Novorománský kostel sv. Petra a Pavla se nachází na vyvýšeném místě na obcí a je tak již zdaleka viditelný. Kostel nás upoutá zejména svým nepříliš typickým vzhledem. Původně zde zhruba od roku 1230 stála rotunda s lucernou a apsidou. Ta je dnes presbytářem současného kostela vystavěného v letech 1852-1853, podle plánů ing. Wetzla. Dnešní presbytář, původně samostatná rotunda je sklenutý kupolí, loď kostela je plochostropá. Vnitřní zařízení je převážně barokní.

Skladatelův rodný dům v Nelahozevsi - expozice je zaměřena především na skladatelovo dětství a mládí.   Popis expozice Expozice o životě a díle Antonína Dvořáka zaměřená na dobu jeho dětství a mládí, které strávil právě v Nelahozevsi. Přestože se autentických památek ze skladatelova dětství a mládí dochovalo velmi málo, působí osobní kontakt s prostředím, které A. Dvořáka ovlivnilo na celý život, velmi silným dojmem. Památník byl zpřístupněn veřejnosti roku 1951. Současná stálá expozice podle původního scénáře Karla Mikysy z roku 1971 byla aktualizována u příležitosti výročí Dvořákova narození roku 1991. Roku 1997 proběhla rekonstrukce druhé budovy Památníku (bývalého krámu) do podoby z času skladatelova života.   Na co se můžete těšit Expozice o životě a díle Antonína Dvořáka s důrazem na dobu jeho dětství a mládí strávené v Nelahozevsi Měšťanský interiér, rodná světnička Antonína Dvořáka Každoročně začátkem září přednáška a koncert k výročí skladatelova narození „Dvořákova Nelahozeves“, další příležitostné koncerty Nedaleko renesanční zámek rodiny Lobkowiczů s rodovou galerií a muzeem   Památník Antonína Dvořáka v Nelahozevsi je stálou expozicí Národního muzea.    

Ruiny kostela sv. Anny patřící bývalé vsi Pořejov se nacházejí na kopci nad bývalou obcí ve výšce 712 m.n.m. Na místě kostela stávala kaple o níž je zmínka z roku 1658. O dva roky později na popud majitelky Veroniky Kateřiny Alsterlové dochází k rozšíření na barokní kostelík. V roce 1673 je kostel dále rozšířen. V roce 1786 je sice odsvěcen, ale již na počátku 19. století je jeho funkce opět obnovena a slouží věřícím až do konce druhé světové války. S odchodem místního obyvatelstva, ale difinitivně ztrácí svoji funkci a začíná chátrat. Ani po pádu komunistického režimu za kterého měla svého času ve věžičce stanoviště pohraniční stráž,  se neblýská na lepší časy a ruiny stále více chátrají, tak to alespoň dokládají fotografie pořízené s odstupem pouhých několika roků. Kolem kostela se rozkládal hřbitov, do jehož zdi bylo v roce 1933 zasazeno 14 vzácných bronzových plastik křížové cesty, které si získaly uznání i na výstavě ve Vídni. Každá z desek měla rozměry 40 x 40 cm. Dnes už je zde nenajdeme, zůstaly po nich jen dva prázdné kamenné rámy. Cenná část mobiliáře kostela se nachází v Tachovském muzeu. Jde o sochy Krista a 12 apoštolů.

Popis.