovalo o demolici zámku, k čemu naštěstí nedošlo. Po roce 1945 se Žerotínský zámek stal sídlem muzea, dnes zde sídlí Muzeum Novojičínska. Zámecká expozice         Interiéry zámku nesou pozdně gotické a renesanční prvky. Expozice zámku poskytují přehled o vývoji kloboučnické módy, je zde instalována výstava klobouků a pokrývek hlavy (A. Jiráska, F. Palackého, atd.), a historie města. Pravidelné muzejní a výtvarné výstavy se konají v Rytířském sále, Kamenné síni a Nové galerii. Tipy na výlet V Novém Jičíně dále najdete kostel Nejsvětější Trojice nebo městské opevnění. Nedaleko odsud se nachází barokní zámek Kunín, zřícenina hradu Štramberk, zřícenina hradu Starý Jičín nebo zřícenina hradu Šostýn. Ubytovat se můžete v Novém Jičíně.

Zdaleka viditelná zřícenina hradu Košťálov je jednou ze známých dominant Českého středohoří. Historie hradu a jeho nejasný původ Doba vzniku Košťálova, který najdeme pár kilometrů západním směrem od Lovosic, není přesně známa. Dokonce není přesně znám ani stavitel hradu. Je zajímavé, že prvá zpráva o hradu se nezmiňuje o jeho držiteli, ale o jeho purkrabím Alešovi mladším ze Slavětína. To bylo roku 1372. Držme se tedy názoru, že hrad byl založen někdy v průběhu 14. století. V té době se také připomíná jakýsi Petr z Košálu, šlechtic lokálního významu, jemuž patrně tento kus země patřil. Ovšem je velmi nepravděpodobné, že by on stál za stavbou velkého a nákladného hradu. I existence zdejšího purkrabího se zdá nasvědčovat některému významnějšímu držiteli. Objevují se názory, že to byl hrad královský, avšak pro tento názor chybějí důkazy. Jméno a rodová příslušnost stavebníka zřejmě zůstane zahalena rouškou tajemství. Byli to Házmburkové, Slavětinští, Vartemberkové či Kaplířové ze Sulevic? Právě posledně jmenovaní prokazatelně Košťálov drželi na počátku 15. století a čelili roku 1422 obléhání husitů. Sídlem Kaplířů zůstal až do poloviny 16. století, kdy jej nahradila pohodlnější a lépe přístupná tvrz v původním poplužním dvoře pod hradem. Hrad chátral a ve třicetileté válce byl již pustý. Podoba hradu Z hradu, kdysi „pevného jako košťál“, se zachovaly malé zbytky věžovitého paláce, korunující strmý, zdaleka viditelný vrch Českého středohoří. Hlavní obranou i obytnou stavbou Košťálova byla obytná věž, obtočená parkánem a situována na vrcholu kopce. V areálu níže položeného předhradí se dochovaly pouze nepatrné relikty zástavby i ohrazení. Tipy na výlet V blízkých Třebenicích, v původně luteránském kostele, je k videní Muzeum českého granátu. Podívat se můžete také na zříceninu hradu Ostrý, zříceninu hradu Skalka, Lovosický zámek, zříceninu hradu Oltářík nebo zříceninu hradu Házmburk. Ubytování si snad vyberete v Lovosicích.

Dnešní Masarykovo nádraží bylo po složitých vyhledávacích studiích vybudováno na rozhraní Nového Města a Karlína, po obou stranách barokních hradeb, na plochách, kde byly jen zahrady a malé domky. Ostatně název Na Florenci v bezprostřední blízkosti Masarykova nádraží ty zahrady připomíná: Na Florenci, nebo také na Florencii, vznikla zahrada Italů z Florencie už za Karla IV.V říjnu 1843 dokončil vrchní inženýr Antonín Jüngling celkový návrh nádražního areálu a v listopadu téhož roku se začalo s výstavbou. Do února 1845 byla plocha nádraží urovnána a staré hradby zbourány. Byla postavena nová hradební zeď se šesti branami pro příjezd a odjezd vlaků. Nádražní brány měly vrata která byla na noc zavírána. 4000 dělníků pracovalo na stavbě „Drážního dvora“, do něhož vjel 20.8.1845 první parní vlak. Tím bylo zahájeno železniční spojení na trati Praha-Olomouc. Odjezdové části dominují dvě věže s hodinami, uvnitř je hala s pokladnami, poštou a čekárnami. Při dnešní Havlíčkově ulici byla postavena příjezdová budova s dvoranou, krytá skleněnou střechou. V ní byla finanční a policejní stráž, celní úřady a byty zaměstnanců. Mezi oběma budovami vedlo pět kolejí a čtyři nástupiště, z nichž dvě krajní byla krytá přístřešky. Teprve v roce 1866 vznikla na nároží Havlíčkovy a Hybernské dvoupodlažní budova s velkou restaurací a kryté nástupiště bylo prodlouženo a dostalo pěkné litinové průčelí. Dodnes nezměněná hlavní strana budov Masarykova nádraží má klidný pozdně klasicistní výraz. Zejména v půlkruhových záklencích oken se ozývají náznaky nastupující vlny romantismu. Posledních větších úprav doznalo nádraží v roce 1985, kdy byl interiér očištěn od necitlivých vestaveb a kdy byl obnoven jeho čistý klasicistní sloh. Za květnových povstání v roce 1945 bylo nádraží místem dramatických událostí. 8.5. sem odvezl oddíl esesáků 150 lidí nalezených ve sklepích okolních domů, kteří pak museli přihlížet popravě každého pátého rukojmí.

Armádní muzeum je umístěno v Praze na Žižkově v historických budovách Památníku osvobození. Expozice muzea je rozčleněna do pěti základních celků. První se věnuje období 1. světové války 1914–1918, účasti Čechů a Slováků v ní a politickým a vojenským akcím, které vedly ke vzniku samostatného československého státu. Druhá část přibližuje historii meziválečné Československé republiky a jejích ozbrojených sil. Třetí výstavní prostor zachycuje období 2. světové války a mapuje účast Čechů a Slováků ve vojenských operacích, v domácím odboji i v dalších akcích, které měly za cíl obnovu samostatnosti Československa. Čtvrtá část expozice je věnována perzekuci příslušníků čs. armády po únorovém státním převratu v roce 1948 a III. protikomunistickému odboji. Poslední část expozice tvoří prostor, v němž probíhají příležitostné výstavy. Vedle zbraní je v muzeu vystavena řada unikátních dobových stejnokrojů, praporů, řádů, vyznamenání a rovněž osobních památek na čs. prezidenty a přední představitele čs. armády. Stálé expozice Sál 1914–1918 Je věnován období 1. světové války a I. čs. vojenskému odboji. Kromě vývoje na domácí politické scéně a účasti českých a slovenských vojáků pod prapory habsburské monarchie je největší část této expozice věnována především úsilí čs. domácího a zahraničního odboje o zřízení vlastního státního útvaru. Vzhledem k charakteru muzea je akcentována především historie zahraničních ozbrojených útvarů, čs. legií. Sál 1918–1939 Soustřeďuje se na muzejní zmapování historického vývoje armády meziválečného Československa. V tomto období ČSR patřila sice k menším, ale politicky, ekonomicky a kulturně nejvyspělejším státům tehdejší Evropy. V roce 1919 se dostala do ozbrojeného konfliktu se sousedním Polskem a především s Maďarskem, usilujícími o revizi státních hranic. Sál je zakončen exponáty z let 1938 a 1939, kdy došlo k narušení státní integrity a posléze k postupnému zániku čs. státnosti.Ke zcela unikátním patří i kolekce nejcennějších exponátů z muzejních sbírek VHÚ Praha, totiž nejvyšších zahraničních řádů udělených hlavám čs. státu, prezidentům T. G. Masarykovi a E. Benešovi, jakož i kompletní sbírka všech stupňů a skupin nejvyššího čs. Řádu Bílého lva. Sál 1939–1945 Je věnován 2. světové válce a II. čs. vojenskému odboji. Návštěvníci se detailně seznámí s účasti Čechů a Slováků ve vojenských operacích na všech frontách tohoto dosud nejkrvavějšího válečného konfliktu, v domácím odboji a v dalších akcích, které měly za cíl obnovení čs. státní samostatnosti. Úvod sálu je věnován odchodům čs. vojákům do zahraničí a jejich zapojení do prvních budovaných vojenských jednotek, závěr pak Českému národnímu povstání a osvobození Československa. Mezi nejcennější vystavované předměty patří i osobní památky na parašutisty Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. Horní foyer muzea Čtvrtá část expozice je věnována perzekuci příslušníků čs. armády po únorovém státním převratu v roce 1948 a III. protikomunistickému odboji. Příležitostné výstavy  V posledním výstavním sále se pořádají příležitostné výstavy, z těch nejúspěšnějších jmenujme alespoň „Bitva u Sokolova 1943“, „Invaze 1944“, „Military Radio“, „Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942“, „Doteky 2. světové války“, „Mobilizace“, „1945 - konec války v Čechách“. Do března 2014 je zde umístěna výstava „Pod křídly Sokola“, mapující 150 let historie tělovýchovné i společenské organizace Sokol. Výstava ukazuje vedle tělocvičné historie Sokola významnou měrou i jeho vojenskou linii: „Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československo,“ tak zní známý výrok prezidenta T. G. Masaryka. Edukativní program pro školy - Operace Historikon - Cílem projektu „OPERACE HISTORIKON“ je nabídnout kvalitní program, který zvýší zájem žáků a studentů o dějiny naší země a zároveň svou náplní obohatí výuku vlastivědy a dějepisu na školách. Projekt se plně realizuje v Armádním muzeu Žižkov. Jedním z hlavních pilířů edukativního programu pro žáky ZŠ a studenty SŠ jsou komentované prohlídky s průvodcem. Ke všem expozicím muzea byl pro žáky různých věkových kategorií vytvořen pracovní list. Další součástí programu jsou přednášky k expozicím Armádního muzea. Veškeré poskytované služby včetně pracovních listů jsou pro školy ZDARMA. Nutná rezervace na tel.: +420 973 204 951 nebo na museum@army.cz. Možnost komentovaných prohlídek předem objednaným skupinám v počtu minimálně 10 osob. Nutná rezervace na tel.: 973 204 951 nebo na museum@army.cz