Karlovo kašna

Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm. Mají rozlohu 50,17 ha a po dobou jejich existence, která trvá již více než tři století, na nich bylo pohřbeno více než 2 000 000 mrtvých. Vznikly v roce 1680 a pohnutkou pro jejich založení byla morová epidemie. Malé pražské hřbitovy tehdy nebyly schopny pojmout množství mrtvých těl. Nejstarší část hřbitova, dnes již zrušená, byla u kostela svatého Rocha. Vzhledem k tomu, že zde byly nejdříve pohřbíváni pouze oběti morových epidemií byla na hřbitově postavena kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie, kteří jsou patrony proti moru. Hřbitov se postupem let rozšiřoval až jeho plocha překročila i ulici Jana Želivského. Dnes tvoří Olšanské hřbitovy celkem dvanáct jednotlivých hřbitovů.Můžeme tak věnovat tichou vzpomínku padlým českým legionářům z 1. světové války, obětem bitvy u Drážďan v roce 1813, mrtvým z Pražského květnového povstání roku 1945 či padlým spojeneckým vojákům z 2. světové války. Dále je zde tzv. morový hřbitov, na kterém jsou pohřbeni oběti morové epidemie ve 14. století a pravoslavný hřbitov, na kterém odpočívají pravoslavní a řečtí katolíci. V této části se nachází také Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Celkem se na Olšanských hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárií a dvě louky rozptylu. K nejznámějším osobnostem které jsou zde pochovány patří Karel Havlíček Borovský, Josef Jungmann, Karolína Světlá, Jan Palach, Miroslav Tyrš a Jan Werich s Jiřím Voskovcem. Je zde také sbírka funerálních plastik. je sochaři Lederer, Štursa a Bílek.Otvírací doba Leden a únor 9.00 - 16.00Březen a duben 8.00 - 18.00Květen až září 8.00 - 19.00Říjen + dušičky 8.00 - 18.00Listopad a prosinec 9.00 - 16.00 Olšanské hřbitovy jsou největším pražským pohřebištěm, sestávají se dnes z 10 zádušních hřbitovů a dvou obecních, přičemž nejstarší dva hřbitovy jsou již dávno zrušené byly při severní části dnešních hřbitovů. Současná rozloha činí 50,17 ha. Podle stavu z dubna roku 1999 bylo evidováno na 112.000 pohřbených, jinak se odhaduje že za existence hřbitova bylo zde uloženo na 2 mil. mrtvých. Je zde na 200 kaplových hrobek, 25.000 hrobek, 65.000 hrobů a 20.000 urnových hrobů, kolem zdí je celkem 6 kolumbárií a 2 rozptylové louky. Za nejstarší dochovanou hrobku je považována hrobka Zenklova založená již v roce 1799 na ploše asi 87,5 m2. Jako největší pomník je tradičně uváděna hrobka Hrdličkova s bílým mramorovým sousoším od sochaře Fr. Rouse. Hrobka má rozlohu 98 m2. Náhrobek, zobrazující v sousoší sen mladého Hrdličky, eléva Orientální akademie jak ho k sobě zvedá císař František Josef I., vznikl prý z podnětu matky a stál rodinu celé jmění. V dřívějších letech jeho mramor býval každou zimu chráněn prkeným pouzdrem. Větší rozměry má ovšem hrobka rodiny Lannovy. Na její výzdobě se podílel Myslbek, Ludvík Šimek a malíř František Sequens. Vraťme se ještě ke zrušené části hřbitova. I. hřbitov byl původně staroměstským morovým hřbitovem, který byl vysvěcen 29.1.1680. Měl výměru 1131 čtverečních sáhů. Roku 1682 zder byla postavena kaple, zasvěcená patronům na ochranu proti moru, sv. Rochu, sv. Šebestiánu a sv. Rosalii. Tato stavba jako jedinná zůstala po zrušení I. hřbitova. Pravidelným hřbitovem pro Staré a Nové Město se staly Olšany roku 1786, poté, co bylo Josefem II. pohřbívání uvnitř města zakázáno. Ve stejné době byl zřízen i II. hřbitov. Na obou hřbitovech se přestalo pohřbívat roku 1860. II. hřbitov byl po svém zrušení značně devastován, cenné náhrobky byly zachráněny dobrovolnou prací členů Klubu za starou Prahu. Na Olšanech je pohřbeno mnoho významných osob a umělců, namátkou: Viktor Dyk; Karel Jaromír Erben; Klement Gottwald; Karel Havlíček Borovský; Jaroslav Ježek; Matěj a Karel Kopecký (loutkař); V.M.Kramerius; Josef Lada; Josef Mánes; Oldřich Nový; Jan Palach; Saša Rašilov; Karel Sabina; Jiří Štaidl (textař pop. písní ); Miroslav Tyrš; Jiří Voskovec; Jan Werich a Ladislav Zápotocký 

Název monolitu na III. nádvoří Pražského hradu je odvozen od původu žuly, ze které je zhotoven. Pochází z mrákotínského lomu u Třeště na Moravě. Umístěn sem byl v roce 1928 architektem Josipem Plečníkem u příležitosti 10. výročí vzniku samostatného Československého státu. Váží 112 tun a je 15,5 m vysoký. Zajímavostí je, že první zhotovený monolit se při transportu rozlomil a musel být proto zhotoven nový. V roce 1996 byl vrchol monolitu vyzdoben dvoumetrovou zlacenou ocelovou konstrukcí.

Myšlenka na výstavbu věže se radním zrodila v době kdy se dozvěděli o výstavbě podobné věže v Klatovech. V roce 1548 bylo započato s hloubením základové jámy. Z mohutných dubových kmenů opatřených železnými špicemi byly zhotoveny piloty a tay následně hustě vedle sebe zatlučeny do země. Poté byly položeny dřevěné prahy a prostor mezi nimi vyplněn kamenivem. Dne 20.6.1550 byl položen základní kámen ke stavbě věže, téměř rok byly z lomového kamene vyzdívány základy a od května roku 1551 začala růst nadzemní část. Koncem října 1576 věž dosáhla svého vrcholu a byly stavěny stěny obydlí věžného. Následně bylo přikročeno ke stavbě krovu věže a pokládání střechy. Roku 1577 osazena makovice a tím věž dokončena. Výstavby věže se za celou dobu zúčastnili tři stavitelé. V průběhu existence věž prošla několika opravami, naposledy v 80. letech 20. století. Nikdy ji však nepoškodil požár i přesto, že se jí říká „Černá“. Původně její měla názvy Nová, Vysoká, Kostelní, Farní a jiné. Ani mohutný požár v roce 1641 co zničil nedalekou katedrálu sv. Mikuláše se věže nijak nedotkl. Její povrch byl původně dokonce světlý, pod ochozem zářilo několik erbů a horní dvě patra byla zvnějšku omítnuta a vymalována. Svůj název Černá dostala až později, když v průběhu poloviny 19. století omítka z horních pater zmizela a povrch kvádrů časem zčernal. Stavební kámen dodával městský lom nedaleko obce Ohrazení u Ledenic, dřevo dodávaly městské lesy u vsi Branišov a dvůr Lhotka na Sviní louce mezi Rudolfovem a Lišovem. Celková výška věže činí 72,29 m, vyhlídkový ochoz s bývalým bytem věžného se nachází ve výšce 45,67 m. U základu je síla zdiva až 3,1 m, přibližná hmotnost je spočítána na 10,5 tuny. Věžní zde byl již od dokončení věže a poslední se svojí rodinou odstěhoval až v 50.letech 20. století. Ještě do roku 1966 docházel do bývalého bytu o výměře 20 m2. Tento byt někdy obývala rodina až o 12 osobách. Vodu a veškeré věci musela vytahovat rumpálem nahoru. V kamrlíku v patře pod bytem se chovala některá domácí zvířata a ještě níže se nacházel záchod.