Základy kostela Fláje, text v přípravě

Stálá expozice: Stálá expozice se věnuje dějinám města a dokládá vývoj lidových a uměleckých řemesel podhůří Orlických hor. Pozornost je věnována pro zdejší kraj typickému paličkování krajek. Unikátní sbírku z oblasti historické farmacie představuje Erxlébenova novogotická lékárna. Expozice přináší údaje o významných rodácích - vynálezci zemněného bleskosvodu Václavu Prokopu Divišovi, zakladateli české chirurgie Dr. E. Albertovi, hudebnímu skladateli Petru Ebenovi, ak. sochaři Františku Rousovi ml. a jeho bratru řezbáři Josefu Rousovi. V muzeu jsou připomenuty památky na žamberské Židy.

Renesanční zámek je nejvýznamnější památkou obce Kosova Hora na Příbramsku. První zmínka o Kosově Hoře pochází z roku 1272, kdy zde postavili páni z Landštejna tvrz, z které se nám dodnes zachovaly sklepy. Okolo pak vznikla hornická osada, povrchová naleziště však byla brzy vyčerpána a lidé se začali věnovat zemědělství. Historie Kosovy Hory Až do husitských válek patřila vesnice vítkovské šlechtě, pánům z Kosovy Hory. V husitských válkách tento rod zahynul a tvrz zpustla. V roce 1474 se do Kosovy Hory přistěhovali ze svého nedalekého Červeného Hrádku páni z Říčan a malá osada se rozrostla na městečko. K rozkvětu přispělo povolení krále Vladislava, aby se zde usadila početná židovská komunita. Vznikla tak židovská obec, byla založena synagoga a židovská škola. Největší rozmach zaznamenala Kosova Hora v 16. a začátkem 17. století, kdy zde byl, na místě původní tvrze, postaven trojkřídlý renesanční zámek s průběžnou arkádovou chodbou v přízemí a hranolovitou věží v průčelí. Byl také přestavěn i farní kostel, připomínaný již v roce 1350. Po porážce na Bílé Hoře přišli na městečko těžké časy. Říčanští se zúčastnili vzpoury proti Ferdinandovi II. a císař dal Kosovu Horu zkonfiskovat. Nový majitel Albrecht z Valdštejna ji však brzy prodal Sezimovi z Vrtby. Po vyrabování švédským vojskem v roce 1635 zanikala zdejší řemesla. Počátkem 18. století, za nového majitele rytíře Václava Vojtěcha Karvinského, došlo sice znovu k rozkvětu městečka, ale jeho obyvatelé byli sužováni těžkou robotou. Počátkem 19. století, po smrti Karvinského, se Kosova Hora dostala do vlastnictví Františka Mladoty ze Solopysk. Ten zakončil důkladnou rekonstrukci zámku ve stylu empíru. Zámek dnes Dnešní podobu získalo kosovské sídlo v roce 1961, kdy byla fasáda pokryta novými sgrafity podle původních zbytků pod omítkou. Zámek je dnes v podstatě dvoukřídlá, patrová stavba nepravidelného půdorysu. V ose hlavního průčelí je nízký štít, na části dvorního průčelí je arkáda. Zámek není v současné době veřejnosti přístupný.  V okolí můžete kromě zmiňovaného Červeného Hrádku navštívit také nedaleké Sedlčany nebo rozhlednu na vrchu Drahoušek u Osečan. Ubytování najdete také v Sedlčanech.

Barokní zámek stojí při břehu řeky Opavice v těsném sousedství polských hranic. Blízkost řeky svědčí o tom, že se původně jednalo o klasickou vodní tvrz, která byla postavena po roce 1377. Vodní tvrz Poprvé je písemně doložena roku 1410. Tvrz stála při cestě z Krnova do Zlatých Hor a její význam postupně stoupal. O vzhledu tvrze se nedochovaly prakticky žádné záznamy, tvrz byla snad obehnaná vodním příkopem a měla vjezd s padacím mostem ve východním křídle. O majetkových poměrech je známo více, tvrz byla spojena s rytíři z Vladěnína, což byla pobočná větev rodu Fulštejnů. Ti jí vlastnili do druhé poloviny 16.stol. Od roku 1578 se stává majitelem panství Václav Haugvic, který se oženil s Kateřinou Kravařskou ze Šlev, která získala zámek při vyrovnání. Renesanční sídlo V té době byla tvrz přestavěna. Ovšem neví se jestli přestavba proběhla již za rytířů z Vladěnína nebo už za Haugvic. Každopádně tvrz dostala podobu renesančního zámku. Ten byl sice čtyřkřídlý, neměl však uzavřený půdorys. Jižní křídlo bylo kratší a v proluce mezi jižním a východním křídlem byla nejspíše brána. V té době měl zámek pravděpodobně více než jednu věž. Z tehdejší podoby se zachovala původní dispozice s obrannou věží a zejména sklepními klenbami. Ve fragmentech zůstala rovněž zachována sgrafitová omítka na věži. Figurální sgrafita jsou podnes viditelná v arkádové chodbě II. poschodí severního zámeckého křídla. Haugvicové zámek vlastnili do poloviny 17. století. Zámek měl podobný osud jako většina šlechtických sídel v okolí a během třicetileté války byl značně poškozen. A tak osmnáctiletý zadlužený další vlastník Ladislav Alois Haugvic roku 1658 odprodal Linhartovy Karlu Maxmiliánu Sedlnickému. Za Sedlnických byl zámek barokně upraven, v severovýchodním nároží budovy byla zřízena kaple a vzhled zámku z doby Sedlnických se dochoval prakticky do dnešní podoby. U zámku byl v té době založen okrasný sad ve francouzském stylu. V 19. století pak byl přeměněn na přírodně krajinářský park. Sedlničtí vlastnili zámek až do druhé poloviny 19. století, kdy sňatkem s dcerou posledního majitele z rodu Sedlnických Karolínou, přešel majetek po její smrti do rukou rodu Oppersdorfů. V roce 1892 se majitelem stává krnovský obchodník ze suknem Eduard Wenzelides a Linhartovy tak přestavájí být šlechtickým sídlem. I za dalších majitelů byly prováděny drobné úpravy, ty už ovšem neměly vliv na celkový vzhled zámku. Pestrá současnost Roku 1943 byla v zámku umístěna německá vojenská nemocnice. Brzy zde vypukl požár. Shořela střecha. V roce 1945 se stal majetkem státu. V roce 1966 se majitelem zámku stalo Zdravotnické zásobování. Roku 2001 se stal zámek majetkem obce Albrechtice a postupně je opravován. V současnosti žije zámek neobyčejně pestrým kulturním životem, každoročně jsou pipravovány nové expozice, konají se noční prohlídky, jarmarky atd. Tipy na výlet Navštívit můžete Muzeum v Bohušově, zámek Slezské Rudoltice, zámek Dívčí Hrad, zříceninu hradu Fulštejn, Liptaňský bludný balvan nebo se rozhlédnout z rozhledny Strážnice u Liptaně. V Krnově je k vidění kostel sv. Martina, kostel sv. Ducha, klášter Minoritů s kostelem Narození Panny Marie, městské muzeum, rozhledna Civilín nebo rozhledna Ježník. Ubytování najdete v Krnově.