Klášter minoritů v Chebu založili měšťané Hechta z Podhradu a Honnigara ze Seeberku, někdy před rokem 1247. Stavby konventu, které byly postaveny bezprostředně po jeho založení, byly i s kostelem zničeny během velkého požáru celého města v roce 1270. Již 26. dubna 1285 byl však za přítomnosti krále Rudolfa Habsburského vysvěcen řezenským biskupem Heinrichem nový kostel ve jménu Zvěstování Panny Marie. O čtyři dny později proběhla v jeho zdech svatba českého krále Václava II. s Rudolfovou dcerou Guttou. Další úpravy proběhly na počátku 14.století. Byla dostavěna věž mezi lodí a presbytářem, k severní chrámové lodi byla přistavěna kaple, která sloužila jako oratoř klariskám, které sídlily v blízkosti kláštera. Také byl dostavěn ambit konventu, uzavírající nepříliš rozlehlý rajský dvůr.Výraznou změnou v dějinách kláštera byl rok 1464, tehdy papež Pius II. vydal příkaz, aby byl klášter předán přísnější odnoži řádu – františkánům. V 16. století potkal chebský klášter podobný osud jako většinu klášterů ve střední Evropě. Úpadek klášterního života, spojený s luterstvím, znamenal, že konvent začal pustnout a v letech 1592-93 byl i nakrátko opuštěn. Znovuožívá až po roce 1607, kdy připadl štrasburské františkánské provincii. Doba rozkvětu kláštera spadá na počátek 18. století. Z té doby pochází i dnešní podoba kláštera. Stavební úpravy probíhající v letech 1707-33 daly areálu dost nevýraznou podobu. Františkáni  přečkali i nepříznivou dobu josefínských reforem a tak definitivně ukončili své působení v Chebu až roku 1951, kdy byl žebravý řád z kláštera vyhnán. V roce 1991, byl klášter i kostel, které za socialismu značně zchátraly, vrácen církvi. Dnes se areál otevírá turistickému ruchu. Navštívit lze celý areál a zahradu, unikátní je zejména gotická křížová chodba. Dochovaly se v ní i zbytky nástěnných maleb z 15.století. Bude otevřena klášterní knihovna a bude se zde pořádat řada kulturních akcí. Kostel Zvěstování P. Marie je trojlodní stavba s klenutou křížovou klenbou. Hlavní oltář je novogotický. 

Radnice - Louny.

Bronzová socha Josefa Jungmanna je dílem sochaře Ludvíka Šimka, architekta Antonína Barvitia a Václava Levého. Podstavec je zhotoven ze žuly a syenitu. Dílo je sedm metru vysoké. Pomník nechal vybudovat spolek Svatobor. Základní kámen položil v roce 1873 František Palacký u příležitosti stého výročí Jungmannova narození. Pomník byl slavnostně odhalen v roce 1878. Stojí na náměstí nazvaném po Jungmannovi, nedaleko místo, kde učenec žil. V přilehlé ulici, která rovněž nese jeho jméno.

Třetí největší šumavské jezero co do objemu i plochy je Plešné jezero nacházející se ve výšce 1090 m.n.m. Plocha jezera je 7,48 ha s objemem zadržované vody 617.000 m3. Největší hloubka jezera je 18,3 m. Josef Rosenauer zatěsnil přirozenou morénu jezera, navýšil ji hrází o výšce zhruba 2,5 m, do které zabudoval výpustná stavidla. To umožnilo regulovat vodu v jezeře, které se stalo hlavní zásobárnou vody pro plavbu dříví ve Schwarzenberském kanále. Bylo z něj možno regulovaně vypustit na 177.000 m3 vody. Tato zásoba umožňovala vypouštět 2.700 m3 vody po dobu 60 hodin nebo 700 m3 po dobu 250 hodin. Za jezerem vystupuje strmá cca 220 m vysoká skalní stěna. Od roku 1876 se na stěně nad jezerem tyčí 14,5 m vysoký pomník básníka Adalberta Stiftera. Pod jezerem se nachází moréna, kamenné moře tvořené hrubozrnnou (pleknštejnskou) žulou, zasahující až 150 m pod jezero.