Čertovy skály u Lidečka se nacházejí na severním okraji obce Lidečko, jen kousek od silnice č. 57 Čertovy skály jsou příkladem erozí narušeného tzv. strukturního svahu označovaného jako skalní zeď či hradba. Pískovcová lavice je rozčleněna příčnými puklinami. Nachází se zde množství skalních útvarů vzniklých zvětráváním a odnosem měkčích partií hornin. Na skalách je možno provozovat horolezeckou činnost, ale je nepovoleno zvyšovat počet skob, aby se více skalní hradba nenarušovala. K přírodní památce vede turisticky značená cesta, parkování je možné u turistické odbočky od silnice ke skalám. K nim je to pak jen cca 50 m.

Pastýřská stěna, strmá pískovcová skála vypínající se do výšky 160 m nad hladinu Labe, je jednou z dominant Děčína. Už jen pohled na samotnou stěnu ve Vás vzbudí úžas a co teprve, když navštívíte stejnojmennou restauraci na jejím vrcholu, jejíž součástí je vyhlídková věž. Dominanta Děčína Ale začněme od začátku. Samotná skála sloužila jako zdroj stavebního materiálu. Pískovec z ní byl v průběhu 19. století použit na stavbu železnice Praha-Drážďany a také při stavbě řetězového mostu přes Labe. Na místě dnešní kamenné restaurace stálo již od roku 1892 dřevěné pohostinství. Rozmach turistického ruchu si ovšem vynutil velmi záhy stavbu nového objektu. Financovalo ji tehdy ještě samostatné město Podmokly. Projekt byl svěřen stavitelům z Děčína, Putzovi a Weberovi, kteří navrhli objekt s restaurací, ubytováním a s válcovou věží s vyhlídkovým ochozem. Romantická stavba napodobující středověký hrad byla slavnostně otevřena v roce 1905. Celková výše nákladů se vyšplhala na 23 000 korun. Návštěvníkům slouží dodnes a majitelem je stále město Děčín. Objekt prošel v devadesátých letech rekonstrukcí a bílé zdivo tak kontrastuje s tmavou barvou pískovce. Bohužel výstup na věž není možný, návštěvníci se musí spokojit s výhledem z terasy. Pohled z ní je ovšem také velmi pěkný. Zahrnuje město Děčín, s dominantou protějšího břehu, Děčínským zámkem a také okolí v údolí Labe. Kousek od rozhledny je možné navštívit ZOO Děčín. Důvodem proč není možné vystoupit až na vyhlídkový ochoz je přetvoření pokoje pod věží na soukromý byt. Pokud si ovšem návštěvu předem dohodnete, je možné v doprovodu číšníka na věž projít.   Výhled sever: údolí Labe a Děčín východ: Děčín, Sokolí vrch, Malý a Velký chlum jih: údolí Labe západ: částečně omezen stromy, lze zahlédnout Dečínský sněžník Popis cesty Autem - lze dojet až k rozhledně. Od Tyršova mostu asi 200 metrů na křižovatku s ulicí Teplická. Tady odbočte doleva po Teplické, až po 100 metrech uvidíte na jednom z domů obrovský poutač na restauraci Pastýřská stěna a ZOO Děčín. Podle něj se vydáte doprava a po kilometru stoupání dorazíte až k rozhledně.  Vlakem - vystupte na zastávce Děčín - hlavní nádraží. Po červené turistické značce 1,5 km na vrchol.     

Historie hradu Vznik hradu je podle archeologických nálezů možno klást do doby okolo přelomu 12. a 13. století. Karlem IV. byl hrad jako sídlo lupežníků rozbořen, ale jeho majitelé jej záhy obnovili. V roce 1395 přechází do majetku Cedviců. V roce 1610 již zchátralý hrad vyhořel a následně zpustl. Někdy na přelomu 16. a 17. století vznikl v blízkosti již opuštěné zříceniny hradu renesanční zámek, dnes označován jako horní. Na konci 17. století byl přestavěn do podoby velké obdélné budovy. V roce 1902 tento zámek zachvátil požár a již nebyl obnoven. Dodnes se z něj zachovaly poměrně velké zbytky obvodových zdí a vnitřní členění přízemí. V polovině 18. století pak nechali postavit Zedwitzové na terase pod horním zámkem nové sídlo dnes označované jako dolní zámek. Šlo o patrovou obdélnou budovu, jejíž patro bylo hrázděné. Později byla ještě přistavěna dvě menší křídla. Tento zámek přežil bez úhony až do 50. let 20. století, pak ale velmi rychle zchátral téměř k nepoznání a na přelomu let 1965/66 byl zbourán. Dispozice hradu Hrad měl dvojdílnou dispozici. Na místě předhradí byl vystavěn později zámek. Vlastní hrad zaujal místo na výrazné skále. Malému hradu dominoval dodnes zachovalý okrouhlý bergfrit o průměru 6 metrů. Původně byl vysoký zřejmě 30 m, dnes je jeho výška 22 m. Obsahoval čtyři podlaží a vstupovalo se do něj po žebříku vchodem umístěným zhruba 8 m nad zemí. Věž byla ukončena galerií se stříškou po níž obcházely stráže a okrouhlou místností s pěti vyhlídkovými okny. Kromě této věže pak zde byla ještě obytná stavba. Další stavba vznikla v polovině 14. století a celé hradní jádro tak bylo postupně zastavěno. Areál hradní zříceniny a také zříceniny přilehlého zámku jsou volně přístupné. Tipy na výlet U obce Podhradí najdete také kostel Dobrého pastýře, vystoupit můžete na rozhlednu Háj u Aše nebo navštívit v Aši muzeum s textilní expozicí. U obce Hazlov najdete přírodní památky Goethovu skalku a Goethův kámen. Za návštěvu jistě stojí hrad Ostroh, hrad Libá nebo hrad Vildštejn. Ubytovat se můžete v Aši.

Přímo v moravském městě Olomouc, konkrétně v jeho části, nalezneme jednu z nejúžasnějších kulturních památek Moravy, nazývanou Klášterní Hradisko či Hradiště, které je díky svému architektonickému řešení nazýváno Moravský Escorial. Jeho historie začíná již v 11. století, konkrétně roku 1078, kdy k poctě sv. Štěpána nechal moravský kníže Ota I. Sličný společně se svou manželkou Eufemií postavit na místě kde za několik desítek let vznikne město Olomouc klášter, který věnuje řádu benediktýnů. Jejich mise na tomto místě však končí již za necelých 100 let, kdy v roce 1150 benediktýni odcházejí, aby je v roce příštím vystřídal dynamicky se rozvíjející řád premonstrátů. To se však již blížilo první zpustošení kláštera, kterých v jeho dějinách bylo poměrně dost. V roce 1161 neodolaly hradby náporu vojsk Soběslavových, přesně o 80 let později pak Hradisko padlo pod tlakem postupujících tatarských armád. Po poměrně stabilních letech se na klášter snesly další pohromy v období husitských válek, kdy byl s výjimkou kostela sv. Štěpána dvakrát pobořen. Pomoci se mu dostalo za vlády Jiřího z Poděbrad, který na jeho obnovu výrazně finančně přispěl. Ovšem právě podpora prvního husitského krále se stala klášteru již poněkolikáté osudná, když byl po hrdinném boji vydat Jiříkovu rivalovy Matyáši Korvínovi. Ten se souhlasem papeže nechal objekt znovu rozbořit a tak k opětné opravě došlo až roku 1498. Od té doby přichází období klidu, které končí až za třicetileté války, kdy v Olomouci drancovali Švédové a z poničeného kláštera si odvážejí mnoho cenných věcí, především z klášterní knihovny. A tak 8. 5. 1659 dochází k celkové barokní přestavbě, které padly za oběť všechny předchozí stavby s výjimkou konventního kostela. Tato přestavba proběhla v několika fázích a skončila v roce1738. Klíčovou rolí při ní hrál dvorní císařský architekt italského původu Giovanni Pietro Tencalla. Období výstavby celého barokního komplexu až do zrušení kláštera v roce 1784 dekretem Josefa II. lze označit za období největší prosperity.Na šest let byl celý areál přeměněn na moravský generální seminář, kde přednášel v letech 1787-90 i Josef Dobrovský. Změna účelu používání celého komplexu z roku 1790, kdy se ho začne využívat jako vojenské skladiště, jako by předznamenala budoucí vývoj. Došlo ke zrušení konventního kostela a vnitřních kaplí, snížila se péče o areál obecně a to se na jeho stavu velmi podepsalo. Vrcholem pak bylo zřízení zajateckého tábora francouzských vojáků v roce 1800. O dva roky později pak došlo přesunu vojenské nemocnice do prostor komplexu a jako sídlo vojenské nemocnice zůstává Hradisko dodnes. Díky rozsáhle rekonstrukci z devadesátých let minulého století je Hradisko pozoruhodnou památkou a návštěvník si může objednat cca hodinovou prohlídku, při které prochází např.: Knihovnou, Tereziánským pokojem, kostelem sv. Štěpána či Andělskými schody.