Jeden ze dvou přejezdu, jižní, který spojuje Smíchovské nádraží se Železničním mostem přes Vltavu.

Muzeum moderního umění vzniklo přejmenováním budovy Muzea umění Olomouc v červnu 2006. Logicky se zaměřuje na prezetnaci výtvarné tvorby 20. a 21. století. Místo kde muzeum stojí, má velmi dlouhou historii. Původně zde stojící komplex středověkých staveb byl roku 1843 zbořen anahrazen budovou trestnice okresního soudu v pozdně klasicistním duchu.  letech 1915 – 1916 došlo k pozdně secesní fázi přestavby, při níž získalo svou novou podobu hlavní průčelí. Jeho autorem je Jaroslav Kovář starší, sochařskou výzdobu vytvořil Moritz Lau z Mnichova. Dva nízké figurální reliéfy, situované na průčelí po stranách hlavního vstupu, připomínají do dnešních dnů původní využití staveb na dnešní parcele – špitál a trestnici. Pro účely muzea začala být používána po roce 1989 a byla rekonstruována. Pořádá dlouhodobé expozice i krátkodobé výstavy českého i zahraničního moderního umění. Například v r. 2007 se zde konala výstava světoznámého zakladatele výtvarného směru op-art Victora Vasarelyho, v r. 2008 uspořádalo výstavu nejpopulárnějšího českého malíře a ilustrátora Josefa Lady apod. Jako jediné muzeum v ČR se věnuje sběratelství tzv. autorské knihy. Stálá expozice Dům milovníka umění

Vyhledávanou zelenou oázou Žižkova je vyhlídkový vrch sv. Kříže s udržovaným parkem Parukářka podle starší usedlosti. Zcela neobvyklým prvkem na temeni vrchu je moderní objekt ze sliveneckého mramoru tzv. litopunkturní stéla o rozměrech zhruba 30x30x150 cm podle návrhu slovinského sochaře Marka Pogačnika. Tento „léčivý kamenný menhir“ údajně má napomáhat obnově harmonizace civilizací zasažené krajiny a získávání rovnováhy oslabených lokalit. Stély prý přináší energii, již podvědomě vnímáme, ale s níž pracují jen psychotronici. Podle místní tradice bývalo na vrchu sv. Kříže i popraviště, a proto se mu dodnes říká „Šibeničák“.

Pojmenování je odvozeno patrně od jména dávného vlastníka a původně šlo o Chodův (nebo možná i Hodův) dvůr. Vesnice Chodov se připomíná od roku 1185, kdy patřila vyšehradské kapitule. Od roku 1349 byla v držení zderazského kláštera křížovníků a to až do husitství, kdy ves zabrali Pražané. V 17. století přešla ves do držení benediktinů u sv. Mikuláše na Starém Městě, v 18. století patřila hrabatům Goltschům a od roku 1801 Korbům z Weidenheimu. V roce 1849 se stal Chodov samostatnou obcí, jejíž součástí byly osady Litochleby, Chodovec, Hrnčíře a Šeberov. V roce 1909 se pak oddělily posledné dvě jmenované pod jedním jménem Šeberov. V roce 1968 byl Chodov připojen k Praze. V 70. letech 20. století zde proběhla výstavba velkého obytného souboru panelových domů označené jako Jižní Město I. (Háje, Opatov, Chodov, Litochleby), na který navázal v roce 1978 další komplex Jižní Město II. (Horní Kunratice a Roztyly). Při této výstavbě vzalo za své mnoho starých domů a prakticky přitom zanikla osada Litochleby. Památek v tomto katastru mnoho není, za zmínku stojí hlavně dochovaná chodovská tvrz.